To je celkem troufalé nemyslíte? Snad to ve Vás budí dojem, že si říkáte:"Co si to ta holka na nás zase vymýšlí? Nejdřív si tu veřejně vyzná lásku a teď si ještě přijde s tím, že má svého Boha. To snad není možné, kde jsou hranice její drzosti?" Ale ráda bych Vám to upřesnila.
Náš život je jedna velká centrifuga. Jednou jsme nahoře a pak zase dole. Kolikrát jsme tak pohlceni svým životem, že občas zapomeneme i na to, že tu někdo na nás čeká a nabízí nám náruč své lásky. Už jednou jsem zde napsala článek o tom, že Bůh není despota. Že se ho nemáme bát. Že si prostě máme žít své životy, ale nezapomínat, že On stojí o to, abychom žili ten náš život právě s ním. Nevím jak vy, ale ještě nedávno jsem prožívala společenství s ním, velice prazvláštním způsobem. Prostě jsem nějak nedokázala proniknout do té hloubky. Cítila jsem, že víra a vztah s Bohem je opravdu o něčem jiném, než o dodržování jakýchsi stanov. Opravdu jsem hodně tloukla a prosila Boha, aby mi ukázal tu správnou cestu. Byla jsem uvězněná ve své lidskosti. Pořád jsem se za něco omlouvala a smýšlela o sobě zle. Slýchávala jsem, že jsem hříšná a špatná a to mě zraňovalo. Nějak jsem nedokázala pochopit, že mě Bůh miluje i s tou mojí špatností a špinavostí. Opravdu mi tato definice neseděla. Nezpochybňovala jsem to, ale cítila jsem, že je to vskutku o něčem jiném.
Tak nějak si tu žijeme ty své životy. Nestává se vám, že slyšíte něco jiného, vidíte taky něco jiného a cítíte opět něco jiného? Skvěle kamuflujeme, že? Vím, že každý člověk má v sobě tu touhu poznat jedinečnost. Poznat něco tak velkého a naplňujícího, že by ho to pak přimělo odhodit tu svou masku a cítit se bezpečně, zrovna když je tak nejzranitelnější. Občas mi to pořádně zamotalo hlavu, protože jsem slýchávala tolik verzí o Bohu, že jsem nevěděla, která je ta pravá. Spíše mě to děsilo než rozradostňovalo. Když jsem udělala nějaký prohřešek, tak jsem se stáhla do své ulity a o to více jsem se před Bohem schovávala. Z různých informacích o Bohu jsem spíše měla pocit, že mě v danou chvíli zatratí a přestane mě milovat. Nedokázala jsem pochopit, že mě miluje jen tak. Jenže On je opravdu skvělý a milující. Tlučte a bude vám otevřeno..A já tloukla..Bušila jsem a řvala a prosila Boha aby mě nenechával v těch desinformacích o něm, aby mi ukázal to, jaký je opravdu žít. Bytostně jsem totiž cítila, že není ono, když jediný můj cíl bude ten, abych se dostala do nebe. Přišlo mi to strašně sobecké a o tom to přeci není.
Chci vám představit to, jak Boha vnímám já. Je to můj Otec a přítel. Stačilo poznat jen ždibíček jeho neskonalé lásky a já najednou cítila, že až nyní žiji. On mě nikdy nenechal na holičkách. Vždy mě bezmezně miluje. Zná mé mouchy, zná každičkou píď mého JÁ. Nikdy mě od sebe neodehnal. Když se směji, směje se se mnou. Když pláči, On je ten první, kdo mi utírá slzy. Když prožívám těžké období a plácám se v bahně, tak On je ten první kdo mě vyhledá aby vstoupil do toho bahna a poponesl mě. Nedopustí, abych se podceňovala a zraňovala. On je ta láska, kterou jsem v životě hledala a přitom mi odhalil krásu lidí. On je ten, který mi ukázal, že mě nepřestane milovat i když zrovna dělám něco, co jej zarmucuje. On mě naučil to, že být člověkem je krásné, že bych se neměla obviňovat za své lidství. Svou láskou mě naučil pokoře a milovat celý svět. On je ten, který tu pořád stojí a nikam neutíká. Jeho láska mi dala pocit jedinečnosti a vyrovnanosti. On je ta cesta, po které chci jít.
Stýkáme se s tím, že lidé říkají:"Tak ať Bůh učiní nějaký zázrak." Chcete nějaký ten zázrak? Ve svých životech jich máme tolik, až mi přijde paradox, že je nevidíme. Stačí, když si v tom denním shonu sedneme a spolu s Bohem budeme naslouchat lidským životům. Stačí, když uvidíme skutečnost, jací lidé jsou. Když se budeme snažit, pochopit toho druhého a budeme chtít vidět svět očima ostatních.
Můj Bůh, je opravdu skvělý. Dává vše plnou měrou a nikoho nešidí.. Tak proč od toho utíkat .. Miluje nás a na tom se nikdy nic nezmění. Můžeme jej odmítat, můžeme od něj utíkat, ale On tu stále bude a nepřestane nám ukazovat, jak moc nás miluje a stojí o nás..
(Věnováno mému skvělému příteli Dancovi, od kterého se též velmi učím)