poslal Serafim Homosexuální kanibal Armin Meiwes před soudem v roce 2004 vypovídal, že si na internet podal inzerát, v němž hledal někoho, kdo by se chtěl nechat zabít a sníst. Tak se seznámil se svou budoucí obětí, inženýrem Bernem Jürgenem Brandesem.
Schůzka obou mužů se uskutečnila 9. března 2001 v Meiwesově bytě poblíž města Rotenburg.
Meiwes pořídil videozáznam příšerných okolností, za nichž Brandese zabil a pozřel části jeho těla. Během prvního procesu video shlédli soudci a právníci za zavřenými dveřmi.
Žalobci tvrdí, že Armin Meiwes je 'vysoce nebezpečný' a měl by ve vězení zůstat i po roce 2008, kdy mu má vypršet trest. Chtějí dosáhnout toho, aby byl kanibal souzen za vraždu, nikoli za pouhé zabití.
V Německu točí film o kanibalovi
http://www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2004/08/040805_germany_film_cannibal_pckg.shtml
čtvrtek 05. srpna 2004, 12:13 SEČ
Václav Sochor
Praha
Případ Němce Amina Meiwese, který zabil a snědl jiného muže, jenž si dobrovolně tento osud zvolil, způsobil v Německu šok i fascinaci zároveň.
Soud poslal Meiwese na osm a půl roku do vězení za vraždu a němečtí žalobci zatím stále připravují odvolání.
Mezitím ale už začaly práce na novém filmu inspirovaného tímto ponurým příběhem.
Pracovní název zní "Tvé srdce v mém mozku" a konzervativní politici ho už ostře kritizovali.
Poslední tabu
Amin Meiwes působil během procesu ve svém tmavém obleku s kravatou dojmem úctyhodného muže. V soukromí ho však pohlcovaly kanibalistické fantazie.
Tato rozporuplnost teď vede německého režiséra Rosu von Praunheima k natočení filmu: "Mám dva herce, kteří zatím improvizují podle tohoto případu," říká a dodává:
"Zatím přesně nevíme, kam to povede, ale jsou to dva milí lidé, kteří vypadají úplně normálně, v davu byste si jich nevšimli. Snažím se zjistit, co vede lidi k tomu, že jdou do extrémů," říká režisér von Praunheim.
O kanibalismus se prý už zajímá víc než dvacet let: "Vyrostli jsme s pohádkami, kde se objevovaly kanibalistické náměty, během mší se mluví o těle a krvi Ježíše. Kanibalismus je jedním z posledních tabu a příliš o něm nevíme. Proto ho spousta lidí považuje za nechutný," tvrdí režisér.
Příspěvek z fondů
Filmový projekt je to ale velmi kontroverzní, obzvlášť proto, že na něj přispěly dva státní filmové fondy. Křesťansko-demokratický politik Axel Wintermeyer je takovým přístupem znechucen:
"Odsuzuji to, nemyslím si, že je třeba dělat takové zrůdě filmový pomník, von Praunheim využívá případu k tomu, aby si získal publicitu," tvrdí konzervativní politik.
Filmové fondy ale na svou obranu poukazují na oceněné filmy, které Rosa von Praunheim natočil. V jednom jeho filmu o sexuologovi z počátku dvacátého století hlavní hrdina pozval policejního ředitele na ilegální večírek transvestitů.
Jde o typický námět, kterými se tento režisér zabývá - mix homosexuality, politiky a společenské kritiky. Kritik Kurt Elstermann říká, že von Praunheim je jedním z nejznámějších německých režisérů uměleckých filmů:
"Byl prvním režisérem, který otevřel dveře a udělal důležitý film o gayích a lesbičkách. Bez něj by Německo bylo jinou zemí. Jsem velmi rád, že mu filmové fondy přispěly na jeho práci, která je důležitou částí německého filmařství", říká kritik Elstermann.
Na vrcholu žebříčků
Půjdou na film diváci? Jak kteří, jak naznačují návštěvníci jednoho berlínského kina: "Já bych na to šel, je to bláznivý režisér, zajímavé téma," říká jeden divák.
Mladá žena má ale jiný názor: "Za vstupné na takový film bych neutrácela, myslím, že by nemělo být dovoleno udělat film na toto téma."
Von Praunheim není jediným německým umělcem, kterého inspiroval jeden z nejvíce šokujících trestných činů v Německu v uplynulých desetiletích.
Skupina Rammstein si vysloužila kritiku za svojí píseň údajně vychvalující kanibalismus.
V německých žebříčcích však vystoupila hned na druhé místo. Němečtí konzervativci teď kroutí hlavami nad tím, co asi přijde příště...
Film o dvou homosexuálních kovbojích získal osm nominací
Každý měsíc mi – díky mé práci – projde rukama zhruba 50 filmů na DVD. Jejich úroveň, pokud máte znalosti kinematografie i z 50. – 80. let, jde rapidně dolů. A to nejen po stránce obsahové, formální, ale i výpovědní.
Protože se v současnosti objevily tzv. moderní trendy, objevují se pak i ve filmech – homosexualita či eutanazie jako něco přirozeného, omlouvání masových vrahů tím, že byli v mládí rodiči biti/zneužíváni/jinak postiženi,
natáčejí se filmy o podivných praktikách v sexu, černých mších, kanibalismu (včetně naturalistických záběrů) jakožto intelektuální odchylce, o pedofilii, případně nekrofilii
s jasně oslavnými podtóny a mnohé další věci,
z nichž kdysi bývalo slušným lidem leda tak na zvracení, ale
dnes se berou jako mírné odchylky od normy, ne-li skoro norma sama.
Zajímavě pak vypadá vyznění nominací letošních cen americké filmové akademie, Oscarů. Nejvíce nominací, celkem osm, získal film o dojemném přátelství dvou homosexuálních kovbojů. Dále z celkem pěti filmů v soutěži o nejlepší zahraniční snímek jsou tři o válce (1. světová, 2. světová, palestinsko-izraelská), jeden o násilí v ulicích a jeden o zneužívání dětí.
A ostatně ani nominace Českých lvů nestály stranou – snímek Šílení Jana Švankmajera je oslavou anarchického způsobu života bez vymezení hranic a dodržování jakýchkoliv zásad, protkaný mnohou samoúčelnou nahotou (i černými mšemi). Ve filmu Příběhy obyčejného šílenství má hlavní hrdina za úkol dívat se na své souložící sousedy, kterým to pak lépe jde, přičemž sám má obsesivní vztah ke krejčovské panně. Snímek Restart vypráví o dívce, která ráda navštěvuje noční kluby, která si jednou zfetovaná a opilá vystřelí nemístně ze svého chlapce. Román pro ženy bere jako běžné několik paralelních milostných vztahů. Film Toyen vypráví o malířce, která se ve svém životě nemohla rozhodnout, zda je lesbicky nebo heterosexuálně zamřená, což se objevuje i v jejích uměleckých dílech.
A v letošním roce nás možná čekají další perly současné moderny, které předznamenala premiéra české teenagerské komedie Panic je na nic, o níž jsme již psali.
Dost možná, že za čas budou na velké ceny nominovány filmy právě o pedofilii, kanibalismu a nihilismu celkově, vždyť to přece bude moderní, a nedej Bože, „normální“.
Jan Lipšanský