poslal Katolik První formou evangelizace je osobní svědectví
Člověk dnešní doby věří víc svědectví
než učitelům, víc zkušenosti než nauce, víc životu a skutkům než
teorii. Svědectví křesťanského života je nenahraditelnou formou misií.
Kristus, v jehož poslání pokračujeme, je hlavním “svědkem” (Zj
1,5; 3,14) a vzorem křesťanského svědectví. Duch
svatý provází cestu církve a dává jí účast na svědectví, které sám
vydává o Kristu (srov. Jan15,26-27).
První formou svědectví je život misionáře, křesťanské
rodiny a křesťanského společenství; tato forma dává poznat nový způsob
chování. Misionář, který přes všechny hranice a lidské slabosti žije
prostě podle Kristova vzoru, je Božím znamením a transcendentní skutečností.
Toto svědectví mohou a musí však v církvi vydávat všichni tím, že
se snaží napodobit božského Mistra; v mnohých případech je svědectví
jedinou možnou formou být misionářem.
Evangelijní svědectví, které svět bere nejvíc vážně,
je pozornost vůči lidem, láska k chudým a malým, k trpícím.
Obdarovávací charakter tohoto postoje a této aktivity odlišuje se hluboce od
běžného lidského egoismu a vyvolává otázky po Bohu a po evangeliu. Rovněž
angažování se ve prospěch míru, spravedlnosti a lidského rozvoje je
evangelijním svědectvím, jestliže znamená pozornost vůči člověku a
je-li orientováno na jeho celkový rozvoj.
