poslal dzonny Jeden Číňan kdysi vyprávěl příběh svého života:
Spadl jsem do hluboké jámy. S velkým úsilím jsem se pokoušel dostat ven, ale nepodařilo se mi to.
Náhle k té jámě přišel Konfucius a řekl mi: „Můj synu, kdybys býval poslouchal moje učení, nikdy by ses v této jámě neocitl.“ „To vím,“ vykřikl jsem, „ale to mi teď nepomůže. Pomoz mi prosím a já už se budu řídit podle tvého učení.“ Ale Konfucius bezstarostně pokračoval ve své cestě a mne zanechal bez jakékoli naděje.
Najednou se na mne přes okraj jámy někdo podíval. Byl to Budha. Zkřížil své paže a řekl: „Můj synu, když zkřížíš takto své paže a zavřeš oči, dostaneš se do stavu klidu, odevzdání a pak dosáhneš nirvány, stejně jako já. Musíš být úplně lhostejný vůči všemu okolo sebe, jen tak nalezneš svůj pokoj a klid“ - odešel.
K jámě se rychlými kroky přiblížil Mohamed. Sklonil se nad okraj jámy a podíval se na mne. „Člověče, nedělej takový rámus. Já vím, nejsi v pěkné situaci. Máš strach? Ne, nemusíš se bát. Podívej se, je to Alláhova vůle, že jsi spadl do jámy. Přemýšlej o tom, copak někdo může odporovat jeho vůli? Říkej si toto vyznání: Alláh je veliký a Mohamed je jeho prorok. Toto vyznání neustále opakuj, dokud se tvá ústa navěky nezavřou, až přijde konec. Ale potom si budeš v ráji dvojnásobně užívat.“ A Mohamed odešel. Mne, ubohého člověka, však nezachránil.
Náhle jsem uslyšel tichý hlas: „Můj synu“. Pozvedl jsem zrak a uviděl jsem tvář Ježíše Krista, Syna člověka, onu tvář plnou lásky a soucitu. Z jeho úst nevyšly žádné návrhy nebo rady. Okamžitě seskočil za mnou do jámy.
Vždyť on dal vlastní život za to, aby mne zachránil! Objal mne svými pažemi, vyzvedl mne z jámy a postavil na pevnou zem. Vysvlékl mne z mých špinavých šatů a oblékl do svého vlastního oděvu. Utišil můj hlad a řekl mi: „Následuj mne, já tě budu vést a opatrovat na všech tvých cestách.“
Proto jsem se stal křesťanem a nyní následuji Ježíše Krista. Nemůže nás zachránit žádná filosofie nebo formální náboženství - jen On, Ježíš Kristus.
