Ne

Genesis 1:26 používá mnoho trinitářů k tomu, aby řekli, že Bůh je Trojice, a to kvůli slovům „nechte nás“. Ačkoli by to byl přijatelný způsob, jak porozumět Božímu výroku, pokud by pluralita Boha nebo Trojice byla definována kdekoli jinde v písmech, Bůh se nikdy nenazývá tři nebo tři v jednom, ale je vždy definován jako jeden (Jan 5:44, 17 :3; Dt 6:4; 1. Kor. 8:6). Měli bychom tedy hledat, zda existuje jiné vysvětlení pro to, že Bůh říká „nech nás“, než abychom docházeli k opaku toho, co písma výslovně učí. K výkladu menšiny matoucích pasáží bychom měli použít jasnou většinu písem.

Ačkoli existuje nejméně šest různých výkladů toho, co zde Bůh míní, „nech nás“ se s největší pravděpodobností týká Boha, který mluví ke své božské radě, což je Jeho rada duchovních bytostí, se kterými Bůh spolupracuje při vládnutí a řízení svého stvoření. Boží rada je důležitou, ale ne běžně chápanou částí Písma, takže si zaslouží nějaké vysvětlení.

Některé biblické důkazy o tom, že Bůh má vnitřní radu, se kterou spolupracuje, jsou velmi jasné. Žalm 89:7 zmiňuje Boží božskou radu a slovo „rada“ je přeloženo z hebrejského slova sōd (#05475 סוֹד), které označuje „radu, tajnou radu, důvěrnou radu, okruh známých přátel, shromáždění“ a také někdy k výsledkům jednání božího koncilu. Jiné verše také zmiňují božskou radu (sōd) Boha, jako je Jeremiáš 23:18, 22 a Job 15:8. „Působivé důkazy ze Starého zákona a paralely z mezopotámské a kanaánské mytologie poukazují na myšlenku nebeského soudu, kde se dělají plány a činí rozhodnutí.“[1] Božská rada Boží se ukazuje s různým stupněm jasnosti v řadě verše ve Starém zákoně. Zatímco Bůh dodává sílu k tomu, co dělá, pracuje v souladu se svým stvořením.

Pokud jde o Genesis 1:26, „Učiňme člověka k obrazu svému“, mnoho trinitářů věří, že „Bůh“ spolupracoval s ostatními „Osobami“ v Trojici, když tvořil věci, a poukazují na Genesis 1:26 jako důkazní text pro jejich argumentaci. Mnoho vědců však uznává, že tento výklad je chybný. Nedávno Michael Heiser, trinitářský teolog, napsal: „technický výzkum hebrejské gramatiky a výkladu ukázal, že Trojice není koherentní vysvětlení. …Vidět Trojici v Gen 1:26 znamená číst Nový zákon zpět do Starého zákona, něco, co není rozumná interpretační metoda…“ (Michael Heiser, Neviditelná říše, str. 39).

Ačkoli si někteří teologové myslí, že toto použití „nás“ v Genesis 1:26 by mohlo být množné číslo majestátu (nazývané také množné číslo důrazu), kde Bůh používá množné číslo „nás“, aby se zvětšil, v tomto případě tomu tak není. Hebrejští učenci poukazují na to, že neexistuje žádný jiný příklad mluvčího používajícího množné číslo, když se oslovuje jako ten, s kým se mluví. Více k věci je však práce nedávných hebrejských učenců, která ukazuje, že množné číslo majestátu se vztahuje na podstatná jména, ale ne na slovesa. "Množné číslo majestátu existuje u podstatných jmen... ale Gn 1:26 není o podstatných jménech - jde o slovesné tvary." (Michael Heiser, Neviditelná říše, str. 39). V Genesis 1:26 je sloveso „udělat“ ve frázi „Učiňme“ v množném čísle, takže „my“ není množné číslo majestátu; je to Bůh, kdo mluví k ostatním o stvoření lidstva.

Nejčastější námitkou proti „nám“ v Genesis 1:26, která se týká andělů, je, že Písmo dosvědčuje, že Bůh stvořil lidstvo. Ale Bůh mohl snadno vést radu, se kterou se poradil, a poté vykonal práci, pro kterou se rozhodli. Další námitka proti tomuto názoru spočívá v tom, že Bůh dále říká „náš obraz“ poté, co řekl „nech nás“, takže by se dalo pochybovat o tom, jak jsou andělé k obrazu Božímu. Jelikož Adam ve svém předpadlém stavu byl bez hříchu a k obrazu Božímu, je naprosto rozumné předpokládat, že andělé v Boží radě byli také stvořeni k obrazu Božímu a bez hříchu. Proto není problém říci, že lidé byli stvořeni podle obrazu Boha (a následně andělů).

Oko, teď už si protiřečíš skoro v každé větě :-)

/Osoba Syna je stále tou Božskou osobou, která byla, je a bude.  Bůh se v čase nemění./

Opravdu ?

/Když se Bůh stal člověkem, na osobě Syna se nic nezměnilo - jen se stal osobou smrtelného člověka - Ježíše Krista. /

:-))    To myslíš vážně oko ?

      Na osobě Syna (podle tebe Boha) se NIC NEZMĚNILO.  

Pouze taková drobnost -

     Osoba Boha už není osoba Boha, změnila se na osobu smrtelného člověka :-))))

JEDEN OXYMORON ZA DRUHÝM. NESMYSL ZA NESMYSLEM.

Je to jinak oko. A je to dost jednoduché.

Ježíš není božská osoba - Bůh.   Bůh je jen JEDEN.  A je jim Bůh Nejvyšší, Bůh Otec.    Bůh Pána Ježíše Krista.   A všech dalších starozákonních i novozákonních patriarchů, proroků, mužů i žen, i pohanů. I můj Bůh.

     V tom se trinitární tvůrci šeredně spletli.

Ježíš je člověk.  Je lidská osoba. DRUHÝ Adam.   Zplozena zvláštním způsobem - přímým Božím zásahem. Stejně jako byl přímým Božím zásahem, tvůrčím činem stvořen PRVNÍ Adam. Který byl OBRAZEM toho, jenž měl přijít - JEŽÍŠE, druhého Adama.

A Bůh v Něm přebýval.   Bůh se skrze Něho projevoval a zjevoval Mu, co má mluvit, a co má činit.

Bůh Ho Pomazal Duchem svatým a mocí. Bůh skrze Něho činil divy a zázraky. Když Ho bezbožní lidé zabili, Bůh Ho vzkřísil z mrtvých.    A učinil Ho PÁNEM A MESIÁŠEM. A posadil Ho po své pravici v nebi.

A je naším Spasitelem, zachráncem, přímluvcem, Veleknězem.

Jak o tom hezky a pravdivě mluví Petr, plný Ducha svatého:

   

pokračování  :

....................................      45 Jak je psáno: "První člověk, Adam, se stal živou duší," ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem. 46 Nejdříve však není to duchovní, ale to přirozené, teprve potom to duchovní. 47 První ČLOVĚK byl z prachu země, druhý ČLOVĚK je z nebe. 48 Jaký byl ten z prachu země, takoví jsou ti pozemští, a jaký ten nebeský, takoví i nebeští. 49 Jako jsme nesli obraz toho, kdo byl z prachu země, TAK PONESEME I OBRAZ TOHO NEBESKÉHO (ČLOVĚKA)."

1 Tim 2 :

"Tak je to správné a milé našemu Spasiteli Bohu, 4 který chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy. 5 Je přece JEDINÝ BŮH a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, ČLOVĚK KRISTUS JEŽÍŠ, 6 který (ten ČLOVĚK KRISTUS JEŽÍŠ) dal sám sebe jako výkupné za všechny lidi. Toto svědectví přišlo v pravý čas, 7 a právě proto jsem byl určen za kazatele a apoštola (říkám pravdu, nelžu), za učitele pohanů ve víře a pravdě."

To je ta PRAVDA, kterou ap. Pavel zvěstoval   -     člověk Kristus Ježíš dal sám sebe jako výkupné za všechny lidi.  !!!!

Bůh je Bůh a člověkem sr stát asi nemůže jinak by to sám jistě udělal a nemusel svým Svatým duchem pak ještě počít v Marii člověka Ježíše.

Písmo svaté hovoří o třech různých trůnech Božích:
1. Veliký bílý trůn na křišťálovém moři, který viděl Daniel, Jan a EGW ve svých viděních. (Dan. 7x9.10.13, Zj. 4x2.9, 20x11, EW 55).

2. Trunní vůz Pána Ježíše pozorovaný Ezechielem, Danielem, Janem a jinými svědky (Ez 1x10, Zj. 14x14, Dan. 7x13, Mat. 19x28, 25x31, Žid. 1x8). Mezi trunním vozem Všemohoucího a mezi trunním vozem přicházejícího Pána Ježíše, jakožto Krále králů, je zřetelný rozdíl. Zatímco o trůnu Pána Ježíše se dovídáme, že je obsluhován čtyřmi cherubíny, z nichž každý má čtyři křídla, a síla tohoto vozu spočívá v kolech o jejichž energii Ezechiel hovoří jakožto o „vichru“, apoštol Jan mluví o trůnu Nejvyššího jako o mnohem větším, obsluhovaném čtyřmi cherubíny se šesti křídly (tedy serafíny). Energie kol tohoto vozu je definována jako „planoucí oheň“. (Ez. 1x6.10.13, Dan. 7x9b, Zj. 4x6)

3. V nebeské svatyni existuje kromě právě popsaného velikého bělostného konferenčního trůnu prvního oddělení svatyně, odkud vycházejí úradky Boží, Jeho pokyny a příkazy andělům, ještě mnohem slavnější a krásnější trůn milosti nad deskami Desatera ve svatyni svatých. (Žid. 9x4.5, 4x16). V pozemské svatyni byl tento trůn milosti nazván „kapporat“ – slitovnicí se zlatými cherubíny. Podle židovské tradice se v této pozemské svatyni nad „kapporatem“ občas zjevovala přítomnost Boží v podobě mocného jasného světla „Šekinah“. Tato skutečnost poukazuje mimo jiné i na to, že Všemohoucí v nebeské svatyni svatých není vázán na svůj trůn milosti, po nepřetržité věky, jak si to občas mnozí představují (1 Sam. 4x4, 2 Sam. 6x2, Žalm 80x2).

Plnější poznání skutečnosti o dvou trůnech v nebeském chrámu nás vede ke dvěma důležitým závěrům: A) Nepolepšitelní, kteří nechtějí nic vědět o Bohu a Jeho smyslu pro spravedlnost a Jeho lásce, kteří přehlížejí a nedbají Desatera, nemohou být souzeni před trůnem milosti Nejvyššího ve druhém oddělení – svatyně svatých. To je totiž místo naprostého omilostnění, a toto omilostnění nepřichází v úvahu pro nekající hříšníky. Oni odmítají jakékoliv pokání a nápravu a jednou provždy se rozhodli pro neposlušnost vůči Bohu. Od dob Adamových je před velkým bělostným trůnem prvního oddělení v přítomnosti Božího majestátu pověřenými anděly veden záznam o jednom každém člověku na zemi, o jeho činech a chování. Ti, kteří vítězí nad hříšnou přirozeností a překonávají sklony ke zlému, kteří si pokáním získávají plnou milost Boží a nakonec překonají i temnosti satana, jsou zaznamenáni Pánem Ježíšem a Jeho anděly do knihy života.

B) V průběhu vyšetřujícího soudu jsou od roku 1844 jména, která se ještě nacházejí v knize života, naším Přímluvcem, Pánem Ježíšem přinášena před nejvyššího Soudce, který dlí ve svatyni svatých na trůnu milosti. K přímluvě Pána Ježíše se připojuje „lkaními nevypravitelnými“ Duch svatý. Tento soud spojený dosud s milostí Boží dojde v nejbližší době i na nás a na naše milé. Ale také i my můžeme plným posvěcením se a s nejvroucnější motlitbou dotknout se této pro nás tak osudové události. Pak nebudeme muset, tak jako přestupníci zákona lásky a Božího Dekalogu (Žid. 8x10) během milénia stanout před bělostnou soudcovskou stolicí Nejvyššího (Jan 5x24, Jak. 2x13, 1 Petr. 4x17). Před touto stolicí už potom nebude milosti pro zkroušené hříšníky a opožděné kajícníky.
Nepolepšitelní budou souzeni z bílého majestátního trůnu Božího, který se nachází v prvním oddělení svatyně, na který Bůh opět usedne po uplynutí doby milosti a milénia. S úděsem budou sledovat na obloze živé panorama ve kterém poznají své vlastní hříchy a viny. Zatímco Pán Ježíš bude v klidu se svými věrnými v Novém Jeruzalémě, nevěrní budou s úzkostí a děsem sledovat svoji sebejistou a neplodnou minulost a všechno to, co ve svém životě zapříčinili, v živém panoramatu na obloze, jakoby na „obrazovce nebeské televize“. Potom spadne od bílého trůnu Nejvyššího oheň a síra. To bude odměna za bezbožnost – druhá smrt.

    Dříve jsem to skoro neviděl. A nevšímal si toho.

Např:

Sk 2:23:   tohoto muže, vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího, jste skrze ruce bezbožníků přibili na kříž a odstranili. 

Ef 1:4:   On si nás v něm vybral před založením světa, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří v lásce, když nás podle zalíbení své vůle předurčil sobě k synovství skrze Ježíše Krista 6 ke chvále slávy jeho milosti, kterou nás obdařil ve svém milovaném Synu. 7 V něm máme vykoupení skrze jeho krev — odpuštění našich provinění podle bohatství jeho milosti, 8 kterou nás hojně zahrnul ve vší moudrosti a rozumnosti, 9 když nám oznámil tajemství své vůle, jak se mu líbilo a jak si předsevzal, 10 aby pro správu období, v němž budou naplněny příhodné časy, uspořádal pod jednu hlavu v Kristu všechny věci: ty na nebesích i ty na zemi, aby je uspořádal v něm. 11 V něm jsme se stali i dědici, když jsme byli předurčeni podle předsevzetí toho, který působí všechno podle rady své vůle,

Ef 2:10:   Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.

1P 1:1:   Petr, apoštol Ježíše Krista, vyvoleným příchozím rozptýleným v Pontu, Galacii, Kappadokii, Asii a Bithynii, podle předzvědění Boha Otce v posvěcení Ducha k poslušnosti a pokropení krví Ježíše Krista. Kéž se vám rozhojní milost a pokoj!

1P 1:19:   ale vzácnou krví Krista jako čistého a neposkvrněného beránka; on byl předzvěděn před stvořením světa, zjeven pak na konci časů pro vás,

atd.