No vidíš. Tohle už je trochu něco jiného než jsi učil ty. Ber si příklad z katechismu.... :-)))

nikoliv, měřítkem je ovoce toho učení. Jestliže to učení dává svobodu v Kristu nebo jestli nás nechává stále v otroctví hříchu.

Jestliže mě to učení nakonec přenese ze způsobu života popsaném v Ř7 do života v Ř8, pak je to důkaz, že jsem na správné cestě. 

Máš i nemáš pravdu. Ale ono to není až tak závislé jen na tomto izolovaném verši. Ve hře je víc věcí ale také zároveň i ta možnost omylu. Nebo nejistoty, jdu-li správným směrem.

Je v tom i důvěra Bohu, že nás vede správně.

Na příkladu Saule z Tarzu, pozdějšího apoštola Pavla, vidíme ještě jednu, elementární zkušenost s Bohem, která byla nad všechny pochyby.

Když se odbojnému Saulovi z Tarzu u Damašku zjevil Pán Ježíš ve své Slávě (a na tomto vidíš, že Pavel se vůbec k ničemu nerozhodoval, dokonce to ani nechtěl), tak Saul okamžitě v jedné se*****ě (když se Pán představil) věděl, že ten, kdo se mu zjevil, je zcela bez pochyb ten Ježíš Nazaretský, kterého pronásledoval. Bezpečně to poznal podle Boží Slávy provázející toto zjevení. Bylo to setkání s Bohem, v němž šlo o život. Podobně jako Izaiášovi, Ezechielovi, Gedeonovi a mnoha dalším Božím otrokům, které Pán povolal ke službě. 

Bůh svou Slávu nikomu nedá a satan Boží Slávu ztratil, takže to nemohlo být nějaké falešné zjevení od ďábla. A Saul to věděl - proto si mohl být jist, že slouží pravému Bohu a jde po správné cestě.

před chvílí jsem dočetl oba listy Klementa Korintským. 

Ani v jednom není nic o něčem podobném papežství. O nástupnictví Petra. Je tam pouze to, co je v Písmu - tedy o předávání moci Ducha od apoštolů ke starším. 

Jakub žil trvale v Jeruzalémě. Byl tedy tehdy místním biskupem Jeruzaléma (zatímco Petr cestoval, založil místní církev  a byl biskupem v Antiochii, ještě později v Římě. Do Jeruzaléma se vrátil kvůli sněmu.

..." Když byl Pavel v Jeruzalémě, šel k Jakubovi. "...

Tady účelově lžeš - a bereš si přitom ještě na pomoc Písmo - ovšem neříkáš celou parvdu..

Pochopitelně, kydž Petr už nebyl v Jeruzalémě, ale byl v Římě, tak šel Pavel k Jakubovi - biskupu místní církve v Jeruzalémě.

Ovšem, předtím, než apoštol Pavel zahájil svoji veřejnou činnost apoštola, odešel napřed na tři roky do Arábie, kde se duchovně připravoval na tuto svoji úlohu - potom přišel do Jeruzaléma, aby "viděl Petra". Aby totiž nekonal svévolně, ale aby hlásal evangelium s Petrovým požehnáním a Petrovým souhlasem.

(Gal 1,18)

Poté jsem se po třech letech vydal do Jeruzaléma navštívit Kéfu a zůstal jsem u něho čtrnáct dní: s jiným apoštolem jsem se nesetkal, jenom s Jakubem, bratrem Páně.

Taky si povšimni, že na sněmu nejdříve povstal Petr a pronesl své rozhodnutí.

Až potom povstal Jakub - biskup místní Jeruzalémské církve a podpořil Petrův postoj.

Stále se tady o to pořád přeme. Vaše nesmyslná mariánská úcta, vaše modly v podobě obrazů a soch, ale hlavně vaše JINÉ evangelium hlásající spásu ze skutků, vaše kněžství, které v NZ vůbec není, papežský úřad, který nepřijali ani Pravoslavní, pokryté hlavy kněžstva, smilstvo vašeho duchovenstva se světskou politickou mocí, povinný plošný celibát a z toho plynoucí ohavnosti vašich tzv. kněží, jsou to desítky věcí, co jste si postupně přimysleli během staletí. Mohl bych pokračovat ještě dlouho.

  Zpět k tématu.

  Ne, to ne. Nepíšu o jakémsi světě, jakýsi svět je to možná pro tebe.