poslal Nepřihlášený Otevřený dopis papeži - odeslaný z pošty Praha 82 9.března 2012 na adresu
Sua Santità Papa
Benedicto XVIII
Palazzo Apostolica Vaticano
00120 Città del Vaticano
Vatican
Svatosti,
tímto
otevřeným dopisem se na Vás obracíme jako na nejvyšší autoritu
římskokatolické církve, vedeni svým svědomím a též citem pro minulost a
její souvztažnost k budoucnosti. Jako občané České republiky chceme
vyjádřit údiv nad společným záměrem římskokatolické církve a naší
současné vlády převést značné nemovité majetky patřící českému státu do
soukromého vlastnictví římskokatolické církve. Kromě těchto nemovitostí,
jejichž cena je odhadnuta na 75 miliard korun českých, má ČR po třicet
let splácet finanční úhradu, která s inflací může dosáhnout dalších 96
miliard korun českých. Legislativní proces k přijetí zákona, který tento
převod zaručí, už probíhá, navzdory nesouhlasu osmdesáti procent občanů
naší republiky.
Vztah obyvatel Čech a Moravy vůči
římskokatolické církvi prošel v průběhu staletí mnoha zvraty, které
dramaticky ovlivnily naše dějiny. I dnešní občané České republiky stále
nesou ve své historické paměti poselství Mistra Jana Husa, upřímného a
statečného reformátora. Kazatele, který za svou oprávněnou kritiku
pokleslých mravů a praktik římskokatolické církve neváhal zaplatit
životem. Jím inspirovaní následovníci – kališníci – dokázali obhájit
Mistrův odkaz i proti čtyřem křížovým výpravám a domohli se práva
přijímat pod obojím způsobem. Teprve o dvě stě let později, po porážce
stavovských vojsk v bitvě na Bílé hoře, nastoupila v našich zemích
trestná vlna rekatolizace, elita protestantské šlechty a měšťanstva byla
vyvražděna nebo donucena k exilu a jejich majetky byly převedeny pod
novou římskokatolickou vrchnost. Vyhoštěnci v exilu a ani jejich potomci
se nikdy nedočkali náhrady za své zabrané majetky. Až reformy
habsburského císaře Josefa II. zrušily cenzuru knih a umožnily
obyvatelům svobodnou volbu náboženství. Současně majetky, které držela
římskokatolická církev, získaly veřejnoprávní charakter, takže církev s
nimi už nemohla volně nakládat. Po založení demokratické Československé
republiky se i správcovství římskokatolické církve umenšilo o rozsáhlé
nemovitosti zabrané ve prospěch rolníků první pozemkovou reformou (v
roce 1919) a posléze její revizí (v roce 1947).
Zakladatel
Československé republiky Tomáš G. Masaryk byl humanistický myslitel,
který se ve svém filozofickém díle i svými skutky přičiňoval o svobodu
názorů a vyznání. Jako první evropský státník ústavně zrovnoprávnil i
judaismus. Mravní odkaz Tomáše G. Masaryka a jím zdokumentovaný smysl
českých dějin se staly tradicí, oporou a pojítkem i v dobách zlých. V
letech nacistické okupace za Druhé světové války a později v období
komunistické diktatury a během sovětské okupace byly Masarykovy
demokratické ideály šířeny ilegálně a ovlivnily i další generace. Proto
dnes působí tristně, když se česká vláda těmito odkazy slovně zaštiťuje,
ale prakticky je popírá svými skutky. Chystaný zákon o převodu státních
majetků do soukromého vlastnictví římskokatolických (a dalších
církevních) subjektů nemá etické, historické a ani právní podklady a
koliduje s Ústavou České republiky, neboť protežuje zájmy menšiny proti
právům většinové společnosti.
Po pádu komunistického režimu měla
římskokatolická církev veliké sympatie a počet věřících v naší zemi
vzrostl. Brzy se však ukázalo, že tento morální kredit není podložen
snahou církevních představitelů o obrodu duchovních hodnot a že jim jde
především o získání majetků a tím i mocenského vlivu. Mnohaletý soudní
spor o určení vlastníka korunovační katedrály Sv. Víta, který nakonec
stát vyhrál, vnímala většina obyvatel jako snahu římskokatolických
hodnostářů o přepisování a vyvlastňování českých dějin. Obdobně
veřejnost vnímá i dnešní úsilí římskokatolické církve o „restituci“
majetků údajně ukradených v době komunistického režimu. Návrh zákona,
který je dnes předložen ke schvalování Parlamentu ČR, však prolamuje
rozhodné datum (25. únor 1948) a zahrnuje do převodu i rozsáhlé
nemovitosti, které římskokatolické církvi odňal už Josef II. a následně
pozemkové reformy z let 1919 a 1947. Pobouření obyvatel Čech a Moravy
lze sledovat i statisticky, věřících rapidně ubývá a v současnosti je
jich v celkové populaci méně než 10 %.
Duchovní obroda národa v tom
smyslu, jak ji římskokatolická církev před více než dvaceti lety
proklamovala, se tedy nesplnila. Naopak roste pohrdání vůči
římskokatolické církvi a vůči jejím vrcholným hodnostářům měrou, která v
moderních dějinách národa nemá obdoby.
Mohli bychom tuto situaci
pokládat jen za „lokální“ záležitost, ale pohled do okolních zemí
ukazuje, že je obecnější. Se smutkem si uvědomujeme, že skutečné
křesťanské principy ve smyslu evangelií, ke kterým se Evropa dosud
hlásí, se dnes stávají jen etiketou na prázdné láhvi, z které již živá
voda zmizela. K čemu bude církvi bohatství, když ztrácí skutečnou
autoritu? Čím chce inspirovat? Jak chce věřící pozvedávat na duchu, když
i v kostelech káže o majetcích, které potřebuje, zatímco občané chudnou
a státy jsou zadluženy?
Pod rouškou ekumeny navíc
římskokatolická církev v Čechách korumpuje i malé církve a náboženské
společnosti, když jim slibuje z budoucího zisku drobky. Většina obyvatel
Čech a Moravy je však dnes bezkonfesní. A bude jich stále přibývat,
neboť skutečná víra nepotřebuje prostředníka, je to dar, s kterým se
nedá kupčit, protože sídlí v srdci a nikoliv v chrámech.
Češi a
Moravané už kdysi prošli násilnou rekatolizací a nezlomilo je to. Smysl
dějin národa nelze přepsat ani popřít, pokaždé se znovu vynoří, ozřejmí a
utuží. Hrdost národa se nedá ukrást, tak jako pole a lesy. Zákon o
převodu majetků, o jehož přijetí tak usilujete, nezajistí, že Češi
přilezou po kolenou do kostela, ani nezpůsobí to, že naše děti usednou
do církevních škol. Ten výhledový předpoklad je mylný, neboť podle naší
demokratické ústavy veškerá moc vychází z lidu, takže už zítra mohou
předkladatelé zmíněného zákona stanout před soudem. Trestní oznámení na
ně už podalo několik desítek občanů České republiky.
Omluvte tón
tohoto dopisu. Jde o vyjádření zásadního odporu k politice Vatikánu, a
kdyby se zde mohl podepsat každý český občan, který s ní nesouhlasí,
četl byste několik milionů jmen.
S pozdravem
Lenka Procházková - spisovatelka a novinářka
Mojmír Grygar - historik a bohemista
Václav Dvořák - režisér – dokumentarista