BAPTISTÉ - radikální křesťané ("Radical Believers" je brožura, kterou vydali angličtí baptisté na počátku devadesátých let 20. století. Autor, profesor Paul Beasley-Murray, se v ní snaží zachytit a popsat základní rysy současných baptistických sborů a jejich organizaci ve vztahu k původním baptistickým zásadám.)

7. sdílení víry - účast baptistů v misii; baptisté jsou orientováni na misii V principu Gerhard Oncken, velký průkopník baptistické práce v Evropě, razil heslo "každý baptista misionářem". I když nemůžeme předstírat, že baptisté vždycky byli věrni svému misijnímu povolání, přece jejich charakteristikou je zápal pro evangelium. Nakonec to, že konají křest věřících, zdůrazňuje potřebu obrácení.

Nepřekvapuje, že v životě mnohých sborů baptistů dominuje evangelizační činnost. Služba hostům, evangelizační pozvání na kávu, evangelizační návštěvy, minimisie různého druhu - takové a další aktivity jsou v průměrném sboru baptistů běžné. Není náhodou, že William Carey, průkopník moderního misionářského hnutí a Billy Graham, nejznámější evangelista na světě, jsou baptisté. Jsou prostě vrcholem ledovce. Baptistický historik W.T. Whitley poznamenal, že z patnácti mužů, kteří roku 1644 podepsali Particular Baptist Confession, "byl každý, jehož minulost bylo možno vysledovat, vášnivý evangelista." John Bunyan se obrátil proto, že si skupina pradlen šeptala o evangeliu. Evangelizace je součástí života baptistů. Je významné, že v poměrně krátkém "vyhlášení principů", které přijala Britská jednota baptistů za své zásady, třetí a poslední princip praví: "povinnosti každého učedníka je nést osobní svědectví evangelia Ježíše Krista a účastnit se evangelizace světa." V praxi Uvedený princip se obecně obráží v životě sborů. Většina sborů baptistů čas od času pořádá přednášky o sdílení víry, které členům pomáhají, aby "byli vždy připraveni dát odpověď každému/ kdo by je vyslýchal o naději, kterou mají" (1Pt 3,15). Ve většině sborů existuje mnoho skupin, pro mládež, sestry, bratry, jejichž orientace je alespoň v principu evangelizační. Někdy se sbory ocitají v nebezpečí, že se evangelizace stane přeorganizovaná, takže jejich členové ani nemají dost času, aby navázali vztah se sousedy a spolupracovníky. Tím se zase příležitost ke smysluplné a účinné evangelizaci zužuje. Způsob, jakým baptisté organizují svůj společný život; není vždycky moudrý. I když bývá kritika na jejich adresu často oprávněná, přece není pochyb o jejich zapálenosti pro evangelium. Toto rozhodnutí pro evangelizaci je společné všem baptistům. Příkladem takového závazku mohou být sbory Jižní baptistické konvence , jejichž nedělní bohoslužby téměř vždycky končí "pozváním k oltáři", totiž výzvou, adresovanou členům sboru, aby přišli dopředu a vyjádřili tak, že svůj život vydávají Kristu. I když v jiných zemích takovéto pravidelné pozvání není obvyklé, přece se mnohdy ozve v závěru křestního shromáždění či při jiných příležitostech. Dalším znakem odhodlání baptistů k evangelizaci je to, že každý kongres Světového svazu baptistů končívá evangelizačním shromážděním. MISIE ZNAMENÁ JAK EVANGELIZACI, TAK SOCIÁLNÍ AKCI Jako základ pro misii baptisté tradičně vyzdvihují "Velké poslání" z Mt 28,18-20. Vzkříšený Pán vyhlašuje: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte ke všem národům a. získávejte mi' učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonáni tohoto věku." Lausanne 1974 Baptisté kdysi vykládali "velké poslání" v úzkém smyslu jako evangelizaci. V poslední době se však opět objevilo celostnější chápání misie, spojující sociální akci s evangelizací. První popud k tomuto přehodnocení misie vzešel z Mezinárodního kongresu o světové evangelizaci, který se konal v Lausanne roku. 1974 a jehož výsledkem byla "Lausannská smlouva". Ta potvrzuje, že "součástí naší křesťanské povinnosti je jak evangelizace, tak i sociálně-politická angažovanost. V obětavé službě církevní misie je evangelizace prvořadá", musí se však dít v kontextu "hlubokého pronikání do světa, které něco stojí." V jistém smyslu na tom není nic nového. Vždycky tu byli baptisté, jejichž koncept misie byl natolik široký, že obsáhl jak evangelizaci, tak sociální akci. V devatenáctém století to byl například C.H. Spurgeon, který vedle své zapálené evangelizace a vedle zakládání sborů také založil sirotčinec pro děti a na své riziko protestoval proti obchodu s otroky v Americe. Avšak v reakci na "liberální protestantismus", který se na počátku dvacátého století vyjadřoval jako poněkud chudokrevné sociální evangelium, to mnozí baptisté přehnali a úplně se odvrátili od sociálního dosahu evangelia. Lausannský kongres pomohl evangelikálním křesťanům - a také baptistům - k tomu, aby se opět chopili svého dědictví.

Grand Rapids 1982 Při následující konferenci v Grand Rapids vydala stálá lausannská komise zprávu pod názvem Evangelizace a sociální odpovědnost, která rozlišuje mezi sociální službou a sociální akcí. Sociální služba Sociální akce Ulevit člověku v nouzi Odstranit příčiny nouze Filantropické aktivity Politická a ekonomická činnost Úsilí o službu jednotlivcům a rodinám Úsilí o proměnu společenských struktur Skutky milosrdenství Zápas o spravedlnost

Zpráva z Grand Rapids položila otázku: "Přísluší sociální akce církvi jako takové, nebo je výsadou jednotlivých věřících, kteří církev tvoří, a různých skupin?" V odpovědi na tuto otázku nejsou baptisté jednotní, podobně jako autoři oné zprávy. Nazaretský manifest V souvislosti se sociálním jednáním se nyní často věnuje pozornost nazaretskému manifestu z Lk 4,18-19 jako alespoň částečnému popisu misie církve: "Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatým propuštěni a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy." Někteří, zvláště ti, kdo se zabývají městskou misií, tvrdí, že by se toto nazaretské vyhlášení mělo spojovat s posláním vzkříšeného Pána v Mt 28. Colin Marchant, dříve president Jednoty baptistů ve Velké Británii, který se po mnoho let zabýval misií ve východním Londýně, prohlašuje: "Příliš často to je "buď... a nebo…", buď sociální spravedlnost, nebo osobní obrácení. Spojení obojího se stává velmi potřebným. Oba proudy, pak splynou v klíčový model z 1K 12 - tělo Kristovo, které spojuje věřící do celku služby lásky, namířené vstříc světu a jeho úzkosti a touze." Tento nový důraz na širší pochopení misie je odpovědí na naše povolání být ve světě jak světlem, tak i solí (Mt 5,13-16). V temnotách tohoto světa máme ukazovat na Ježíše, který je světlem světa; máme ve skutečnosti nechat to jeho světlo svítit skrze nás. Tam, kde je svět prohnilý a upadá, máme bránit rozkladu tím, že se zapojíme do struktur tohoto světa a budeme aktivně usilovat o pokoj a spravedlnost v naší společnosti. Spojení tří rozměrů Murray Robertson, kazatel spreydonského baptistického sboru na Novém Zélandě, zakončil své uvažování nad dvaceti lety služby, při níž se sbor rozrostl z 50 na více než 1200 členů, těmito slovy: "Dal jsem se cestou, která představovala spojení tří rozměrů, které se navzájem doplňují. Bez srdce nakloněného vstříc chudým a potřebným mohou lidé, prožívající charismatický rozměr víry, často skončit u mělkého triumfalismu. Ale charismatický rozměr může přinést zkušenost duchovní živosti, jaká někdy může chybět těm, kdo se zapojuji do zápasu o spravedlnost. Charismatický rozměr spolu s rozměrem zápasu o spravedlnost tvoří mocnou evangelizační směs." /pokračování příště/ (přeložil Bohuslav Procházka, pro Zpravodaj upravil Petr Hlaváček)