Grano Salis - Říjnový manifest evangelikálních křesťanů v ČR

poslal Nepřihlášený

My, evangelikální křesťané ČR, shromáždění z různých denominací a sborů, si uvědomujeme, že nás náš Pán Ježíš Kristus povolal být solí a světlem našemu národu. Zároveň chceme před Bohem, sebou navzájem i světem vyznat, že již několik let toto poslání řádně neplníme. Chtěli bychom proto činit pokání ze svých hříchů, postojů i slov. Ačkoliv náš úpadek je nyní zřejmý, uvědomujeme si, že byl postupný a my jsme ze své neznalosti, ale i pohodlnosti a sobectví, na něho nebrali zřetel a neposlouchali varování, kterých se nám od Pána, skrze jeho Slovo a jím poslané služebníky, nepřetržitě dostávalo. Svůj hřích vidíme proto v těchto rovinách: 1. vůči Bohu, 2. vůči rodině, 3. vůči církvi, 4. vůči světu, přičemž jednotlivé roviny se samozřejmě prolínají a následný výčet nelze vždy chápat chronologicky.

Čeho jsme se dopouštěli

Změna řádu stvoření

Cítili jsme se omezeni požadavky Písma a hledali jsme osvobození od jeho závazků. Vyhledali jsme si proto sami učitele, kteří by naše muže zbavili odpovědnosti za vedení rodiny i církve, a toto břemeno jsme stále více vkládali na naše drahé ženy, které jsou nejen vzácnější, ale i slabší. Nakonec jsme převrátili Boží řád a svévolně ustanovili ženy do služeb, za něž jsme odmítali převzít odpovědnost. Abychom uklidnili naše svědomí a zakryli tak svoji pohodlnost, obviňovali jsme Boha, že je k tomu sám, v rozporu se Svým Slovem, povolal. Tak jsme ignorovali slova Písma: „Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést“. (1 Tim 2:12)

Rozvody

Někteří naši muži i ženy neunesli tíhu svých závazků a v marné žádosti svého těla začali svévolně opouštět své druhy a rozvádět se. Někteří rozvedení pak dokonce začali vstupovat do nových manželství a namísto pokání s vyvozením důsledků setrvávali ve svých církevních úřadech a následně takovéto jednáni tolerovali (někdy i doporučovali) druhým. Svým mlčením k takovéto praxi jsme ignorovali řadu veršů: „Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou ženou oženil, cizoloží“. (Mt 5,23) Nebo: „Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný“. (1 Tim 3,2)

Autoritářství

S cílem vyhnout se další odpovědnosti za svůj život před Bohem a ze strachu z konfliktu s člověkem jsme v některých našich církvích dovolili vedoucím, aby převzali kontrolu nad našimi životy. Podřídili jsme jim dokonce svoje svědomí a namísto odpovědných správců jsem z nich učinili vůdce, aby panovali nad naší vírou. Tito pak začali spolu soutěžit a chlubit se dílem, které nebylo jejich, ale Boží. To vedlo k mnoha rozdělením a devastaci lidských životů. Zapomněli jsme na verš: „Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci. Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží“. (Lk 22,25)

Snaha o zviditelnění

Byli jsme pohodlní a namísto nesení kříže a sebezapření jsme se zaměřili na prosazování svého vlivu, dožadovali jsme se mediální pozornosti a ve své pýše jsme se považovali za „prorocký hlas pro společnost“. Naše poselství však bylo bezobsažné a zaměřovali jsme se hlavně na formu. Cítili jsme se pak dotčeni, když nám nebyla věnována pozornost. Naplnili jsme tak slovo Písma, kdy jsme byli „jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy: `Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama´“. (Mt 11,16)

Evangelium bez pokání

Abychom společnost zaujali a ve snaze zalíbit se lidem, jsme z evangelia odstranili pokání a naléhavost kříže a začali jsme šířit zábavu. Tím jsme se provinili vůči těm, kterým jsme zvěstovali falešné evangelium a utvrzovali je tak v lidských představách spíše, než ve svědectví Ducha svatého. S cílem vyhnout se pohoršení kříže jsme přestali mluvit o hříchu, pokání, Kristově krvi a oběti. Tvrdili jsme, že je to nesrozumitelné, a tato slova vedoucí k životu jsme nahradili neříkajícím „civilním jazykem“, který nevedl k usvědčení srdce, zarmoucení duše a usmíření viny. Milost jsme nahradili svévolí, dílo Ducha svépomocí a pastoraci psychologickými dovednostmi. Místo smrti s Kristem jsme vyučovali život v těle. Ignorovali jsme verš: „Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný“. (J 12,25)

Vzpoura vůči světské vládě

Ve stále větší sebestřednosti jsme se začali stavět do vzpoury a domnívat se, že právě my, osvícení křesťané, máme právo rozhodovat o tom, kdo má v naší zemi vládnout. Dokonce jsme sami začali usilovat o politický vliv, a to pod rouškou „proměny společnosti“. Ve svém vysokém sebehodnocení jsme nerespektovali demokraticky zvolené představitele a účastnili jsme se veřejné vzpoury ve formě protivládních demonstrací a někteří naši představitelé otevřeně ventilovali svůj až nenávistný postoj. Ignorovali jsme verš: „Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud“. (Ř 13,1)

Přizpůsobování se světu

Naši kazatelé namísto zvěstování Božího slova začali psát politické komentáře, namísto Písma studovali management a stále více používali světské způsoby v naději, že si je Bůh použije. Domnívali jsme se, že světský marketing a metody řízení uplatňované v průmyslu budou fungovat v získávání konvertitů. Vedení Duchem jsme tak nahradili obecnými manuály. Ignorovali jsme biblický verš: „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé“. (Ř 12,2)

Falešné probuzení

Aby toho velikášství nebylo málo, začali jsme spolu soutěžit v počtu členů, trumfovali jsme se svým vlivem a nezřídka jsme hledali vlastní prospěch. V této snaze jsme otevřeli své sbory falešným prorokům a učitelům, kteří nám zaslibovali velké věci, lichotili našemu egu a nekriticky jsme propadli vidině velkého probuzení, které právě nás zviditelní. Byli jsme natolik zaslepení, že jsme démonické projevy začali připisovat Duchu svatému a každého, kdo na to upozorňoval, jsme zastrašovali a ostrakizovali. Ignorovali jsme biblické varování, kde „Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami". (1 Tim 4,1)

Milování peněz

Jelikož náš životní styl i život našich společenství byl nákladný, postavili jsme se nepokrytě vůči celé společnosti a bezostyšně jsme se domáhali sekulárního majetku, na který jsme neměli prakticky žádný nárok. Nejprve jsme pomáhali římskokatolické církvi tento majetek, který z velké části v 17. století zkonfiskovala příslušníkům českého národa, získat, a poté jsme se otevřeně postavili proti vůli celé společnosti, abychom si vydobyli svá zdánlivá majetková práva. Nedůvěřovali jsme Bohu a Jeho zaslíbením o štědrém zaopatření. Ignorovali jsme verš: „Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět“. (LK 6,30)

Fatalismus

Když jsme zjistili, že tyto věci nefungují a vedou jen k frustraci a „vyhoření“, někteří propadli fatalismu. Vše přisoudili Bohu a jeho neomylně svrchované vůli a vykreslili Jej jako svévolnou bytost, nenávidící hříšníky (jako bychom jimi sami nebyli), prahnoucí po pomstě. Tento Bůh je tak vinen lidským hříchem, jelikož člověka přivedl k pádu, a svoji moc a slávu dokázal tím, že vyvolil malou skupinu lidí, zatímco ostatní ponechal své zničující a nezměnitelné vůli. Tak byla potupena Boží láska, dobrota a spravedlnost, resp. Jeho charakter. Přitom jsme ignorovali verš: „On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa“. (1 J 2, 2)

Co chceme

Nyní, tváří v tvář budoucnosti, kterou chápeme jako soud nad svým nezodpovědným jednáním a možná i počátek pronásledování, kdy sůl bude lidmi pošlapána, prosíme Boha, náš národ i sebe navzájem o upřímné odpuštění. Ve jménu Kristově se odříkáme výše uvedených bludů, postojů a činů (pokud jsme je zrovna zastávali) a apelujeme na naše církevní představitele, aby se vzdali podílu z církevních restitucí a následovali nás v postoji pokání. Zároveň odmítáme dále přispívat, ať už aktivně či pasivně svojí účastí, nebo finančně, na všechny projekty, které vycházejí z výše uvedeného. Pokud se chcete připojit, můžete svobodně a v modlitbě předložit toto prohlášení Bohu a hledat v moci Ducha svatého cestu k jeho uskutečnění ve vašich životech i v životech vašich společenství.

Toto prohlášení je dílem jediného autora, který mluví sám za sebe, a zveřejňuje je na svých stránkách, resp. je nabízí k úvaze těm, kteří se v daných postojích naleznou. Ačkoliv je nepravděpodobné, že by si církevní představitelé něco takového připustili, prohlášení může kdokoliv adoptovat.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace