Balvan na cestě
Vloženo Úterý, 11. červenec 2006 @ 22:32:39 CEST Vložil: ferda |
Balvan na cestě
Nepravda není nehybně ležící balvan na cestě,ale živá a
jednající obludnost,která se mstí,denně vymýšlí úskoky a každému,kdo
jí a jejím pomocnicím strhne škrabošku,ukáže jejich pravou tvář,jejich
ohyzdnost,hrozí odplatou.Nepravda se neskrývá v nesprávném výroku,ale
je vtělená či převtělená do skutečnosti:nepravda je totožná s převrácenou
skutečností.Nepravda naší doby považuje za normální,přirozené a běžné,že
milióny lidí denně utíkají,prchají před hladem,válkou,pronásledováním,terorem.Poměry
mohou být prohlédnuty jako převrácené a nenormální,jestliže pravda
neexistuje.
Osud dnešního člověka závisí na tom,zda normou,která
určuje,co je normální a nenormální,co je šílené a co přirozené,je
pravda nebo nepravda.Člověk se musí rozhodnout mezi pravdou a nepravdou: kdo
váhá,propadá nepravdě,protože lhostejnost patří již do panství
nepravdy.
Nestačí pouze opravy a úpravy,pravda si žádá,aby byl
proveden základní obrat v postoji k tomu,co jest,a pouze takový základní
obrat vyvede člověka z krize.-Ekologie se domnívá,že stačí chránit
životní prostředí.Filosofie soudí,že je třeba zachránit svět.
Ideologie je nekritická obhajoba převracených poměrů…Nová
ideologie přichází se třemi
dogmaty.Dogma první:pravda neexistuje.Druhá dogma:všichni lidé jsou
lidmi,ale úspěšní a nejúspěšnější jsou lidmi více.Třetí dogma:nejvyšší
a jedinou realitou je trh a chování lidí na tržišti,všechno ostatní
je chiméra.
My křesťane musíme uplatnit nový přístup,který by se
lišil od zmaterializovaného světa.Vidět ve světě Boha,který stvořil…Dnes
církev nemůže říct:“dnes si zavedeme demokracii a zítra zase něco jiného.To
je ve věcech učení nemožné.Bůh je pramen důstojnosti člověka,pramen
jediný,poslední,absolutní.Vyvstává otázka:co bychom my dnes řekli o víře
v Boha?
Musíme přiznat,že je v církvi dost sklonu se této
otázce prostě vyhnout a pokusit se ve svém křesťanství obejit bez vyznání
víry a existenci Boha.Nechybějí pokusy nabídnout světu,který o Panu Bohu
nechce slyšet něco jiného.A tak předkládáme různé nauky.které se velice
podobají všelidskému humanismu.Nauky,které přiliž nezdůrazňuji,že jde o
náboženskou víru,nabízíme ušlechtilé rady lidské morálky,které samozřejmě
vyplývají z evangelia,ale není to na nich hned vidět.Soudný člověk,jak
se nám zdá,je může přijmout i bez předpokladu,že existuje Bůh.
Lide neznají Boha,nemají o něho zájem,zdá se jim
nemoderní aby v Něho věřili-ale my musíme setrvat ve své víře.My věříme,že
Bůh je,toho se nemůžeme vzdát,jinak ztratíme všechno,neboť víra je svou
podstatou setkání s Bohem – s živou,osobní skutečnosti Boha.My
nemáme na vybranou,co nabídnout,co nechat pod pultem.Když Pánu Ježíši předložili
peníz daně,nedal se vmanévrovat do poměru tohoto světa,ale volal a nepřestával
každého volat před tvář živého Boha:“přiblížilo se království Boží,čiňte
pokání a věřte evangeliu“
Ne,to není nezájem o problémy tohoto světa,je to vědomí,že
ze všech bolestí a starostí není jiného vykoupení než v Bohu.Proto
voláme:“Obraťte zřetel k Bohu.
My křesťane máme také svou světskou odpovědnost.Žijeme
mezi lidmi a je v naši moci svět kolem sebe zkrásnit nebo znetvořit.Nemůžeme
říkat:svět je špatný,doba je zlá.My sami přece spoluutváříme svět,dobu,poměry.Naříkáme-li,že
jsou lidé sobečtí,jací jsme my k lidem kolem sebe? Naříkáme-li na
lidskou nenávist,kolík v nás je lásky a ochoty k odpuštění?A
tak k lásky k Panu Ježíši neseme odpovědnost,aby se svět okolo nás
rozjasnil a k tomu nás Duch Boží podněcuje.
Ale přiznávám,že se něco z našeho života
vytratilo.Nejsme spíše vdovou po Kristu než jeho vyvolenou nevěstou?Nepočínáme
si spíše jako pozůstalí po Kristu,kteří si ho přicházíme pietně připomenout,přiznat
se k jeho památce,potěšit se se spolupozůstalými,slíbit si,že mu zůstaneme
věrni – než jako jeho společenství,které přichází s jasným vědomím,že
je živ uprostřed nás,vede nás svým vlastním slovem,naplňuje nás svou
milostí,je přítomen svou moudrosti a sílou?Jak by to s námi bylo
kdybychom si to uvědomovali.Jestliže ve shromážděni slyším dobré slovo o
Ježíšovi,pak vyjdu-li ven,jsem odkázán zase sám na sebe,znamená to,že předsevzetí
je dobré,ale sil se nedostává.Zde má kořeny všechna naše slabost.A přitom
je ta slabost zbytečná,neboť Kristus je živ,kraluje,je uprostřed svého
lidu.“Já s vámi jsem po všechny dny,až do skonání světa.Je-li Pán
živ,nechme se do života posvětit a proměnit Jeho blízkostí.-Amen
Ferda
|