|
Právě je 588 návštěvník(ů) a 3 uživatel(ů) online: ivanp rosmano Mikim
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116822515 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Tvorba: Svatý Martin de Porres
Vloženo Středa, 21. březen 2012 @ 22:04:08 CET Vložil: Olda |
poslal poutnick Koště, pes, kočka, myš a košík myší
Nedávno jsem se dozvěděl o světci s těmito podivnými atributy. Také se mu říká svatý František Jižní Ameriky. Jeho životní příběh mne hluboce zaujal. Narodil se roku 1579 v Limě v Peru jako ten nejposlednější z posledních. Jako nemanželský syn vysoce postaveného španělského šlechtice a propuštěné africké otrokyně. Jeho otec se k němu odmítnul hlásit, neměl ho ani v křestním listě. Když se stal vládcem Panamy tak ho nechal u matky a nechal jí skromnou částku aby ho mohla dát něčemu vyučit. To bylo všechno. Vyučil se holičem, což v té době znamenalo být také ranhojičem.
Jeho snem bylo vstoupit do dominikánského řádu. V 15 byl přijat do kláštera ale jen jako terciář. Na nejhrubší a pomocné práce. Knězem ani mnichem se podle tehdejších předpisů jako potomek domorodců stát nemohl, což jeho představený po 9 letech přestal brát v potaz. Do té doby vykonával s neuvěřitelnou pokorou a pečlivostí své povinnosti a noci trávil v kostele na modlitbách. Odtud pochází atribut koštěte. Po čase mu dovolili aby pečoval o staré mnichy a potom aby léčil v klášterní nemocnici. Výsledky měl pozoruhodné a vždycky všem opakoval já tě sice léčím ale uzdravuje Bůh. Rozdával almužny a vždycky měl z čeho. Chodil k těm nejubožejším lidem i ke zchudlým vojákům a Španělům a nikdy mu neubývalo. Pořád měl plný košík. Podle odhadů mohl rozdat týdně za 2000 dolarů ve zlatě, což byla tehdy naprosto astronomická částka která zcela přesahovala možnosti kláštera.
Když se v něm rozmohly myši tak jednu z nich vzal do ruky a vysvětlil jí že nemůžou jíst potravu pro chudé, ničit šatstvo nebo se nedej Bože zdržovat v sakristii. Pak položil na zem veliký košík. Myši a krysy si nastoupily a on je odnosil mimo klášter. Nechal jim nějaké jídlo aby neumřely hladem, občas se za nimi zastavil, něco jim donesl a posléze dovolil aby se vrátily, jestliže budou dodržovat určitá pravidla. Potom je zařadil mezi své almužníky. Když se o něm doslechl místokrál tak prohlásil že dřív uvidí žrát psa, kočku a myš z jednoho talíře než Peruánce, mulata a světce v jedné osobě. Což se mu splnilo za pár týdnů, když přišel na návštěvu. Martin jen ukázal do kouta. Tato událost je zaznamenána v městské kronice.
Založil první útulek pro potřebné lidi v Limě a pravděpodobně první útulek pro psy a kočky na světě. Vždycky bránil každého koho někdo urážel ale sám jenom pokorně říkal že má ten druhý pravdu a že je jen ubohý hříšník. Na sklonku jeho života vypuknul v Limě mor a nakazilo se i 60 dominikánů. Byli izolováni v části kláštera. Martin je dnem i nocí ošetřoval aniž by k nim měl teoreticky přístup. Dar bilokace se u něho projevoval už dřív. Ve službách nemocným i při návštěvách a povzbuzování misionářů po celém světě. Všichni se uzdravili a Martin nakonec zemřel na malárii. Bylo to v roce 1639. Když umíral tak u jeho postele s pláčem klečel i místokrál který chtěl předtím vidět myš, kočku a psa u jedné misky.
Na příběhu svatého Martina se Porres mě zaujal ten útulek pro zvířata. Když si člověk představí kolik zla a nedorozumění kvůli tomu v moderní a postmoderní době vzniklo. Na jedné straně přehnaná náklonnost na úkor člověka a na straně druhé nenávist, výsměch a krutost ke zvířatům i k těm „ekoteroristům“........ Zajímavé je i to proč a jak se stal mnichem, přestože teoreticky nemohl. Klášteru chyběly peníze a bratři se radili jak je získat. Vtom přišel terciář Martin a navrhnul jim aby ho prodali do otroctví. Chtěl dát sám sebe. Kéž bychom si z něho dokázali brát příklad, v době kdy se uvažuje o financování Církve. Místo toho byl oblečen v roucho bratří kazatelů. Černé a bílé, jako byl on sám.
|
Re: Svatý Martin de Porres (Skóre: 1) Vložil: unshaken v Čtvrtek, 22. březen 2012 @ 20:35:03 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Pěkný článek. Možná, že se mnohým bude zdát fantaskní. Ale mohu potvrdit, že lze psa naučit žít s kočkami. Také se o to snažím. Ale naučit kočky, aby nechytaly myši nebo ptáky, to se mi nezdařilo. Musíme počkat až na Boží království. |
|
|
Re: Svatý Martin de Porres (Skóre: 1) Vložil: rive v Pátek, 23. březen 2012 @ 05:36:14 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | tam, kde lidé schází zvířata odhánějí samotu
krysy jako almužníci, to zřejmě přímo úměrně souvisí s epidemii moru
|
|
|
Re: Svatý Martin de Porres (Skóre: 1) Vložil: rive v Pátek, 23. březen 2012 @ 06:08:49 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | nejsem daleko od pravdy, když napíši, že mi tento příběh nepřipadá vůbec jako skutečný příběh světce, ale spíše jako " pekná rozprávka", ale to určitě není chyba toho světce, ale jeho životopisce,
máme se povzbuzovat mezi sebou navzájem, ale i životy těch, kteří zesnuli, abychom viděli, že podobné duchovní a lidské zápasy, které prožíváme, prohráváme, vítězíme, prožívali již i naši předkové- zástup svatých, jsem pro dobrou biografii, pro dobrý výběr,
|
|
|
Re: Svatý Martin de Porres (Skóre: 1) Vložil: betma (dagmara123@zoznam.sk) v Pátek, 23. březen 2012 @ 17:23:01 CET (O uživateli | Poslat zprávu) |
Duch Svaty posobi v svatych ludoch rozlicnym sposobom.Inak v sv. Martinovi, inak napr. vo sv Ignacovi z Loyoly, zakladatelovi jezuitov. Boh nam cez neho dal cenne rady,ako spoznat diabla a bojovat, proti nemu. Diabol vo svojom úsilí získať človeka na svoju stranu a ovládnuť
hrad jeho srdca používa rôznu taktiku. Dnes si uvedieme tri prirovnania,
ktorými nám sv. Ignác z Loyoly jeho útoky na nás približuje.
Ignác zlého ducha pripodobňuje vojenskému veliteľovi, záletnému
mužovi a napokon žene s panovačnými sklonmi. Rozoberme si postupne, čo
tieto prirovnania znamenajú v praktickom duc*****m živote.
VOJENSKÝ VELITEĽ. Diabol sa správa ako vojenský veliteľ, ktorý sa
chystá dobyť určitú pevnosť. Keď ju už so svojím vojskom obkľúčil, hľadá
jej najzraniteľnejšie miesto, cez ktoré opevnením najľahšie prenikne.
Podobne zlý duch útočí na srdce človeka, ktoré je ním dobýjanou
pevnosťou. Hľadá naše najslabšie a najzraniteľnejšie miesto. Čo to môže
byť? Naša slabá viera, beznádej, bojazlivá láska; ale taktiež každá iná
zanedbávaná čnosť. Ďalej to môže byť naša opustenosť, samota. Alebo naša
neschopnosť ovládať svoje city, vášne a pod. Toto sú trhliny na
hradbách nášho srdca, ktorými diabol môže poľahky – využitím
príležitosti, ktorú mu poskytujeme – vniknúť.
Čo proti tejto jeho stratégii robiť? Spytovať si svedomie a pýtať sa:
Aká je moja viera, nádej, láska? Som odvážny - hlavne čo sa týka otázok
viery a mravov? Pestujem si zdravý úsudok a pravú múdrosť? Pestujem
čnosť miernosti; nelipnem na niektorých veciach? Som spravodlivý? Ako je
to s mojou pokorou? Ovládam svoje city a vášne? Ako vypĺňam svoju
samotu? Neoddávam sa falošnému snívaniu – o tom, ako by mi bolo lepšie
s iným človekom, na inom mieste, v inej práci a pod.? Rozhodnutie
bezodkladne vykonať to, čo som spoznal ako správne, jasný životný cieľ,
konanie čohosi zmysluplného – to je dobrý prostriedok do boja proti
tejto taktike Zlého.
ZÁLETNÝ MUŽ. Zlý duch sa podľa Ignácovho druhého prirovnania podobá
záletnému mužovi. Keď záletník s nekalým úmyslom zvádza slobodné dievča
alebo vydatú ženu jeho snahou je, aby o jeho úmysle mlčala, aby o ňom
pred nikým nehovorila. V opačnom prípade bude prezradený a jeho úsilie
bude márne. Tak podobne koná zlý duch, keď zvádza človeka na hriech:
neželá si, aby nejakým spôsob prezradil jeho ponuky a navádzanie na zlé.
Čo konkrétne to môže byť? Niekoho môžu prenasledovať zlé myšlienky
najrozmanitejšieho druhu: je navádzaný ublížiť, či už niekomu druhému
alebo sebe; jeho hlavou sa môžu preháňať najnemravnejšie myšlienky
a predstavy; alebo prežíva smútok, strach a podobné emócie. Zlý duch ho
nabáda, aby o tomto všetkom mlčal a nikomu o tom nič nehovoril.
Ignác, ale aj iní duchovní Otcovia a starodávna prax Cirkvi však
hovorí, aby sme o takýchto vnútorných stavoch s niekým, komu dôverujeme,
hovorili: môže to byť s najbližším príbuzným, priateľom; ale nakoľko
ani im nemôžeme a nedokážeme všetko povedať, tak treba o tom hovoriť so
spovedníkom, alebo s duchovným vodcom. V niektorých kláštoroch bola
prax: každý večer o týchto veciach hovoriť predstavenému. Niečo podobné
by mohlo byť i predmetom večernej modlitby v rodinách.
Duchovná skúsenosť hovorí, že podobne, ako bez pomoci zrkadla
neuvidíme svoju tvár, tak nikto nedokáže vidieť svoj duchovný život bez
pomoci druhého človeka. Až dobré duchovné vedenie nám dáva istotu, že sa
neriadime nejakými neusporiadanými, podvedomými vnútornými motívmi, ale
milosťou, ktorú nám dáva Boh skrze Ježiša Krista.
ŽENA S PANOVAČNÝMI SKLONMI. Napokon je tu prirovnanie ženy
s panovačnými sklonmi. Podľa Ignáca má ona nad mužom prevahu dovtedy,
dokedy jej zo strachu ustupuje. Keď sa jej však rázne vzoprie, dá sa na
ústup. Podobne podľa tohto prirovnania koná i zlý duch. Ak človek
diablovi ukáže, že sa ho bojí, vtedy akoby dokorán otvorí dvere jeho
zúrivosti a beštiálnej pomstychtivosti. No len čo sa mu s vierou
a odvahou vzoprie, ujde preč – jeho pokúšanie prestane.
Diabol využíva každú našu nerozhodnosť, každú dvojznačnosť, každé
pochybovanie, skrátka každý vnútorný zmätok. Z vlastnej skúsenosti
môžeme dosvedčiť, ako bol neraz práve nedostatok rozhodnosti začiatkom
nášho vnútorného chaosu a nakoniec hriechu. Zlý duch je tým silnejší,
čím je človek neistejší. Naopak, keď sa človek správa rozhodne a jasne,
vtedy pokušenie zlého ducha stráca na sile. Písmo nás nabáda k odvahe:
„Vzoprite sa diablovi pevní vo viere; a ujde od vás“ (1 Petr 5, 9; Jak
4, 7). Robiť pravý opak toho, k čomu Zlý pokúša, to býva praktickým
zrealizovaním tohto slova Písma. V. E. Frankl hovorí o vzbudení si
„paradoxnej intencie“: želaj si to, čoho sa bojíš. Tvoju hlavu ovláda
vtieravá myšlienka, že nezaspíš, a všetok tvoj strach je na ňu
sústredný? Nič iné si tak neželaj ako to, aby si celú noc bdel! To je
paradoxná intencia – to je robiť pravý opak toho, na čo nás Zlý,
využívajúci náš strach o seba, pokúša; to znamená tiež s vierou sa
vzoprieť onej beštii.
To je teda stratégia, ktorú Zlý používa v boji proti nám. Ak budeme
obozretní a budeme mať na pamäti túto jeho taktiku, s pomocou Božou ho
môžeme premôcť. Kristus už nad ním zvíťazil a svoje víťazstvo prisľúbil
i nám, ktorí sme s Ním jedno. Páter Gabriel OFM's blog
|
|
|
|
|