poslal Willy 2K 5:13-17 Když jsme byli jako blázni, bylo to pro Boha; když jednáme rozumně, je to pro vás. Neboť Kristova láska nás váže (zavazuje), když jsme usoudili toto: Protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli. A On zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nýbrž Tomu, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých. A tak od nynějška nikoho neznáme podle těla. Ačkoli jsme i znali Krista podle těla, nyní Ho již takto neznáme. Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové.
Ř 14:7-9 Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Neboť žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu. Vždyť proto Kristus zemřel a ožil, aby se stal Pánem mrtvých i živých.
Apoštol Pavel a nejen on sám sebe označoval jako otroka Krista Ježíše, otroka Božího, ba dokonce spolu se svými spolupracovníky za otroka Korintských svatých pro Ježíše (
2K 4:5b).
Nutno dodat, že apoštol Pavel se za Kristova otroka nejen považoval, ale i tak skutečně žil. A komu žijeme my? Žijeme Pánu anebo sami sobě? Patříme Pánu anebo stále ještě sami sobě?
Jestli víme, že patříme Pánu a nežijeme Pánu, v čem je problém? Sám Pán Ježíš Kristus jako otrok Boží nežil sám sobě, nýbrž Otci a skrze Otce (
J 6:57) a On je náš Pán, Učitel a vzor ve všem. On sám na sebe vzal způsob otroka
A když se ukázal v podobě člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži. (
Fp 2:7-8).
Můžeme tu tedy vidět ducha otroka, lásku otroka a poslušnost otroka, jehož předobraz je zaznamenán v Exodu ve 21. kapitole, verších 5-6 - Jestliže však otrok výslovně řekne: Mám rád svého pána, svou ženu a své syny, nechci odejít svobodný, přivede ho jeho pán před Boha, přivede ho ke dveřím či veřejím, jeho pán mu propíchne šídlem ucho a on mu bude sloužit navěky. Z lásky ke svému pánu, ke své ženě a ke svým synům se otrok zřekl své svobody a dobrovolně se zavázal sloužit svému Pánu navěky. Stejně tak se Pán Ježíš z lásky k Otci, k církvi - své ženě a k Božímu lidu - svým synům stal dobrovolně otrokem svého Otce, který hledá a činí Boží vůli, ne svou vlastní.
Duch Kristův je Duch otroka, Kristova láska je láska k církvi, kterou buduje tím, že jí slouží rozdílením svých bohatství díky tomu, že Ho Jeho poslušnost přivedla na kříž, kde za nás zemřel a koupil nás Bohu a Otci za velikou cenu. My jsme tam zemřeli s Ním, abychom patřili a sloužili Jemu jako otroci, kteří nemají žádná práva ani právo si vybírat, kde budou žít a co budou dělat, ale všechno co činí, konají na Pánovo Slovo, na Pánův příkaz, tzn. že sami od sebe nedělají nic, vědomi si své závislosti na Pánu a toho, že bez Něho nemohou dělat nic..
Jak se nám to líbí? Chceme to? Chceme mít ducha, lásku a poslušnost otroka? Jestli ne, pak nežijeme Pánu, ale sami sobě a Bohu jsme k ničemu! Jestli ano, jsme požehnaní, způsobilí sloužit a činit Boží vůli a tím i Bohu užiteční.
Kéž se nad námi Bůh smiluje a učiní nás v Kristu Ježíši takovými, jakými nás chce mít pro uskutečnění Jeho Božího věčného záměru. Amen.
