Reformace neodvedla svou práci dobře.

Sice Luter vyhlásil "Sola scriptura", avšak ve skutečnosti u sola scriptura protestantské církve nezůstaly.  A ponechaly si spousty z tzv "Tradice".  V rozporu s Písmem.

Dokonce bystrého, moudrého, vysoce vzdělaného v různých oborech člověka, který chtěl návrat k Písmu a prvotnímu přednicejskému křesťanství prvních století,  Michaela Servetta, nechal hrozně krutým způsobem Kalvin upálit.   Na pomalém ohni se neskutečně trápil 2 hodiny.

V Polsku od 16. století asi 100 let působili tzv. Polští bratři  -  vyvozovali se od Kalvina, avšak byli následovníky Servetta. Byli unitariáni, zavrhovali trinitařství.  Přeložili dokonce Písmo (Šimon Budny), měli svou vyšší školu, tiskárnu,..

  V té době Polsko bylo velmi tolerantní, utíkali tam i pronásledováni v Čechách protestanti (např, Komenský).

  Obrat a silná rekatolizace v Polsku nastal kolem 1650 po válkách Polska s protestantským Švédskem.  A to mimo jiné znamenalo vyhnanství pro Polské bratry a likvidaci jejich majetků, škol..

I Komenský se musel pakovat.

Ad Židé -  domnívám se, že kdyby nedošlo v křesťanství k zásadnímu přetransformování  z Boha Jediného na Boha Trojjediného,  Židé by daleko snáz přijímali Ježíše jako Mesiáše a Pána.  Asi stejně jako za časů apoštolů Petra, Pavla,...  Trojjediný Bůh je pro drtivou většinu Židů překážkou k nezkousnutí...

Každá věroučná otázka  byla v historii církve nastolena a koncily vyjasňována až v okamžiku, kdy se stala spornou - kdy se vyskytla vlna odlišných učení a nastala nutnost sjednotit církev a ukázat učení správné.

To je smyslem koncilů dodnes.

Na Nikajském koncilu, se sešlo přes dvě stovky biskupů z celého tehdy známého světa. Neměli na sebe žádné osobní vazby ani nějaký společný zájem na tom, aby pokřivili podobu křesťanského učení, které převzali každý od apoštolů, když ti se rozešli hlásat evangelium do celého světa.

Každý z těchto biskupů přišel se svojí vírou - vírou od apoštolů. A na čem se spolu shodli - to také definovali.

Ten popírá apoštol Pavel.

A ten Zastánce, Duch pravdy od Otce, nepřišel až v roce 381 AD, nýbrž už v roce 33 AD.  

Takže ap. Pavel zcela oprávněně popírá další evoluční vývoj podoby Evangelia. A oprávněně říká, že jiné Evangelium není a už nikdy jiné nebude.

Stando, Tomášovo „Můj Pán a můj Bůh.“    N E N Í   odpovědí na otázky, které jsem ti položil :

Apoštolové přesto, že slyšeli Tomášova slova, nezačali hlásat a zvěstovat, že Ježíš je Bůh.  Ani dělat ty další věci, na které se vás už dlouho marně ptám.

Tomáš, pravý Žid, který od malička v rodině, pak v synagogách, a potom i od samého Ježíše slýchával o Jediném Bohu, kterého ctil a miloval, o Bohu, který jediný má nesmrtelnost, přebývá v nedostupném světle, nikdo z lidi Jej neviděl, který je Bohem Abraháma, Izáka, Jákoba, Ježíše - určitě najednou toho Boha nezavrhl a ohlásil za Boha někoho jiného. Ani se nestal vyznavačem 2 Bohů, nebo Boha ve 2 osobách.

  Ten Tomáš totiž také dobře věděl, že například i Mojžíše Bůh nazval Bohem.

A ten Tomáš také dobře znal Žalm 82, a dobře věděl, co sám Ježíš odpověděl Židům, když Ho nařkli, že ze sebe údajně dělá Boha

   "Ježíš jim odpověděl: „Což není ve vašem Zákoně (žalm 82) napsáno: ‚Já jsem řekl: Bohové jste‘? 35 Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, — a nemůže být zrušeno Písmo — 36 proč mně, kterého Otec posvětil a poslal na svět, říkáte: ‚Rouháš se,‘ protože jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘? "

/ ..." (Ovšem pořád platí ona  pravda křesťanského učení, že naše spasení je vždycky jenom z Boží milosti, a nikdy z vlastních zásluh)  -  To přece nikdo nezpochybňuje."...

Cosi takového je pro člověka nemožné - je to nad možnosti člověka. Žádný potomek vyhnanců z ráje nemá nárok na nebeské dědictví, ani kdyby se třeba rozkráje /

Ne Stando, nezpochybňuji to.

Dokonce i Henocha vzal Bůh k sobě díky Boží milosti.

A také Eliáše přímo do nebe díky Boží milosti.

A že pořád napadáš a zpochybňuješ spasitelské dílo Ježíše, Mesiáše - člověka, je pouze tvá neznalost Písma a odporování Písmu a jasnému jeho sdělení

Ř 5:15:   Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, mnohem více se na mnohé rozhojnila Boží milost a dar spravedlnosti v milosti toho jednoho ČLOVĚKA, Ježíše Krista.

Ř 5:18:   A tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho ČLOVĚKA přišlo na všechny lidi ospravedlnění k životu.

1K 15:20:   Avšak Kristus vstal z mrtvých, prvotina těch, kdo zemřeli. Když tedy přišla skrze člověka smrt, přišlo skrze ČLOVĚKA také vzkříšení mrtvých. 

1Tm 2:4:   který chce, aby byli všichni lidé zachráněni a přišli   K   P O Z N Á N Í   P R A V D Y. : Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, ČLOVĚK Kristus Ježíš, 6 který (ten člověk) dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas. 7 K tomu jsem byl ustanoven hlasatelem a apoštolem — mluvím pravdu v Kristu, nelžu —, učitelem národů ve víře a v pravdě.

Mk 8:31:  A začal je učit, že Syn člověka (člověk) musí mnoho vytrpět a být zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých.

L 9:22:   a řekl: „Syn člověka (člověk) musí mnoho vytrpět, být zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, být zabit a třetího dne být vzkříšen.

L 12:40:   Také vy buďte připraveni, protože neznáte hodinu, v níž Syn člověka přijde.“

Mt 25:31:   „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni svatí andělé s ním, tehdy se posadí na trůn své slávy;

L 21:36:   Bděte a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se má dít, a postavit se před Syna člověka.“