|
Právě je 590 návštěvník(ů) a 3 uživatel(ů) online: rosmano oko Frantisek100
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116811396 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Společenská bolest
Vloženo Neděle, 06. listopad 2005 @ 11:12:30 CET Vložil: Bolek |
poslal Petrha Už několikátý den v Paříži i v jiných městech mladí lidé ničí majetky, zapalují auta i domy a možná, kdyby policie zakročila rázně, budou i vraždit. Jak je to možné a proč se tak děje ? Nemohlo by se něco podobného stát i u nás ?
Jde o lidi, kteří ani nedokončili základní školu. I z tohoto důvodu jsou bez práce. Podpora, kterou jim dává stát sice stačí na základní potřeby, ale nestačí na drogy a nedává těmto „dětem“ smysl života. Místo práce se povalují, hltají akční hrdiny z podřadných filmů, nudí se, hledají si různé pochybné zábavy. Stačí málo, aby byli vyprovokováni. A to se také stalo, třebaže pravděpodobně policisté za smrt mladíků v transformátoru přímo nemohou. Když pak představitel vlády je po první bouřlivé noci označí za lůzu, je pořádně „podpáleno“.
Proč tolik zla a násilí? Jde skutečně jen o napětí pramenící ze sociální bídy a diskriminace?
Není to důsledek špatného přístupu k výchově mladých lidí ?
Co je snazší? Dát těmto lidem podporu nebo je zaměstnat ?
Podpora mladých lidí nevede k ničemu. Potřebují zaměstnat. Stát musí zařídit mladým lidem práci, třeba i zdánlivě zbytečnou. Aby se prostě naučili plnit nějaké povinnosti, ráno vstávat a neválet se celý den a pak v noci řádit. Navíc jde o lidi bez vzdělání, takže manuální práce se vždycky najde.
Mám pocit, že k takovým koncům vede politika tolerance. Všechno tolerujeme a omlouváme a v zájmu lidských práv přece nemůže je nikdo nutit k práci, když nechtějí. Uplácíme je pak sociálními dávkami. Jak to přesně vyjádřil nedávno starosta Berlína, který řekl, že si kupují sociální smír sociálními dávkami. Ale jak dlouho a s jakými následky ?
Alarmující situace i pro nás, i když zatím máme přece jen klid a doufejme, že nic takového u nás nehrozí. Hrozí však světu jiné nebezpečí. Posílí se nacionalistické a neofašistické tendence. Ve Francii pak hrozí, že příští volby vyhraje právě tato skupina lidí, která může nastolit tvrdou moc za podpory většiny voličů. Demokracie bude ohrožena. Proč si společnost neumí demokracii chránit rozumnými zákony a opatřeními ?
Když rodiče svým dětem místo svého času a péče věnují větší kapesné, nedočkají se vděku, ale vzdoru, protestů a nakonec si neví s výchovou rady a rezignují. Nápravu pak musí udělat stát formami náhradní rodinné výchovy a sankcemi vůči těm, kteří pak páchají i trestnou činnost.
S mladými lidmi ve společnosti je to podobné.
Stačilo, aby společnost věnovala mladým lidem místo sociálních dávek především péči a situace by dopadla jinak.
Každé jiné řešení a současné řešení ve Francii bude společnost strašně bolet. Nejhorší na tom, že nikdo neví, jak a kdo to bude umět řešit!!
Petrha
|
nejsou to žádní chudáci (Skóre: 1) Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Neděle, 06. listopad 2005 @ 13:24:54 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Já mám naprosto odlišné informace:
Francouzské vystřízlivění?
Bandy mladých lidí v kuklách již zapálily přes 750 aut a autobusů, různých budov a skladů, baseballovými pálkami rozbíjeli výlohy i telefonní budky a vyplenili kina, knihovny a školy. Přítomnou policii napadali kameny, noži a pálkami. Na gumové projektily policistů někteří odpověděli ostrými náboji.
Takové noční scény zažili občané 20 francouzských měst, nejvíce pak na pařížském předměstí. Evropa tím zažila svou první intifádu. Pařížané hovoří o neobyčejné krizi, vzniklou krádeží dílů zaparkovaných aut. Policie chtě nechtě, musela na telefonické hlášení reagovat. Následovala krátká honička a dva mladíci z gangu se schovali v trafostanici, kde uhořeli.
S pokřikem „Alláh je největší“ se mladí výtržníci obrátili proti policistům a přinutili je k útěku. Přivolané posily ještě více rozzuřily mladé muslimy, kteří požadovali opuštění „okupovaného území“. Ve zmíněné čtvrti Clichy žije z 80% muslimská komunita arabského a severoafrického původu. V dalších zasažených lokalitách čítají 30-60% populace. Nezaměstnanost mezi nimi dosahuje 30%, u mladých až 60%. V panelových domech sovětského typu z 50.tých let stalinské éry žije v malých bytech několik generací muslimů, kteří vidí „reálný francouzský život“ jen v televizi. Francouzi si zakládali na své schopnosti asimilovat všechny přistěhovalce ze svých bývalých kolonií. Asimilace však nemůže fungovat v oblastech, kde ve školách hovoří francouzsky méně než 20% žáků. Kdysi pomocný mechanismus asimilace, povinná vojenská služba, byla zrušena v roce 1990. Navíc, většina Francouzů se z lokalit přistěhovalců stěhuje do „klidnějších míst“, což jen opět ztěžuje asimilaci. Někteří prožijí celý život aniž se naučili francouzsky a francouzská kultura zůstane pro ně cizí. Výsledkem je naprosté odcizení, což jen nahrává islamistům.
Někteří z nich nazývají území s muslimskou většinou územím islámu. Muslimové tam žijící jsou povinni se řídit nařízeními šejků. Jejich aktivisté vyhánějí francouzské majitelé obchodů s alkoholem, majitelé diskoték, kin a divadel z „území islámu“ a přejímají kontrolu v místní administrativě. Většina aktivistů patří k Muslimskému bratrstvu, kteří mají jediný požadavek na francouzskou vládu: odveďte svou policii z našeho území a nechte nás na pokoji.
Nejvíce znepokojeni jsou prezident Chiran a premiér de Villepin, poněvadž se domnívali, že svým odmítnutím války v Iráku si nakloní všechny muslimy. Dnes si uvědomují, že většina muslimů nestojí o zařazení do „vznešené francouzské kultury“, ale dávají přednost islámu. Chiracův poradce Gilles Kepel navrhuje vytvoření „nové Andalusie“, ve které by žili muslimové a křesťané vedle sebe a vytvořili tak novou kulturní syntézy. Má to však háček. Kdo by v ni vládl? Muslimové, nebo sekulární Francouzi?
( Amir Taheri je editorem francouzského kvartálníku „Mezinárodní politika“ a je členem Benador Associates, 4.11.2005, ko)
|
|
|
Re: Společenská bolest (Skóre: 1) Vložil: Ucednik (ucednik@seznam.cz) v Neděle, 06. listopad 2005 @ 14:23:33 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Souhlasím s Karlem,
podle mne vystihnul situaci dokonale Dan Drápal ve svém článku:
"Tři domy" .
Ucednik |
|
|
Re: Společenská bolest (Skóre: 1) Vložil: Olin v Neděle, 06. listopad 2005 @ 18:31:01 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | shrňme si to: v čem jsou vaše informace jiné?
V počtu podpálených aut? Jistě ne.
Podle jednoho z vás tyto násilnosti provádí líná a nezvedená mládež, gangy nemakačenků, se sklonem ke zločinnosti a pokleslé zábavě.
Podle druhého jsou to bojůvky disciplinovaných učedníků fanatických náboženských vůdců.
Jeden z vás (nejméně) je zřejmě naprosto na omylu, a mlví z něj spíše projekce jeho vlastního očekávání.
Nikdo ale zřejmě nebere v úvahu dvě okolnosti:
1/ že tyto útoky nevypadají příliš kriminálně, a už vůbecne islámsky, ale typicky francouzsky! Francouzi, jak historie ukazuje, jsou národ s vytrvalým sklonem k anarchii a kolektivnímu násilí. Projevuje se to trvale, a ve velkém tak jednou za život generace. Nemůže to naznačovat, nakolik se tyto děti imigrantů stali Francouzi?
2/ tyto útoky jsou něčím podobné výbuchům násilí v amerických velkoměstech, jichž se dopouštějí hlavně chudí a černí obyvatelé tzv. ghett. Tam ovšem ani náhodou nejde ani o problém imigrace, ani o problémy náboženské. Nejde tedy hlavně o projevy frustrace pocházející z "ducha ghetta?
Olin |
|
|
Re: Společenská bolest (Skóre: 1) Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Neděle, 06. listopad 2005 @ 19:27:21 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Zdravím Tě Oline,
i to je možné, jak to píšeš. Prostě mladí lidi chtějí dokázat, že věci umí vzít do ruky.
Každopádně má francouská vláda před sebou jenom dvě možná řešení tohoto problému.
1. Vyjednávání
2. Tvrdší postup
ad 1. Vyjednávat není s kým, protože to jsou spontánní akce.
ad 2. Tvrdší postup by spočíval v nasazení armády a případně zavedení vyjímečného stavu v nejvíce postižených lokalitách.
S pozdravem Karels
|
Re: Společenská bolest (Skóre: 1) Vložil: Olin v Neděle, 06. listopad 2005 @ 20:16:55 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Milý Karle, armádu podle francouzských zákonů nasadit nelze, jen četnictvo. Ale tvrdý postup je jistě nutností. To se v pařížském červnu 1968 taky prokázalo. Stejně jako za komuny a kdykoli jindy.
Vyjednávat je však nutné, a to nikoli s násilníky, ale se všemi, kdo mají v inkriminovaných společnostech i oblastech legitimní autoritu: Se starosty, s náboženskými vůdci i se zástupci rodičů. Zejm. ale také se zaměstnavateli!
...jsme strašně chytří, doufám, že na to francouzské úřady přijdou taky.
Olin |
]
Re: Společenská bolest (Skóre: 1) Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Neděle, 06. listopad 2005 @ 20:43:16 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | S tou armádou jsem to nevěděl, je k tomu nějaký důvod? Nebo je to přímo zakotveno v zákoně?
Karels
|
]
Re: Společenská bolest (Skóre: 1) Vložil: Olin v Neděle, 06. listopad 2005 @ 21:07:33 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | No jistě! V demokratické zemi NELZE použít armádu proti obyvatelstvu. Armáda je ze zákona institucí oprávněnou zasahovat pouze proti vnějšímu nepříteli. Tuším, že francouzské zákony to říkají i explicitně, ale nevím to jistě. Ale vím, že použití armády proti obyvatelstvu je protiústavní.
Násilí ovšem nikoli, ale proto je taky četnictvo od armády zcela odděleno. A protože je to ve Francii třeba, mají četnictvo. U nás tato instituce schází.
Olin |
]
|
|
|
|