Uvádím zde znovu sérii článků - svědectví  z mého života, napsaných a uveřejněných pro GS v letech 2010-2012 - pod názvy "Reformovat ŘKC, či odejít? (1-14). Zveřejňuji znovu s odstupem sérii těchto 14-ti článků, které vznikly jako svědectví z mé přelomové cesty z ŘKC - úzké cesty - vedoucí ještě blíže ke Kristu. Mé svědectví může pomoci třeba ŘKC kněžím ve vnímání jejich "oveček", nebo podobně tápajícím a hledajícím lidem na cestě, jako jsem byla kdysi já. Díky, Pane Ježíši, z tuto cestu. Chvála Tobě! Aleluja!!!


1/ Reformovat ŘKC, nebo zcela odejít?
Co si o tom myslíte?
Aneb co má dělat katolík, když dlouhodobě nemůže ve svědomí souhlasit s mnohými praktikami v ŘKC neslučitelnými s Evangeliem, ale přesto je věřící a členem této církve?
Co dělat, když toto už ani nelze rozebrat uvnitř ŘKC (když to ŘKC nechce slyšet), když hierarchie ŘKC volí metody umlčování , zesměšňování , odsuzování a mocenského útlaku a vyhrožování vyhazovem a jinými tresty těm, kdo s praktikami proti Evangeliu nesouhlasí?

2/ Pokračování II. - Reformovat ŘKC - nebo odejít? (Inspirace od bratra Noname - další samostatné téma).
Svobodu svědomí se snaží (někteří faráři ŘKC) vzít svěřeným farníkům tak, že "své" ovečky za jiný pohled a názor veřejně hanobí a manipulují ostatními farníky k podobnému hanění a odporu proti dotyčnému. Dělají to v zájmu "nápravy" dotyčného a "povinné" jednoty se stádem.
Pokud si dotyčná ovce nedá říci a stále trvá na svém pohledu ve svobodě svědomí a odmítá se omluvit a "napravit" , odstraní ji (vlci) ze svého stáda...

3/ Proces osvobozování od ŘKC - část IV.
Stavme na skále - na Kristu.
Dokud jsem byla malá, jednala jsem jako dítě, pila jsem z prsou ŘKC sladké opojné nápoje, hýčkána neviděla jsem a neslyšela jsem pláč v dálce, pláč Krista v dálce...
Nyní pouštím se starých shnilých trámů (pokrytectví, hnoje přetvářky a smradu v ŘKC), pouštím se mazlavého smradlavého (byť navenek zářícího) písku a hledám skálu Kristovu - s tvrdým, ale pevným a laskavým dopadem.
Ježíši, nedej mi prosím zabloudit, dovol mi přichytit se Tvé hrubé, ale pevné , milující skály.
Dej, ať naplní se a hoří stále víc to kouzelné slůvko "Láska"...

4/Reformovat ŘKC - či odejít? (IV.)
Návrat po půl roce k zamyšlení....
Milí přátelé,
počátkem letošního roku jsem s Vámi zde sdílela otázku, zda reformovat ŘKC, nebo odejít(?)...
Chci se s Vámi podělit o pokračování.
Neudělala jsem zatím žádné oficielní kroky k odchodu z ŘKC, nechávám věci stát a dozrát.
Zjišťuji, že potřebuji ve svém životě především živého Boha, milujícího, všudypřítomného, v oboustranném vědomí lásky a sdílení.
Mnohé ostatní je zbytečné a vedlejší - včetně církve ŘKC (uznávám církev v širším slova smyslu, kde jsou jednotliví členové i ŘKC snad někteří její součástí - ale církev je nejen v ŘKC - Bůh je daleko přesažnější).
Tož tak.
Stále jsem na cestě, stále hledám.
Všechny Vás zdravím a díky za vzájemné sdílení.

5/ŘKC, láska, zrada (koho?), reformace (V.)...
Katolickou církev (přesněji řečeno ŘKC) jsem milovala.
Byla to chyba?
Zradila jsem tím Krista samotného, když jsem milovala i ŘKC v mylném domnění Jeho (Kristovy) struktury?
Nebo zrazuji ŘKC tím, že už miluji jen Krista a lidem a struktuře ŘKC nevěřím?
Zrazuji své bližní, když tou strukturou pohrdám a je mi z ní zle a odporně?
Je zrada odejít a nereformovat, nebo je zrada se o to nepokusit?
Jsem sama, koho tyto otázky napadají?
Jsou možná bláhové - ale mne fakt napadají...

6/Profesní zákazy činnosti v ŘKC (VI.)
Odpověď pro JMK i další - sdílení:
Milý JMK,
ptal ses mne na zvolené téma v nadpisu článku v předchozím článku a já vidím v Tvém dotazu nové téma či samostatné pokračování o systému v ŘKC.
Profesní zákazy v ŘKC jsou velmi prosté.
Faráři se v českých farnostech střídají poměrně často, v naší farnosti navíc pravidelně v 1-2 letých cyklech i kaplani (farní vikáři).
Jediný, kdo prý zcela řídí farnost, a nemůže mu prý do toho mluvit žádný nadřízený (ani biskup či papaž) je ustanovený administrátor farnosti ŘKC či farář.
V praxi je to tak, že při naprostém nedostatku kněží, farních pomocníků, kostelníků, vaŕhaníků, učitelů náboženství a dalších spolupracovníků faráře, kněz ve farnosti zpravidla dlouhodobě hledá a růzmě motivuje farníky k těmto činnostem dle jejich možností, schopností i ochotě pomáhat.
Drtivá většina těchto služeb ve farnosti je bez pracovního poměru, nikým neplacená (naopak s výdaji dobrovolníka), dobrovolná, přesto "potřebná" z hlediska fungování farnosti.
Já osobně jsem se zapojila po předchozích opakovaných žádostech předchozích kněží do dvou těchto oblastí (dlouhodobá katechetická a varhanická služba), na obě tyto služby jsem se dlouhodobě odborně připravovala, na katechetickou práci i mnohaletým dálkovým studiem VŠ při zaměstnání mimo naše město. Bylo to v době, kdy ve farnosti téměř chyběli katecheté a varhaníci.
Katechetickou službu jsem vykonávala celkem 15 let vcelku (částečně profesně evidovanou, ale z velké části navíc zejména v souběžných dětských zájmových organizacích a dětských táborecch), varhanní službu necelých 7 let. Ostatně to i velmi různě prolínalo a vždy to bylo ve spolupráci s farářemi farnosti.
Přesto stačilo málo ke "kopnutí". Je to dosud tak bolestné, že se omlouvám, že se mi to těžko otevírá. Důvod "kopnutí" mi nikdy ani přes opakovanou žádost nebyl dotačným knězem ani jeho nadřízenými sdělen. Nebyl, neexistoval (jen zlo nového faráře farnosti, jenž prý má ve své farnosti neomezenou moc).
Pohoršení a bezmocnost následovaly. Nikdy se nedořešilo, proč. Dotazujícím dětem nalhaly o mne pomluvy - mnohé odešly z ŘKC též - pohoršení. Nikdy mi nesdělili nadřízení důvod - protože (z mé strany) neexistoval.
Pokud se nyní odkloňuji od ŘKC, je to jeden z důvodů této hrozné zkušenosti a bezmocnosti . Nedůvěra, totalita, moc lidí (nikoliv Kristův hlas). Poznání, otevření očí. Stav v ŘKC - stav PEKLA (odklon od Krista) - můj názor a pohled.
Toto vše se mi moc těžko píše, je to stále velmi bolestné. Oficiální důvod nesmím vědět, i když ho ve skrytu duše citím. Nebyl na mé straně ochotné důvěry a pomoci spolupracovat na Kristově šíření Evangelia, byl na straně HNUSNÉ a odporné lidské moci pod autoritou ŘKC. Byl na straně zrady mnohých dřívějších přátel následně po této situaci (držet s vyvrhelem znamená odejít též z ŘKC - nechat po sobě plivat, nechat se zesměšňovat - a jen pár přátel v této následné zkoušce obstálo). Vedené děti - tam bylo to pohoršení nejbolestnější - oboustranně - ze dne na den jsem mezi ně nesměla pod pohrůžkami dalších sankcí. Též k varhanám jsem od toho dne již nikdy nezasedla, ani jsem si nestačila vyzvednout své noty a věci z kůru kostela (vynutili si okamžité vydání klíčů a konec). Na první nedělní mši svaté po této události nehrály varhany a pohledy lidí v kostele na mne jsou nazapomenutelné (nikdo nechápal, ani já ne).
Nikdy jsem nechtěla být sama od sebe ani katechetkou, ani varhanicí, jen mne postupně k tomu dovedly okolnosti vlivem přání a směrování kněží a potřeb farnosti. Nikdy jsem nechtěla nic pro sebe - vedla mne Láska - služba. Proto ani odchodem jsem osobně NIC neztratila - jen získala tu zkušenost, že ŘKC už milovat nemohu, ani v ní nemohu zůstat jako dříve. Něco zde není v pořádku: TOTALITA, MOC, ZLO, ZLOŔÁDY, DIKTATURA STRUKTURY.
Dodávám, že jsem jednala vždy jako svobodný člověk - bez manipulace mašineriemi - se svobodnými názory - ve svobodě Božích dětí - ale ŘKC nechce svobodné lidi, ale lidi manipulovatelné. Jenže ale: bez vnitřní svobody a bez svobodného hlasu svědomí a jednání podle Krista - nejde myslím dojít. Někdy je myslím nutné i něco opustit a snad i bolestně bloudit, aby se znovu rozbřesklo - k dalšímu poznání a nalezení.
Růžové brýle - pokud spadnou - byť je to bolestné - JE TO ŠTĚSTÍ, i když je možná pak trochu tma - ale věřím ve SVÍTÁNÍ...
Díky všem za sdílení.

7/Už se nebudu ptát (VII.) - nová konverze
Omlouvám se za dotazy a sdílení.
Moje cesta nevede už skrze ŘKC - sundání "růžových brýlí" - nové poznání - nová konverze...

8a/Bůh je láska úžasná (VIII.)
Úvaha nad přesažnou Boží láskou.
(Jak se říká : Bůh dopouští, ale neopuští.)
I v nejhlubších pustinách a tmách nás pevně vede Bůh.
Jeho láska je nesmírná.
Je jak obrovská náruč vztahující k nám ruce.
Je to láska bez hranic.
Láska pronikacící pevně do hlubin srdce.
Láska pronikající dál a dál.
PŘESAŽNÁ.
KRÁSNÁ.
PŘEKRÁSNÁ.
(Veď mne, Bože, za ruku. Nedej mi vyklouznout z Tvého objetí.)
Dovolte mi prosím toto sdílení uprostřed lidí, i když vím, že svítání je v rukách Vyššího.
Všechny cesty mi rvou srdce, jsou uzavřeny, přesto věřím a doufám ve svítání.

8b/ Nabývám sílu, nebo ztrácím? (VIII. - poušť)
Nabývám sílu, nebo ztrácím?
Stát se v duchovním životě nemá.
Jenže poušť je křižovatka, beze světel, bez pokrmů, ve tmě.
A tak raději zatím stojím ve tmě, než jít špatně.
Všechy cesty vpřed i vzad, vlevo i vpravo jsou špatné, rvou mi srdce, působí bolet (loučení se starým - či neznámý strach a neurčitá nejistota z nového , tma).

9/Reformovat ŘKC, či odejít? (IX.) (12/2011)
Když jsem psala kdysi části I.-VIII. k tomuto tématu, netušila jsem, až nyní po sčítání lidu, že se stejnými otázkami zabývá velká skupina dalších věřících.
Sčítání lidu jasně ukazuje, že kromě výrazného propadu ŘKC (zbyla zhruba jen třetina příslušníků) je nejvýraznějším zjištěním to, že se řada obyvatel (nejen já) přihlásila ke skupině lidí, kteří věří, ale nehlásí se k žádné z registrovaných církví.... ... Tuto možnost využilo 707 649 lidí .
Tudíž vývoj jde směrem k nejvyšší početné skupině věřících bez registraci k nějakým církvím... ( i když je zatím "tato skupina" za ŘKC na druhém místě). Lidé uznávají Boha, ale nevidí ho registrovaných v církvích... Velký zlom od posledního sčítání lidu!
Jinak si ale myslím, že cirkve (ŘKC) nepůjdou s příčinami propadu do sebe, ale budou si namlouvat, že zbyla "zdravá kvalita" ... a ostatní jsou "problémová a nepotřebná" kvantita rebelantů či "špatně věřících"...

10/Film (Zlo)Řád - Reformovat ŘKC, či odejít? (X.)
V návaznosti na mé předchozí články uvádím praktickou ukázku - film ŘÁD - kde kněz formuje své ovečky (i představenou řádu) k "neřádům"... http://www.youtube.com/watch?v=vJyOFahOrEM

11/Jak žít jako katolík bez závislosti na ŘKC? (volné pokračování - XI.)
Jak žít jako katolík bez závislosti na ŘKC?
Jaké možnosti praktikování své víry má katolický křesťan, katolík, věřící, který však nesouhlasí se systémem ŘKC, kterou postupně a důkladněji pozná jako "neKristovu organizaci"?
Mám k Vám, milí přátelé v Kristu, několik praktických otázek:
Jaké možnosti praktikování své víry má katolický křesťan, katolík, věřící, který však nesouhlasí se systémem ŘKC, kterou postupně a důkladněji pozná jako "neKristovu organizaci"?
A/ kam na mše svaté?
B/ kam ke svátostem?
Jak praktikovat čestně a upřímně svu víru dál? (Nejen vnitřně, ale souběžně ve společenství a svátostech?)
Možnosti - jaké?
1/ Dále ŘKC (s vnitřním odloučením od nešvárů)?
2/ Starokatolická církev (není zde ta manipulace svědomím...)?
3/ Řecko-katolická církev?
4/ Pravoslavní?
5/ Možnosti mimo uvedené církve v důvěře v Kristovo vedení a vědomí lásky a společenství i bez viditelné církve ŘKC, která se odklonila od svého poslání a Kristových principů? (Tj. důvěra v jedinou církev nad těmito všemi zdravými i nemocnými údy Kristovy církve?)
6/ Kombinace 1/+5/?
7/ Jaké jsou jiné možnosti?
Osobně je mi nejblíže kombinace 1/+5/ (tj. bod 6/) - zatím - ale stále se nějak rozhoduji...

12/Pokušení odklonu od ŘKC- aneb ´duchovní boj´ svědomí... (XII.)
Pokušení (odklonu od ŘKC) - aneb "duchovní boj" svědomí...
Vzpomínám si, jak jsem v polověřícím prostředí mých rodičů (a v silně náboženském prostředí příbuzných ze strany mé matky) dlouho tápala. Dlouho jsme nebyla na žádné straně - věřila jsme v "kohosi" nad námi, ale skutečné jednání praktikujících představitelů členů ŘKC (pokrytectví v mnoha oblastech) mi bránilo přijít a praktikovat v tomto společenství svou víru.
Obrat nastal až zhruba v polovině třetí dekády mého života, pod vlivem zásadních okolností osobních i okolních, v překlenutí a "pochopení" i těchto skutečností.
Je na místě zde poděkovat několika významných osobnostem v mém okolí, kteří se chovali čestně - a to zejména vzácného příkladu 1-2 pastýřů, kteří mi duchovně velmi pomohli a postupně mi i mnohé radili a svěřili (studium teologie, výuku nábožeství, mnoho dalších oblastí). Prožila jsem zhruba 15-20 aktivních let uprostřed ŘKC a v mylném domnění, že Bůh chce, abych s Ním Krista + nauku ŘKC hlásala, podporovala, svědčila...
Toto mé svědectví bylo násilně ukončeno jedním (zřejmě duševně polonemocným) knězem ve farnosti , bez udání důvodu - jen v záminkách - a to tvrdými zákazy jakéhokoliv mého působení ve farnosti a okolí - s oporou v církevním zákoně, kde kněz má absolutní moc ve farnosti - a ani papež ji nemůže zlomit. (Násilné rozbití rozsáhlých dětských společenství atd. atd. - lidské rozbití toho, kde nebylo obrany slabších proti mocenské lidské zlovůli...)
Další etapa: Mé hledání, svědectví v jiné formě - hledání zda "reformovat a zůstat, či odejít?"
Dodnes (po 5-6-ti letech nového hledání ) nemám na tuto otázku jednoznačnou odpověď. Duchovní boj, cesta. Kritika ŘKC - a zároveň obavy o ni a její členy. I mé obavy a hledání, jakou formou zůstat uvnitř a nepodílet se na zlu - což právě nejde. Velké hledání, abych Krista nezklamala (jednou či druhou variantou), při odklonu od ŘKC... nebo právě s ní...
Jde o prosté sdílení, hledání - kde definitivní rada přijde, věřím, shůry...!

13/Světlo a tma (mystika) - XIII.pokračování
Světlo a tma (mystika)...
Slušný člověk o blízkosti Boha a o mystických zkušenostech zpravidla mlčí.
Sdílení je téměř v tomto nemožné - i když lákavé, potřebné, ale nejsou na to zpravidla slova.
Proto jsem tuto oblast ve svém "příběhu na pokračování" jaksi opomněla, ale patří k ní.
V nejtěžších zkouškách, temnotě a v osamocení přichází Bůh jinak, vnitřně, sjednocuje se se zbytkem našeho "já" (pokud se zbytek našeho "já" vzdává toho světského, hmotného, nelpí na něm - i proti "proudu" pak Bůh může přijít na svatbu k nám).
Díky Bohu i všem "ďáblovým pomocníkům" za ty zkoušky. Bůh dopouští a čeká, zda mu zůstaneme věrni.

14/shrnutí: Poušť, kde posiluje Bůh... (Reformovat ŘKC, či odejít?)
Slíbila jsem tu asi před měsícem, že se pokusím napsat článek, jak a kam vlastně jdu.
Navazuji tím volně na sérii mých předchozích článků zde na Granu asi v posledních 3 letech (Reformovat ŘKC - či odejít?)
Musím začít slovy "VIM, ŽE NEVÍM".
Bůh je velká Láska a zároveň velké neznámo.
Přichází v jemném vánku pouště, v tom odhlučení od lidských forem a "organizování víry".
Po velké a bolestné ztrátě přichází stále krásnější a bezpečnější jistota přesažnosti všeho kolem, nicotnosti lidských struktur, naprostá jistota velké lásky...
Jsem šťastná, i když některé ztráty dosud lidsky přebolívají v nutném očišťování od malicherností. Věřím, že je to příprava na setkání s Kristem v tváří v tvář. Vnímám, že je Kristus za dveřmi, že prolamuje mé dveře, i když se někdy bolestně cukám a bráním (lámání odvahy, po krůčcích, blíž). Ale vím, že toto Kristu příliš nevadí, že počítá s našimi slabinami. Důležité je, že v těch dveřích je Bůh, se mnou , blízko, chápající i mé slabosti a cukání. To naplňuje klidem, láskou, nadějí, bezpečím, možností odevzdání a splynutí...
V loňském roce se na této cestě přidala vážná nemoc. Vše vnímám jako krůčky a zkoušky od Boha, Jeho snahu mne pozvat blíž.
Nezbývá než děkovat.
Bůh je všude, jen na (Ním připravené) poušti Ho více vnímám v Jeho lásce. Stačí samotná láska.

Brusle7