poslal Seraphim Obrácení Gruzínců ke Kristu.
K r i s t i n a byla zajatá od arménských lupičů a prodaná jako otrokyně do Gruzie (mezi Černým a Kaspickým mořem). Tam se s ní nakládalo nemilosrdně. Bez oddechu a úlevy musela konat těžké práce. V cizině mezi neznámými pohany neměla nikoho, komu by si postěžovala a kdo by ji potěšil. Avšak jako opravdová křesťanka hledala a nalézala ve svém soužení posilu a útěchu na modlitbách u milého Spasitele. Od něho se naučila snášet utrpení bez reptání. K pánům byla uctivá a přívětivá, sloužila jim poctivě a věrně. K spoluslužebníkům byla vlídná a ráda jim pomáhala a prokazovala služby.
S podivem se jí tázali pohané, odkud čerpá tolik trpělivosti a síly, že svůj těžký osud nese tak spokojeně. Odpověděla: “Jsem křesťanka. Takovým způsobem sloužím pravému Bohu, Ježíši Kristu." A vypravovala pohanům o božském Spasiteli a jeho díle. Líčila jim jeho pozemský život, utrpení, smrt i oslavení a vykládala jim vznešené křesťanské učení. Posluchači byli těmi slovy hluboce dojati a zamysleli se. Tak chudá otrokyně zasévala do jejich srdcí semínko slova Božího.
Přihodilo se jednou, že se sklíčená matka tázala Kristiny, nezná-li pomoc pro její nemocné dítě. Kristina odpověděla: “Já nemohu uzdravit tvé dítě, ale Ježíš Kristus, jemuž se klaním, může i sebehorší nemoc ihned vyléčit; věřím, že uzdraví i tvoje dítě.” Vzala na smrt nemocné dítě, položila je na svou žíněnku, poklekla a pomodlila se k Bohu za jeho uzdravení. A hle - dítě náhle ozdravělo a přešťastná matka si je odnesla domů.
Pověst o tomto zázraku se rychle rozšířila po celé zemi a donesla se až k nemocné královně, která nadarmo hledala pomoc u lékařů. Královna prosila otrokyni o pomoc. Kristina však odpověděla: “Sama ze sebe ti nemohu pomoci, ale důvěřuj v Ježíše Krista, který miluje i tebe. On ti pomůže." Zatím co se dívka vroucně modlila, královna byla náhle uzdravena.
Nabízela Kristině bohaté dary. Pokorná dívka je však odmítla slovy: “Jen jedna věc by mi způsobila radost, totiž, kdybyste se stali křesťany!" Královna i král se dali od ní poučit. Král poslal k císaři Konstantinovi prosbu o křesťanské kněze a o nákresy pro kostel. Kněží přišli a pokračovali v díle, které tak šťastně začala Kristina.
Další osudy světice nejsou známé. To, co o ní víme, napsal křesťanský spisovatel Rufin Oglejský (Aquilea, + 410), který čerpal z ústního podání syna prvního křesťanského gruzínského krále Miriána.
Podkavkazští křesťané nazývají sv. Kristinu N i n a a ctí ji jako svou patronku a věrozvěstkyni.
RUDOLF SCHIKORA: NAŠE SVĚTLA, Čtení ze životů svatých, r.1947, str.797
