|
Právě je 590 návštěvník(ů) a 3 uživatel(ů) online: ivanp rosmano Mikim
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116822988 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Teologie: Vedení Ducha versus řád a autorita
Vloženo Sobota, 22. září 2007 @ 07:50:35 CEST Vložil: gojim |
poslal jirikrupa Toto téma je věčné. Ovšem stejně tak je věčné a prakticky se nás dotýkající to, jak to máme srovnané ve svých životech. Tento článek píši tak trochu v reakci na Gregoriovo vystupování s něčím, co já nazývám "teorie chaosu".- Vše vede Duch Svatý a vy ostatní jste "jen" organizované křesťanství.
Píšu to pozdě v noci, že kurnik nespím a zabývám se tímto Gregoriovým vystupováním, to nechápu!
Vedení Ducha
Vedení jsou synové Boží, vedení jsou ti, kteří umírají svým žádostem, vedení Ducha jest ku ovoci Ducha, vedení těla jest k produktům těla. Bůh zajisté mluví ve svém slovu o tom, že máme být vedeni Duchem v opozitu k vedení tělem. Bůh vede k jednotě, lásce, dobrotě, pokoji , smířlivosti, tělo vede k pýše, nenávisti, hněvu, vzteku, netrpělivosti, nesnášenlivosti, smilstvu, čarodějnictví a jiným věcem. Biblický výčet známe z Gal 5 kaptoly já použil nyní jiný, jen tak nahodilý.
Kromě tohoto základního vedení k dobrému proti vedení těla ke zlému je tu pak vedení k událostem, činům, časům, lidem atd. Prostě takové aktuální směřování, kdy je nám odkrývána konkrétnější Boží vůle v našem životě týkající se našeho aktuálního života. V Písmu je opět plno příkladů. Kdy lidé jsou vedeni se s někým setkat, k někomu jít atd.Mají nějakou službu...
Třetí fází vedení jsou takové řekněme zázraky vedení, kdy to vedení není lidsky vysvětlitelné, není to ono základní směřování k lidem, situacím, službám atd. , ale je prostě různě načasované, speciálně vedené. Duch Svatý Vás prostě nasměřuje na dané místo, pošle Vás přesně v daný čas na nějaké setkání nebo místo, provede Vás neznámou krajinou k cíli atp. Takove vedení ve smyslu zjevení pokynů k věcem, které prostě jsou rozpoznány pak jako nadpřirozené vedení Bohem v nějaké věci.
Vše to je vedení Bohem. Vše je možné. Přičemž bychom měli pamatovat myslím na to pořadí, které jsem zde uvedl. Bohu jde především o lásku, to reprezentuje ta první linie(zhruba), jde mu i o projevení konkrétní Boží vůle s naším životem (druhá) a to někdy dělá i nadpřirozenými vedeními.
To rozlišení je pomocné, ale myslím užitečné. Pokud někdo začne tím posledním a to považuje za vedení Boží, pak dle mne v této věci nemá biblickou prioritu. ZAčne si myslet, jak že je super veden, ale třeba zapomene být trpělivý a laskavý, povýší se a v tu chvíli nepozoruje, že má sice pravdu, je veden, ale už nikoli Duchem, ale svým tělem, které tohoto žádá. Dostává se najednou do třeba vážných konfliktů i s těmi, se kterými by měl být zhruba v poho a v jendotě. Není veden Duchem!
V praxi se to mísí, člověk je tu puzen Duchem, je jím použit, ale vzápětí je schopen stropit člověčinu. Tu jsou v jeho žvotě produkty Ducha, ale tu přiletí i obrovské člověčiny a tělesnosti, jejichž následky mohou být dokonce katastrofální!
Omlouvám se, že neuvádím v tomto textu tolik Písem, ale ke všem třem liniím je písme dost.Řekneme, že bych tedy aspoň připomenul to Galatským 5 o tužbách těla a Ducha. A pak například vedení Ježíše chodit na různá místa, Samuel byl veden Duchem do chrámu, Pavel byl veden kázat jinam, než původně chtěl, Filip byl veden přistoupit k vozu, Petra Bůh ve věcech kázání evangelia pohanům "vedl" ..atd..
Myslím, že s tímto není problém. Víme, že Bůh to chce dělat.
Boží slovo
V tomto osobním vedení jsme vystavení Božímu slovu, které nás vede a svítí ná na cestu. Boží slovo k nám mluvené je také vedením. Boží slovo ve smyslu vyučování Božím cestám nám pomáhá rozlišovat. Ďábel a tělo se naopak snaží nás svést. Tělo chce sex a Boží slovo vede k čistotě. Chci zbohatnout a Boží slovo mne vede k pokoře a skromnosti. Chci vést a panovat a Boží slovo mne vede k poslušnosti a podřízení. Chci být nezávislý a svobodný, ale Boží slovo mne vede k závislosti a vydanosti. Chci život, ale někdy mne Boží slovo vede ke smrti. Boží slovo testuje naše podněty z nitra. Ne vždy to ladí. Můžeme se ptát, co je Boží slovo a zde na tomto serveru se v mnohém neshodneme, ba naopak dle jedněch to Boží slovo vede tak, dle druhých onak, ale jedno je společné zhruba, vyznáváme většinou, že je to Boží slovo, které nás má v životě vést a tak tomu vskutku je. Jako příklad dám napříkal Ježíšova pokušení, ďábel mu vždycky něco nabídl, ale Ježíš veden Duchem a Slovem citoval a ukazoval světlo, které mu ukazovalo směr, a tedy i nutnost odmítnout ty nabídky, které dostal od ďábla.Prostě slovo nás vede i jeho vedlo. Slovo jest Bůh sám,je-li jeho slovem.
Lidé
Doteď někteří v pohodě přikyvují, zhruba, ale nyní přijde problém. Jakou roli hrají lidé v procesu vední Bohem? Velkou a nemužeme ji pominout. Jsou to lidé, skrze které jsme vedeni Duchem. Nevěříte?
Tak se koukněme do Písma. Boží slovo, o kterém jste řekli, že nás má vést tu najednou říká:
Ďěti, poslouchejte své rodiče, ženy, své muže, ovečky své pastýře. Tečka. Je tomu tak, je zde světlo o vedení Duchem, my to máme tak činit! Činíš to?
Ha, vy mne musíte poslochat, máte to v Bibli!!!!! Už jste to slyšeli? Někteří lidé to takto prezentují a celkem často. To s*****í! A dost to s*****í! Takové neposlouchejte! Většinou tedy, mohou být vyjímky, kdy stejně Vás Bůh vede k poslušnosti či přinejmenším k poddanosti.
A tu se zastavme, poddannost versus poslušnost. Není to stejné. Můžu být poddán tomu, koho mám poslouchat respektive Božímu slovu na jeho živoitě, ale neposlechnu ho, protože je mi Bůh více. Vládce mám poslouchat taky, taky jsem veden Duchem to činit, ale když přikáží proti Božímu slovu, tak nikoli.
Takže zde můžeme narazit. Jak na falešné lidi tak na pravé lidi. Ovšem zustaňme u pozitivního, Bůh nás vede k lidem, které máme dokonce poslouchat a být jim poddáni, přitom ale víme, že ne všichni lidé jsou tomuto slovu svěřeni.
Nechci teď mluvit o tomto tématu, je dost široké a zahrnuje, jak - zneužití autority, tak například otázku - postavení versus aktuální autorita Boží, tak i prostě -opravdový příklad a autorita. Jsou to otázky důležité, já chci nyní jen ukázat, že otázku poslušnosti lidem a otázku vedení lidmi nemůžeme vymazat z Písma!
Vím, že někteří zde jste byli zraněni patrně zneužíváním autority, někteří naopak byli zraněni čistě kvůli své vzpouře a pýše třeba , někdo nějak v kombinaci. Ať tak, či tak, prostě chci říct, že vedeni Duchem býváme i skrze lidi! To chci nyní říci!
Myslím, že i vy s opravdu totálními negativními zkušenostmi nějak vnímáte, že v Písmu to prostě je a nějak to musí fungovat, neřešme teď kde dobře a kde špatně. Jde o tu podstatu věci nyní. Písem na to je dosti.
Takže vedeni jsme osobně skrze Ducha mluvícího k nám, skrze naše vnímání toho, jak nás Bůh vede, skrze Boží slovo i skrze lidi. Domnívám se, že z podstaty věci je určující, jaksi prvotní, to naše vnitřní, náš zrak, tím totiž rozlišíme nakonec i lidi i Boží slovo. Prostě je to naše srdce, láska k pravdě, upřímnost, a milost vidět, co je někde pod tím vším a v základu.
..a řád?
A nyní bych se chtěl zamyslet nad tím, jak otázka řádu vplouvá do tohoto základně nastaveného pohledu na věc.
Řád je Boží. Řád je úžasný! Řád je jistě z Boha a Bůh je Bohem řádu. Bůh je Bohem řádu i na shromáždění. I v Církvi.
Například když apoštolové rozhodli o církvi, tak rozeslali závazné listy. Závazné, znamená vážné a zavazující, nikoli listečky ku přečteí svobodným a nezávislým sborům. Ovšem byli to , zase řekněme na druhou stranu, opravdu Boží apoštolové.
Ovšem tento princp řádu a autority tam byl. Těm sborům nepřišlo dumat nad tím, jak jsou vedeni, zda ano zvěstovat pohanům, nebo ne, ale prostě dostali to jaksi befelem a bylo. (můžete mít různé asociace a neosouhlasy, ale nevymažete to, co je tam prostě zapsáno, tak to bylo. A oni to respektovali.(ne všichni)
My máme jinou situaci, nemáme jasně dané učitele a apoštoly všichni pro všechny,jsme rozděleni, ten se hlásí k tomu, ten k tomu, a z toho vycházíme. Bůh ale říká, že se nemáme hlásit k lidem, ale k Otci. To je jasné, máme jednoho Otce. Nicméně už tomu tak je, že prostě holt některé učitele nějak rozpoznáme a když už oni jsou "formálně odděleni" tak nás to také jakoby oddělí. Jsme zbaveni tímto poddannosti a poslušnosti těmto vedoucím? No nejsme! Písmo vede k poslušnosti i lidem! Opakuji to! A dodávám ne slepé a za všech okolností a prostě v čemkoli by se jim zachtělo.Člověku zůstává furt i osobní zodpovědnost, protože církevní dějiny(i Písmo samo) nás učí i o selhání vedoucích! Kdo co rozhodne, jak to je, neřešme.
Já jen mluvím o řádu v církvi a ukazuji, že Písmo ho stanovuje a to ve smyslu, že někdo je poslouchán a někdo poslouchá. Kde mluvím proti Písmu? Prostě jen opakuji, co tam je a do dosti jasně a zřetelně.
Takže řád v "království,církvi i rodině" je stanoven a to tím, že je určeno poddanní a poslušnost, vedení a zodpovědnost.
Je módou mluvit o vedení Duchem a zapomínat na tento řád a nerespektovat ho! Jendou z cest k tomuto je diskreditace vedoucích, jejich znevážení a podcenění. Opačnou cestou je jejich zkultovění, předirektivnost a přepravomocnění. Ano, tady se dá sejít na obě strany cesty do opačných příkopů, ale základ je, že církev, zůstanem u ní, je dána řádem , sbory jednotlivé jsou dány také řádem, a považte i shromáždění mají nějaký řád.
Chci položit jendu otázku, kdo je ustanoven pastýřem církve a apoštolem církve, či pastýři a apoštoly? Je to Duch Svatý nebo jsou to lidé?
Ať se dívám, jak se dívám, tak vidím v Písmu, že sbory nepastoruje Duch Svatý, ani je nevede sám ze vzduchu Duch Svatý, ale jsou svěřeny do vedení lidí. Stejně tak Mojžíše vedl sice Bůh v oblakouvém sloupu viditelným pro všechny, ale přesto je vedl Mojžíš, jemu to bylo svěřeno. Ale běda, když je jednou vedl blbě a zjevil Boží vůli a slovo jinak než měl ! Jen si prsknul tím klackem do skály, místo aby jen promluvil a už měl zákaz dojít do zaslíbené země. Vedoucí si nemohou dělat, co chtějí, to tedy ne, ani nemohou říkat ovečkám moc, co chtějí, ale fut zůstává, že jsou to oni, koho Bůh ustavuje, aby pásli církve a starali se o ně!
Takže první věc, je-li někdo veden Bohem, tak bude mít nějaký vztah k těmto služebníkům v národě, ve městě. Pokud má nulový vztah, pak jsou dvě možnosti
1) je dost mimo 2) ti vedoucí jsou všichni mimo
To teď nebudu řešit, jen nastavuji jasné možnosti.
Chtěl jsme ještě mluvit o řádu shromáždění, protože mne zaujalo opravdu to, jak Gregorius prosazuje tu neorganizovanost a přitom mluví o třech spojkách, ale teď uzavřu, třeba jindy.
V rámci řečeného ovšem položím otázku, kterou sice pokládám Gregoriovi, ale vlastě mužete si ji položit kdokoliv.
Gregori říkáš, že jsi veden Duchem, já se ptám, které z lidí v našem národě(ve svém městě) respektuješ a jaký máš k nim vztah? Kdo jsou a jak jsi k nim nastaven ty?
Zaveďme řád! A nepovolujme našim tělům! Armádo, na svá místa!
(srry, nějak jsem se nechal unést) :):)
Pokoj vám
|
Podobná témata
|
|
Re: Vedení Ducha versus řád a autorita (Skóre: 1) Vložil: franti v Sobota, 22. září 2007 @ 11:09:23 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Tak mne napadá, jak je to v naší zemi? Chtěli jsme demokracii. Ale může být
demokratické zřízení bez řádu a autority?
Kdo má dnes vůbec autoritu?
Mají ji soudci? Mají ji politici? Mají ji policisté,
učitelé…?
Na čem je založena autorita?
Které činy vedou k tomu, že se pak autorita ztrácí ?
Lidé jsou věčně nespokojeni, reptají, sami pak porušují
všechny možné zákony, neuznávají žádné autority. Typické pro dnešní mládež,
s níž pracuji. Asertivita. Asertivita, to je to správné. Ale ona je to
spíš drzost a drzost!!! Já, já , já ….zde není místo pro Boha. Přece se neponížím….
Prostě v tomto našem „Babylonu“ a „Sodomě a Gomoře“ ,
v níž žijeme je jasně vidět, kam vede ztráta autority.
Autorita však není něco, co se dá jen nařídit. Autorita čistě jen z nařízení,
je diktát. Určitou dobu funguje, ale co nadělá škody !?( viz Hitler, Stalin a
atd….)
A bohužel tu autoritu v dnešní době vlivem lidí ztrácí
i Bůh. A to je to hrozné!!!
Lidé už neberou Boha jako největší autoritu!!!! Možná je to tím, že ti, kteří se prezentovali
jako Boží lidé, zklamali. Tolikrát lidé zneužili Boha a Boží jméno!! Kolik bylo
v minulosti zbytečných válek, kdy v čele agresorů stáli ti, kteří se zaštitovali
Bohem. A platí to i dnes.
Radši na to nemyslet. Ne, to nezavinil Bůh. Jen dal lidem
prostor a úžasnou sílu nad přírodou, aby celý vesmír viděl, kam vede hřích a
nerespektování Boží autority a její zneužití.
Pravá autorita je založena i na úctě. Kdo uctivá Boha, ten
nikdy nereptá. A já sám to porušuji a někdy reptám… Odpusť Bože!! Cítím, že potřebuji pomocníka, potřebu Ducha
Svatého, jinak zůstanu duchovně hluchý a slepý jako většina a nejhorší je, když
se dostanu do stavu, kdy si to už ani snad neuvědomím…
Když žili moji rodiče, byli pro mne autoritou. Znal jsem je,
oni měli rádi mne a já zase je. Naším
Otcem je však také Bůh, kterému vděčíme za existenci. Proto by měl být naší
největší autoritou. To je autorita založena na lásce! Úžasné!!!! Není lepší a
větší autority !!
Ale ono se to hezky říká, ale už těžko prakticky realizuje!!!!
Jak často si tuto skutečnost uvědomíme ????
Bez vedení Ducha to prostě nedokážu ( mluvím raději za sebe
).
Řád – další problém.
Tvoří ho zákony, které si lidé mění podle potřeby. Co je
zákonné dnes, nebylo zákonné dříve a naopak. Pěkný chaos.
Co však patří pod Boží řád ?
Ale tady už raději skončím. Nejsem tak znalý Bible a ani
nemá po ruce konkordanci, abych našel
verše, kde se píše o řádu. Kde však není autorita Boží, není asi ani Boží řád.
Hezký den všem
|
|
|
Re: Vedení Ducha versus řád a autorita (Skóre: 1) Vložil: Pattre (Pattre@seznam.cz) v Sobota, 22. září 2007 @ 21:51:21 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Vedení Ducha versus řád a autorita je v církvi opravdu stále kontroverzní téma a obojí do života církve patří, neboť Bůh je Bohem řádu, nikoliv chaosu. Sám je Pánem, který má nejvyšší autoritu a svět autorit tvoří. Tito jsou buďto v poddajnosti Božího Ducha, nebo také nejsou. Díky tomu že krví církve je Duch Boží, není církev organizace ale živý organismus (typická organizace Svědků Jehovových, kde je Duch sv. pouze boží činnou silou- tedy neosobní energií). Lidský duch je znovuzrozen, přesto duše a tělo stále zápasí s Duchem Božím. Ten zápas všichni velmi dobře známe: Ř 8:5 Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. 6 Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. 7 Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. 8 Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.
9 Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.
To jak těžký zápas je s naší tělesností a pýchou si uvědomoval i apoštol Pavel. Uvedu příklad s kázáním evangelia: Pavel byl přirozeně velmi chytrý a vzdělaný člověk, mohl na tom stavět, přesto se nerozhodl jít v lidském snažení, na rovině lidské moudrosti reprezentovat radostnou zvěst o Ježíši, ale svěřil to naprosto do rukou Ducha Božího. Měl na to, ve své přirozené inteligenci ovlivňovat spoustu lidí a přesto se toho zřekl: Ř 15:18 Neodvážil bych se totiž mluvit o něčem, co by nevykonal Kristus skrze mne, slovem i skutkem, 19 v moci znamení a divů, v moci Ducha, aby pohané přijali evangelium. Tak jsem celý okruh od Jeruzaléma až po Illyrii naplnil Kristovým evangeliem. 1 K 2:2 Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. 3 Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním;
4 má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí.
Poselství evangelia je nadpřirozené, proto se těžko může prezentovat lidským rozumováním. Věřím, že jako křesťané máme pověření od Boha kázat evangelium v moci nadpřirozeného potvrzení z výsosti. Toto potvrzení je však jen na Bohu (těžko ho vydyndáme) . Duch Boží se projevuje ve svých dětech skrze své dary (charismata).
Jako děti Boží je pro nás bytostně důležité nechat se vést Duchem a to nás vesměs stále chrání před pádem zpátky do otroctví nějakého hříchu (nemluvím teď o tom, že nějaký ten hřích se nám během dne přihodí, to čiňme pokání, ale o nutkavé potřebě hřešit – svázanost, strachu ze zatracení). Ř 8/14 Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. 15 Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!
16 Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. Proto, vstupujme aktivně do obecenství s Duchem Božím a nenechme se odradit neúspěchy a žádostmi těla, které budou pořád nějak působit dokud neumřeme a později neobdržíme tělo slávy! Jirka se snaží být praktický (okořeněno osobním sdílení) a souhlasím, že projevy Ducha spolu s obdarováním zastřešuje Boží láska agape. Často nás mnohdy vede jak sám chce a podobá se to onomu větru, který nevidíš, ale vane kam chce. Přesto je otázka zda toto proudění vede k individualismu (tolik podporována některými intelektuáli a sektáři), když Duch Boží je především Duchem jednoty a smíření 1 Korintským 12:13 Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.
Tedy skutečná jednota je možná pouze v Duchu Svatém nehledě na národnost, sociální vrstvu. Ale mnohdy nastává rozdělení a často důvodem je snaha nahrazovat moc Ducha lidskou moudrostí. Pro lidi je problém hradba katolictví a protestantismu (jsou na tom lépe farizeové nebo saduceové?) , ale Duch je ten (nikoliv my), kdo zapojuje do těla Kristova. Křesťané se rozdělují , ale Duch Boží sjednocuje co je v Kristu. Tedy další projev působení Božího Ducha. Určitě i my svým přístupem neseme odpovědnost za budování jednoty v těle Kristově, nebo naopak když jsem působitel rozdělení, pomluv a kritiky. Duch Boží nás vždy povede k poslušnosti Božího slova, ku pokoji (i když okolo nás bude bouře) a ostatním projevům jež jsou ovocem ducha, my to chceme a rozhodujeme se proto, ale tělo čas od času zrazuje (někdy častěji). Tím však, že Písmo známe, máme Ducha Božího, rozlišujeme a i vpádu, jsme schopni rozpoznat tělesnost, svévoli i hřích a vyznat jej v pokání. Učíme se chodit v Duchu a Duchem a to něco stojí, ale stojí to za to! Nevzdávejme se, když padáme a své slabosti vyznávejme, buďme Bohu vděční a učme se nereptat! Sám vím jak je těžké v tělesnosti to negativní v nás přemáhat, je to nemožné, ale v chození Duchem je naděje. Vždyť On je náš učitel a vysvobozovatel. Když v tom následování sami sobě umíráme, život Kristův v nás vítězí! Ďábel nás nenechá nepokoji dokud žijeme, obchází jako řvoucí lev, ale duch nás i přes naše pády a mnohdy bizardní okolnosti vede do vítězství (nemyslím tím rohlík úsměvu happy samozřejmě). Ježíš pokušení ďábla čelil také Slovem, když ho Duch vedl po poušti a tělo pokořoval půstem. Avšak můžeme být takto úspěšný i my porušení a všelijak pokřivení lidé, kteří přijali Boží milost a odpuštění hříchů? Máme život z Boha, přesto se mnohdy udivujeme, čeho jsme ve své slabosti ještě schopní. Nechápeme, čím můžeme být pro Boha ještě užiteční, když v mém životě je ještě toto, můj charakter je ještě tak neproměněný a kdoví co ještě. Ten zásadní krok je, že si to uvědomujeme a necháme své svědomí usvědčovat, jsme schopní následného pokání a volání o milost. Jedná se o zásadní změnu myšlení a v tom je Duch Boží věrný, zároveň ne jen usvědčovatel, ale především povzbuzovatel. Poslušnost a poddajnost Bohu, často souvisí s poddajností se lidem okolo mě v mém životě, v rodině, práci, nebo ve sboře, kde se učíme podřizovat jedni druhým. Další náročný Boží záměr (a to aby si už člověk dával denně studenou sprchu) když Duch Boží nás vede různě k tomu, aby náš charakter brousil o charaktery druhých, mé ženy a dětí, sourozenců v Kristu (oponentů z Grana) i lidí ve světě . Jsem schopný být za tu školu vděčný? To smradlavé by bylo, kdybych v těchto vztazích pustil do srdce hořkost vůči lidem se kterými mi to ve vztazích příliš nepovedlo. Bůh nám dává do života autority a ty nás ovlivňují nejen svěřenou autoritou, ale také vlastní tělesností a (dejme tomu) nevyzrálým charakterem. To je teprve zápas! Žijeme v zemi kde autority selhávají kam se podíváme, politici mají své milenky a nové= partnerky,¨). Je plno mužů v hospodách a u automatů (nejsou jako autority v rodinách). Někteří utrpěli rámu autority v Božím lidu a ty bývají asi ty nejbolestivější. Já tomu rozumím, ale k čemu je konfrontační kritika a vzdor?! Bůh nestvořil svět bez autorit. Autorita, chybující člověk jako každý jiný, potřebuje přímluvy a žehnání. Kde je ta fáze, kdy se žena může oddělit (rozvést) se svým mužem, protože selhal jako autorita? Pán tu laďku opravdu postavil hodně vysoko. Bůh nejvyšší autorita, dobrý Bůh vidí jako dobré, že muž je hlavou ženy a potom že v lidském hemžení jsou si lidé nadřízení a podřízení. Vím, že je třeba hovořit o tom co, nebo kým vlastně je autorita v církvi a co je selhání, nadhodnocení autority, ale věřím v Boha, který vede k poddajnosti. K poddajnosti jemu i sobě navzájem … a v tahu je naše ego!!! Římanům 12,3 Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.
Když nám Bůh dal autority ( které máme respektovat) a dal řád do běhu vesmíru, tak ho dal především i do života církve. Není to jen věcí teologie, nebo rozlišování mezí teokracie a demokracie v církvi, ale především známostí Písma, ochoty se nechat vést Duchem, stavu našeho srdce a jisté zralosti našeho charakteru i vědomí si identity jakožto Božího dítěte. Na Jirkovo otázku: kdo je pastýřem církve?, píši že jím je Ježíš Kristus (ON je hlava) Duch proudí tělem jako krev a obživuje, naplňuje i okysličuje orgány, kdežto lidé v církvi jsou pověření úřady - býti pastýři, učiteli, proroky a apoštoly atd. Takže Hlava dál působí svým Duchem skrze dary Ducha v lidech k druhým lidem. Tak si to Bůh zvolil a my s tím těžko něco uděláme. To že v tomto nastaveném řádu narážíme na oblasti lidské porušenosti nám může zároveň ublížit, ale i pomoci. Jde o věc přístupu těchto ustanovených a povolaných autorit k těm, kdo jim jsou svěřeny a zároveň přístupu ostatních k nim. Souhlasím, že bez vzájemnému vztahu úcty a vykazatelnosti je to nemožné. Není možné sloužit Kristu a v těchto vztazích nebejt. Nebejt v tomto tříbení, či z něho prchnout. Určitě jsem na Gregoriho odpověď také velmi zvědav. |
|
|
Re: Vedení Ducha versus řád a autorita (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Sobota, 22. září 2007 @ 22:54:14 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) |
Milý Jiří,
má odpověď zítra bude delší, ale na úvod: To, že stavíš vedení Ducha a řád a autoritu PROTI SOBĚ, pouze dokazuje že vedení Ducha neuznáváš a na místo toho stavíš lidský řád a lidskou autoritu ( vyplývá to podle toho, jak jsi položil nadpis svého článku ).
Vedení Ducha a řád ale patří k sobě. Jak spolu souvisí, napíši až zítra večer.
|
Re: Re: Vedení Ducha versus řád a autorita (Skóre: 1) Vložil: jirikrupa v Neděle, 23. září 2007 @ 09:53:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.joelnet.cz |
Kdybys si přečetl první odstavec pozorně, viděl bys, že vedení Ducha uznávám. Kdybys znal a uznal situace , kdy lidé mluví o vedení Ducha a z vysoka kašlou na jakýkoliv řád, právě pro to, že "oni jsou vedeni", pak bys pochopil, proč jsem dal do nadpisu vedení Ducha versus řád a autorita. (a platí to i opačně, kdy se ustaví autority a na vedení Ducha se kašle)
Má otázka k Tobě zůstává a je položena prakticky ohledně situace v ČR. Ptám se, koho respektuješ jako autority od Boha, jako lidi, kteří (byť nedokonale třeba) pasou církev a řád nás vede k tomu,abychom to respektovali?
Já mám pocit, že ty prakticky nikoho neuznáváš a nerespektuješ a říkám, že to je právě ten extrém. Všichni jsou pro tebe max vedoucí Klubů zahrádkářů. Tedy aspoň tak jsi to psal minule. Nemám rád ale nedorozumnění a tak se ptám pro jistotu a jasnost podruhé.
Koho v ČR respektuješ a koho uznáváš. Kde dle Tebe může Duch Svatý účinně dávat růst životu křesťana?
Ještě raz, koho kromě svého vedení (sebe) respektuješ?
PS: Zajímavé jak dle nadpisu článku, jehož význam jsi zjevně špatně pochopil, či takto - neuviděl jsi záměr autora a ani ses ho na to nezeptal, automaticky činíš soud, což já pozoruji, je pro tvoji činnost zde příznačné. "Ten neuznává vedení Ducha."A jsi hotový, máš to vyřešený, jakýpak saky paky.
Lidi, ...církve, tam není Boží autorita, to jsou jen kluby zahrádkářů, dělaj toho tolik blbě, nejsou biblické, pravá víra je jen ta, kterou uznávám já (nehledě na to, že x textů vykládáš opravdu podivuhodně) , zárukou je to, že mám permanetní dar vidět, kdy někdo mluví z ďábla, duše, či Ducha.Lidi, neblbněte, vykašlete se na ty církve, pravá víra je jen u nás. Sice neznám v ČR ani 30 členný sbor pravé víry, ale to se změní, jsme přece "vedeni Duchem".
Kurnik Gregorie, ty to máš fakt jednoduchý. Přes některé složité úvahy je tvůj program celkem jednoduchý. Všichni jsou mimo, jen já a pár dalších máme to pravé zjevení a vedení Duchem.
Ostatní, k těm snad Bůh pomalu ani nemluví!
Nepřipadne ti to "hloupé"?
Popřípadě uveď na pravou míru, jestli tvé řeči špatně chápu.
Pokoj
|
]
Re: Re: Re: Vedení Ducha versus řád a autorita (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Neděle, 23. září 2007 @ 22:01:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
///Kdybys si přečetl první odstavec pozorně, viděl
bys, že vedení Ducha uznávám. Kdybys znal a uznal situace , kdy lidé
mluví o vedení Ducha a z vysoka kašlou na jakýkoliv řád, právě pro to,
že "oni jsou vedeni", pak bys pochopil, proč jsem dal do nadpisu vedení
Ducha versus řád a autorita. (a platí to i opačně, kdy se ustaví
autority a na vedení Ducha se kašle)///
Jiří,
ten nadpis, myslím vyjádřil to, co máš skryté v podvědomí. A i když to popíráš slovně, tak podle tvých názorů, lze usoudit, že ten nadpis vyjadřuje skutečnou praxi přesně. I když si to nemyslíš. Je to pohled zvenku.
///Má otázka k Tobě zůstává a je položena prakticky ohledně situace v ČR. Ptám
se, koho respektuješ jako autority od Boha, jako lidi, kteří (byť
nedokonale třeba) pasou církev a řád nás vede k tomu,abychom to
respektovali?///
Jako autoritu respektuji svého staršího bratra v Kristu, bývalého pastora KS, kterého zde ale bez jeho svolení nemohu jmenovat. O žádném jiném, kdo byl měl můj respekt, z těch, co osobně znám, zde v ČR nevím. A to proto, že ho neznám. Neříkám tedy, že nikdo takový by nemohl být. Ale zatím jsem se ním nesetkal. Rozhodně by to nebyl nikdo z denominací. Tam Boží služebníky nehledám, neboť nevěřím, že se tam vyskytují. Respektive, pokud tam nějací jsou latentně skryti, pak musí dříve nebo později z té denominace vyjít, aby s nimi mohl Pán dále pracovat.
Myslím, že neznám nikoho ( kromě výše jmonovaného ) proto, že Bůh si své služebníky připravuje skryté v poušti, ze které oni pak v pravý čas vystoupí. Z dnešních veřejně činných osob v ČR to není nikdo. Zatím z pouště nikdo nevystoupil. To už bychom věděli.
Jako duchovního bratra jsem respektoval také Johna Mac Farlana, kterého jsem osobně znal. Ten však, žel, již není mezi námi. Přesto, že to byl bratr, který zůstal v letničním učení a dál již nešel, a nemohl jsem s ním ve všem souhlasit, měl můj respekt jako duchovní člověk.
///Já mám pocit, že ty prakticky nikoho neuznáváš a nerespektuješ a říkám, že to je právě ten extrém.
Všichni jsou pro tebe max vedoucí Klubů zahrádkářů. Tedy aspoň tak jsi
to psal minule. Nemám rád ale nedorozumnění a tak se ptám pro jistotu a
jasnost podruhé.
Koho v ČR respektuješ a koho uznáváš. Kde dle Tebe může Duch Svatý účinně dávat růst životu křesťana?
Ještě raz, koho kromě svého vedení (sebe) respektuješ?///
Tak ještě raz. Uznávám svého staršího bratra, bývalého pastora KS. Duch svatý dává duchovní růst sám o sobě. Dokonce k tomu není třeba ani žádný starší bratr, tedy v případě, kdy už Boží dítě trochu odrostlo dětským střevíčkům. Viz. apoštol Pavel, ten dokonce rostl od počátku sám - pouze za přispění Ducha svatého. Ale on měl výhodu znalosti SZ Písem a také školení u nohou moudrého Gamaliele.
/// pravá víra je jen u
nás.///
Vždyť víš, že Pán Ježíš vyjádřil pochybnost, zda vůbec na zemi při svém návratu najde víru... Tak čemu se divíš? Pravá víra je dnes vzácná. Kdo z nás si na ni může činit jednoduše nárok. Víme vůbec, co to ve skutečnosti je?
///Sice neznám v ČR ani 30 členný sbor pravé víry///
Je to smutné, ale je to tak..
///ale to se změní,
jsme přece "vedeni Duchem".///
Jinak to neůjde. A proč ty uvozovky?
///Kurnik Gregorie, ty to máš fakt jednoduchý. Přes některé složité úvahy je tvůj program celkem jednoduchý. Všichni jsou mimo, jen já a pár dalších máme to pravé zjevení a vedení Duchem.///
Tohle si mysleli všichni reformátoři a všichni, co začínali s něčím novým, co bylo pokrokem. To jste si mysleli i vy, na Maninách, když jste odcházeli z ČCE. Bez toho není dalšího pokroku... Sebeuspokojením žádný pokrok nenastává.
///Ostatní, k těm snad Bůh pomalu ani nemluví!///
Ano. Přesně jako v Izraeli. Praví proroci odešli do Judy. Pokud někdo ve zpronevěřilém Izraeli ( 10 pokolení po rozdělení ) jako prorok Hospodinův, zůstal, byl tam uvězněn. Bůh drtivou většinu proroků z Izraele odvolal a skutečné Slovo Boží tam bylo vzácné. Zůstalo tam pouze 400 falešných Achabových proroků, kteř prorokovali jen "pozitivně". Chtěli jen "budovat", ale nevěděli, co budují.
///Nepřipadne ti to "hloupé"?///
Nepřipadá. Izrael by také zanechán bezproroků - tedy bez Slova Hospodinova. Naopak, spíše je to exeplární příklad.
|
]
Re: Re: Re: Re: Vedení Ducha versus řád a autorita (Skóre: 1) Vložil: jirikrupa v Pondělí, 24. září 2007 @ 12:31:59 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.joelnet.cz | A ten bratr je zapojen do nějaké církve, předpokládám, že ne?
- Já jsem si nic na maninách nemyslel, bo jsem tam ani jendou nebyl.
- Obávám se, že tvůj postoj, že všichni jsou mimo a jen oni jediní praví, nesdíleli všichni reformátoři a předpokládám, že kdyby ho měli KS, jak se snažíš tvrdit, tak by s ostatními denominacemi nekomunikovali a považovali je za "podřadné Kluby rybářů, (pro změnu třeba). Ale tak tomu není, tak nelži.
KS uznávají jiné denominace i Boží služebníky v nich, ty tvrdíš, že Boží služebníci nejsou v těch denominacích a musí z nich odejít, pokud by se tam náhodou objevili :). Boží služebník je jen tvuj bratr a pár dalších. To je diametrálně odlišný postoj, než je Tvůj.
Domnívám se, že tento tvůj praktický postoj , a to je můj závěr, mluví mnohem hlasitěji než jakékoliv diskuze, polemiky a vykládaná učení. Jesliže to, co uvaříš , je prostě kyslé a nejedlé, pak tvé vědecké vysvětlivky a kritiky kohokoliv o tom, jaké má špatné recepty a tak, pozbývají dle mne v očích soudného člověka významu.
Tak to alespoň vnímám já.
Myslet si, že v ČR pomalu nejsou Boží služebníci a musí všichni vyjít z církví, aby vedli tvůj partizánský způsob života. A přitom všude šířili, jak je Bůh mimo denominací, nejsou tam služebníci Boží a lidé odtamtud musí odejít, to není pokrok ani osvícení, ale "doba temna" v tvé duši.
"jsi slepý"
Pokoj Gregorie
v tomto se totálně rozcházíme a vidíme to opravdu jinak, vidím Tvá slova jako slova používána Škůdcem, který chodí kolem církví a říká, ven, ven, všichni ven, jen my jsme ti praví, ve skutečnosti pak v izolaci ďábel dost takových duší může pěkně požrat. A život v pocitu vyjímečnosti nějaké skupiny nad ostatními a přitom téměř paranoi a démonizování všecho kolem, to je fakt rys sekty.
Nevedeš k hnutí Božího Ducha, ale vedeš k vytváření "sekty vyjímečných".
Proti gustu žásný dišputát, nebo jak se to říká, ale díky, nechci.
Vrátím Tě k mému článku.
Když někdo odmítá být veden Duchem a nerespektuje žádné služebníky, musí zdiskreditovat vše existující, aby to ideologicky obhájil, jinak by byl veden k určitému poddání a sounáležitosti, ty si ovšem pěstuješ a šíříš nezávislost, oddělování se a sektářství, z toho se činívá pokání.
Nevidíš Kristovo Tělo tam, kde je a ještě chodíš a chceš mu rvát kusy masa z těla,.. navíc o kloubech, které to pojí a na nichž stojí váha, proti nim vedeš boj a očerňuješ je.Místo pomoci do nich šiješ infekce.
Ale Bůh stojí za svými služebníky!
Tento obraz je obraz toho, co děláš a odhaluje pozadí tvých "řečí"!
Ještě jednou Pokoj Tobě a věz, že jsme povoláni v jedno společné Tělo, pokud znáš a vyznáváš Krista jako Pána,.. nenič jeho dílo!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Vedení Ducha versus řád a autorita (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Pondělí, 24. září 2007 @ 19:29:14 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Jirko,
píšeš:
///A ten bratr je zapojen do nějaké církve, předpokládám, že ne?///
Záleží, co myslíš tou církví. Určitě tím myslíš nějakou oficiální denominaci. Pak tvé otáze nerozumím, neboť denominace nemají v Písmu žádný základ. Naopak - první náznak denominací je v 1Kor 1,11-13:
"Neboť oznámeno jest mi o vás, bratří moji, od domácích Chloé, že by mezi vámi bylyl RŮZNICE. Míním pak toto, že jeden každý z vás říká: Já jsem Pavlův, já Apollův, já Petrův, já pak Kristův. ROZDĚLEN-LI jest Kristus?"
Že jde o skutek těla je jasné. A to ještě nedocházelo k tomu, že si každá takováto sekta dala jiné ( oficiální ) jméno, ustanovila vlastní ústředí a oddělila se od ostatních, ale hlavně od Církve Boží která je zjevena v Písmech NZ. Dnes by takovéto útvary apoštolé nazvali sektami.
/// - Já jsem si nic na maninách nemyslel, bo jsem tam ani jendou nebyl.///
To nevadí, ale určitě jsi v té době zažil ty postoje věřících k těm"hrozným" tradičním denominacím. Kromě toho ani KS původně nechtělo být denominací. Charismatici přece denominace také neuznávají ( nejen tzv. bratrské hnutí k němuž se hlásím).
/// -
Obávám se, že tvůj postoj, že všichni jsou mimo a jen oni jediní praví,
nesdíleli všichni reformátoři a předpokládám, že kdyby ho měli KS, jak
se snažíš tvrdit, tak by s ostatními denominacemi nekomunikovali a
považovali je za "podřadné Kluby rybářů, (pro změnu třeba). Ale tak
tomu není, tak nelži.///
No, nyní ho už Jirko asi nemají. Očekávaný rozvoj počtu věřících nenastal, KS stagnuje, takže v současnosti změnilo svůj postoj k ostatním tradičním denominacím. Na počátku to tak ale nebylo. Alespoň určitě ne mezi řadovými věřícími. Vzpomínám si na ty postoje svých spolubratří z různých sborů v ČR.
/// KS uznávají jiné denominace i Boží
služebníky v nich, ty tvrdíš, že Boží služebníci nejsou v těch
denominacích a musí z nich odejít, pokud by se tam náhodou objevili :).
Boží služebník je jen tvuj bratr a pár dalších. To je diametrálně odlišný postoj, než je Tvůj.///
Tak to ano. Skutečný Boží služebník by nemohl být účasten denominačního rozdělení ( rozseknutí ) Těla Kristova a denominační nejednoty. Nemohl by ani mít účast na lidských způsobech organizovaného křesťanství. Myslím trvalou účast. Jinak jsme si tím prošli všichni, ale ti prozíravější, kteří dostali milost od Pána byli z toho v určitý čas vyvedeni a vyvázali se z toho. Jestliže je někdo v denominaci 10,15,20 let a nezdá se mu to ani trochu podivné a je tam spokojen, tak asi nemá šanci někdy z toho vyjít. Snad jen zázrak to může způsobit.
Z mého hlediska ( a z hlediska tzv. bratrského hnutí ) půjdou denominace jako celky stále k horšímu. Už nyní vidíme, jaké kompromisy se dějí s ŘKC, není již daleko přijetí eucharistie protestanty a tím pádem není ani daleko zánik protestantismu a vytvoření světové supercírkve, která skončí v náruči antikrista. Pochopitelně, že ty to tak nevidíš. Nicméně Derek Prince, kterého ty myslím uznáváš o tom učil také. Jeho slova, jako by už dnes byla zapomenuta.
///Domnívám se, že tento tvůj praktický postoj , a to je můj závěr, mluví mnohem hlasitěji
než jakékoliv diskuze, polemiky a vykládaná učení. Jesliže to, co
uvaříš , je prostě kyslé a nejedlé, pak tvé vědecké vysvětlivky a
kritiky kohokoliv o tom, jaké má špatné recepty a tak, pozbývají dle
mne v očích soudného člověka významu.///
Když uvážím tvůj kladný postoj k denominacím a k organizovanému náboženství, který trvá již mnoho let a je nezměněn, nic jiného ani nečekám.
////Myslet si, že v ČR pomalu nejsou Boží služebníci a musí všichni vyjít z církví,
aby vedli tvůj partizánský způsob života. A přitom všude šířili, jak je
Bůh mimo denominací, nejsou tam služebníci Boží a lidé odtamtud musí
odejít, to není pokrok ani osvícení, ale "doba temna" v tvé duši.///
To záleží zda se na věc díváš prizmatem Písma, zejména Písem NZ nebo prizmatem svých vlastních názorů a fantazií. Ještě jsem zapomněl zmínit jednoho Božího služebníka, kterého uznávám ( ale neznám osobně ) - a tím je bratr Křesina ze sborů Páně, ten ale také není v žádné denominaci. Zde v ČR slouží zejména sboru v Praze na Spořilově. U něj neuznávám pouze jeho postoj k některým charismatům a k aktuálnímu Božímu Slovu přímo od Pána, které on odmítá jako nebiblické.
///"jsi slepý"///
Souhlas. Jeden z nás je určitě slepý.
///v
tomto se totálně rozcházíme a vidíme to opravdu jinak, vidím Tvá slova
jako slova používána Škůdcem, který chodí kolem církví a říká, ven,
ven, všichni ven, jen my jsme ti praví, ve skutečnosti pak v izolaci
ďábel dost takových duší může pěkně požrat. A život v pocitu
vyjímečnosti nějaké skupiny nad ostatními a přitom téměř paranoi a
démonizování všecho kolem, to je fakt rys sekty.///
Nemyl se. Naše služba nebude zaměřená v první řadě na to, aby věřící vycházeli z tradičních denominací. Ale bude se týkat především nevěřících lidí, kteří ještě nejsou zatíženi žádnou nebiblickou tradicí a jsou nepopsaným listem. Pakli se bude chtít připojit někdo z denominací, pak mu nebudeme bránit, ale je nám jasné, že zbavit se té jejich tradice bude vyžadovat mnoho let.
///Nevedeš k hnutí Božího Ducha, ale vedeš k vytváření "sekty vyjímečných". ///
Naopak. Vedu na půdu jednoty Těla Kristova - sekty jsou denominace.
/// Když někdo odmítá být veden Duchem a nerespektuje žádné služebníky, musí zdiskreditovat vše existující, aby to ideologicky obhájil, jinak by byl veden k určitému poddání a sounáležitosti, ty si ovšem pěstuješ a šíříš nezávislost, oddělování se a sektářství, z toho se činívá pokání.///
Pak bych rád slyšel, koho považuješ za Boží služebníky ty. A to jak ty v ČR tak ze ty zahraničí, které v ČR nebo pro ČR slouží. To by mě fakt zajímalo. Můžeme se na to pak podívat a rozebrat to a posoudit.
///Nevidíš
Kristovo Tělo tam, kde je a ještě chodíš a chceš mu rvát kusy masa z
těla,.. navíc o kloubech, které to pojí a na nichž stojí váha, proti
nim vedeš boj a očerňuješ je.Místo pomoci do nich šiješ infekce.///
Proti Tělu Kristovu bych si nedovolil mluvit. Proti Babylonu-Nevěstce, která dělá kompromisy s Pravdou Písem budu mluvit vždycky. A proti falešným učitelům a prorokům také.
///Ale Bůh stojí za svými služebníky!///
V tom se shodneme.
///Ještě
jednou Pokoj Tobě a věz, že jsme povoláni v jedno společné Tělo, pokud
znáš a vyznáváš Krista jako Pána,.. nenič jeho dílo!///
Jestliže jsme povoláni v jedno Tělo, proč jsi tedy v těle odděleném od ostatních těl, která jsou také od jiných oddělena? Je snad Kristus od sebe oddělen? Je snad Kristus baptista, káesák, katolík, evangelík, metodista, presbyterián, anglikán a nevím, co ještě?
Podle tebe jsem sektář a škůdce a ty mi ještě přeješ pokoj. Vidíš tu nesmyslnost vašich postojů?
|
]
Denomice stejně tvoříš (Skóre: 1) Vložil: jirikrupa v Pondělí, 24. září 2007 @ 23:30:25 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.joelnet.cz | Pokoj Ti přeji, to je prostě moje přání pro Tebe, Boží blízkost přítomnost, je to přání pro Tebe, nikoli souhlas s Tvým působením.
Neřekl jsme, že jsi škůdce, ale že v tom, jak se prakticky a dotaženo do konce projevuje Tvoje učení , vidím činnost a slova Škůdce.
Jinak jsme si teď odstřelit celý komentář a protože jsem unavený už, tak ..
Pokoj Tobě
Ps: mimojiné to bylo o tom, že stejně to, co utvoříš, (pokud) , či utvoříte, bude něco jako denominace, jen horší v tom smyslu, že bude všechny ostatní považovat za mimoňe a jen sebe za tu správnou.
Pokud Vím, Bůh ze zmiňovaného slova nenapomínal jen ty, co se hlásili k Petrovi nebo Apollovi, ale dokonce i ty, co se hlásili ke Kristu.
1 Korintským 1:12 Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu.
Domnívám se, že zvláště ta poslední fáze je něco, co se Tě týká a přál bych Ti, jestli bys se nezkusil nad danou věcí opravdu trošku pozastavit a zamyslet.
JInak já věřím, že Duch Svatý vede lidi i ke konkrétním sborům a církvím někdy, tím odpovídám částečně na otázku, kterou jsi mi položil.
tož dobrou
PS2: slovo církev jsem použil nyní v našem lidsky zažitém smyslu(nebiblickém) byť uznávám z Písma .. čistě místní církev, či církev Kristovu. Vím, že pojem církev(denominace) či církev(jeden z místních sborů) je poněkud zavádějící , pokud se jen na nich ulpí. |
]
Re: Denomice stejně tvoříš (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Úterý, 25. září 2007 @ 09:44:15 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Milý Jirko,
ano. Pokud bych vyznával, že se hlásím ke Kristu a vyznával bych Církví pouze tu svoji skupinu, byl bych sektář.
Za součást místní Církve ( a Církve jako celku ) však považuji všechny znovuzrozené věřící údy ( Církev se skládá z jednotlivých údů, nikoliv ze sborů ) v našem městě, ať jsou kdekoli. A při Věčeři Páně tyto údy zahrnuji jako součást Církve a přijímám Věčeři Páně jakoby společně s nimi.
Denominace však ( ty organizace ) za součást Církve nepovažuji. A také s nimi nemám nic společného. Tak to také bylo i při rozdělení Izraelel na Judu a 10 vzbouřených pokolení v severní části Izreale. Judští, kteří zůstali na správném místě uctívání, které Bůh vyvolil, aby tam přebývalo Jeho jméno ( Jerzuzalém ), považovali své soukmenovce ze severu za své bratry, a kdykoli by je přijali, kdyby přišli do Judy, avšak nikdy NEVEŠLI na jejich místo modlářského uctívání v Bethel a Dan, kde byla modlářská telata ( obraz denominací ). Tam mohl vejít pouze prorok s poselstvím napřímý příkaz Páně, avšak nesměl tam nic jíst ( dnes duchovní pokrm ) neboť by to znamenalo smrt. Tedy uznávali své bratry, ale neuznávali místa jejich nelegitimního uctívání, která Bůh neurčil.
|
]
Re: Re: Denomice stejně tvoříš (Skóre: 1) Vložil: jirikrupa v Úterý, 25. září 2007 @ 13:40:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.joelnet.cz | Tvrdíš, že nevyznáváš jen jednu skupinu, ale všichni, kdo to vidí jinak než ty, jsou mimo, Boží služebníci tam v denominacích nemohou být. Všichni správní musí vyjít.
Tvůj výklad modlářských telat neuznávám.To si řekl jen ty či tví ostatní. Jasně , my uctíváme modlářská telata, protože nevěříme ve vaše doktríny, ..jakousi poučku, že neuznáváš jejich "místa", ale bratry ano..vpodstatě nepřijímám.
Dle Tebe jsou všichni mimo a jediní vy jste správní, tak to nemlž.
Ty se hlásíš k té správné víře, tomu správnému a jedinému odkazu, té jediné správné pokračující církvi (ano "nehlásíš se jakoby ke Kristu", ty se hlásíš totiž k té pravé církvi) , no a ostatní to dělají blbě , špatně, dokonce mluvíš cosi o smrti při přijímání pokrmu tam.
Aspoň to uznej na rovinu. Jste prostě skupina "vyjímečných osvícenců", kteří se hlásí k té pravověrné církvi.
Ostatní se hlásí k modlářským telatům a to je zlé.
TAk nějak si představuji, že se rozhádali Korintští. Uznávat bratry znamená respektovat je a jejich víru zhruba. To ty neděláš. Jediné, co uznáš, je , že jsou možná bratři a musejí se očistit od denominací a vyjít z nich. Kam, no leda do vaší skupiny vyvolených? Jinak by totiž určitě upadli to jiného bludu zase nějakého a nebyli by vedeni Duchem.
Nerespektuješ nikoho jiného než sebe a vaši skupinu a proto se chováš jako sektář. O ostatních šíříš pomluvy, že nejsou služebníci Boží a uctívají modlářská telata asi nebo co to píšeš o denominacích.
Odděluješ se na základě toho "zaručeně pravého učení". Ty říkáš všem bratřím, hele vy se hlásíte tak a tak, vy to děláte blbě, hele, koukněte na mně, já se hlásím správně k té správné církvi a k tomu správnému učení.
Slovo církev zde je slovo zámněnné v tom verši do Korintu za slovo Kristus. A jinak smysl je stejný, jednáš jako ti "praví" v Korintu, kteří se přece pravě hlásili ke Kristu a tím byli odlišeni od těch druhých, ONi, byli v lepší a pravověrnější skupině než jiní.
Tedy aspoň si to mysleli.
Pokoj
|
]
Re: Re: Re: Denomice stejně tvoříš (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Úterý, 25. září 2007 @ 13:50:48 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Jirko,
prvotní Církev nebyla inkluzívní ( zahrnující všechny ), ale byla exkluzívní ( výlučná ) - "Nikdo JINÝ se k nim nesměl připojit" ( Sk 5,13 ). Slovo "výlučný" není z hlediska žádné negaticní slovo, ale naopak - pozitivní.
Uznávat víru a respektovat bratry není jedna a ta samá věc. Mohu uznávat bratra, ale mohu neuznávat jeho víru. Přece nebudu uznávat bludnou víru a "jeho" názory", pokud nejsou v souladu s Písmem. Cožpak ty uznáváš katolickou víru ohledně panenky Marie? Jestliže řekneš, že uznáváš a respektuješ jejich víru, pak uznáváš a respektuješ také všechny jejich bludy.
Buď k sobě upřímný a zamysli se nad denominacemi ve světle Nového Zákona - a pak možná uvidíš, co je to sektářství, a která skupina je v souladu s Písmy. Ostatně jako obdivovatel Joynera bys měl vědět, že charismatici tvrdí o denominacích to samé, co my. Takže Joyner je také sektář?
|
]
Re: Re: Re: Re: Denomice stejně tvoříš (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Úterý, 25. září 2007 @ 13:52:05 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Pardon - má tam být: Slovo "výlučný" není z hlediska Církve NZ žádné negativní slovo...
|
]
Re: Re: Re: Re: Denomice stejně tvoříš (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Úterý, 25. září 2007 @ 13:56:33 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Už skutečnost, že říkáme, že nikdo nepřichází k Otci, než skrze Ježíše Krista, je navýsost výlučná. Kristovci jsou prostě výluční už ve své podstatě.
|
]
Re: Re: Re: Re: Denomice stejně tvoříš (Skóre: 1) Vložil: jirikrupa v Úterý, 25. září 2007 @ 21:21:30 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.joelnet.cz | 1) "nesmět se připojit"
Jsi si jistý, že se v SK 5,13 nemluví o apoštolech? Když se podíváš na 5,12..: (ale nelpím na tom)
12. Skrze ruce pak apoštolů dáli se divové a zázrakové mnozí v lidu. (A bývali všickni jednomyslně v síňci Šalomounově. 13. Jiný pak žádný nesměl se připojiti k nim, ale velebil je lid.
Navíc jaksi to, že by se nikdo nesměl "připojit" k shromáždění věřících neladí s :
1.Kor 14
23. A protož když by se sešla všecka církev spolu, a všickni by jazyky mluvili, a vešli by tam i neučení neb nevěřící, zdaliž neřeknou, že blázníte? 24. Ale kdyby všickni prorokovali, a všel by někdo nevěřící neb neučený, přemáhán by byl ode všech, a souzen ode všech. 25. A tak tajnosti srdce jeho zjeveny budou, a padna na tvář, klaněti se bude Bohu, vyznávaje, že jistě Bůh jest mezi vámi.
Ty často mluvíš o tom, jak dodržujete tu správnou bohoslužbu, tak by mne zajímalo, kolikrát se u vás naplnil tento verš?Toto je přece verš v těsném sousedství pořádku bohoslužeb či shromáždění řekněme.
2)Uznávání a respekt jiných bratrů a jejich víry
V tom uznávání. Ano, je rozdíl v uznávání bratrství a uznávání víry toho bratra a jeho respektu. Já ale mluvím o tom, že ty jsi vyloženě nesmiřitelný ke způsobům a náhledům jiných lidí a odsuzuješ je. Tvá linie Vážných věcí pro jakýs takýs soulad je velice razantně ukančena hned za prahem vaší skupiny. Dál za ní začíná temno ať větší nebo ještě větší.
Já samozřejmně nevěřím v modlitby k Marii a nějaké ty mariánské přídavky v učení řkc. Také v podstatě jsem proti jistým prvkům učení řkc a nelíbí se mi, neuznávám to. Nicméně hranice mého rozlišení zahrnuje širší spektrum bratrů a jejich vyznání. (marii tedy ne ale, aby bylo jasno)
Uznánáním myslím například to, že proti sobě nekážou a neříkaj, že mají navzájem vycházet ze svých církví. Naopak, jsou schopni navzájem třeba kázat či navštěvovat se, či být v poho na jedné konferenci a respektovat jisté rozdíly. Je zde totiž láska, která některé věci překonává a je více než rozdíly.
Myslím, že v době apoštola Pavla bys brojil např. proti jezení masa nebo pro něj a vůbec bys nepřipustil jakousi variabilitu názorů. Prostě tak jak bys to viděl ty, tak bys to tloukl ostatním o hlavu jako zaručeně správné a přesto Pavel říká, nechť má každý jistotu svého přesvědčení.
A navíc, i to, že někdo je v nějakém chybném poznání. Větším či menším, nemusí znamenat mé přerušení obecenství s ním. A toto je velice důležité, ty to absolutně nevidíš. A obecenstvím nemyslím nějaké pokecávání a tak, ale myslím tím prostě rovnocenné bratrství s vzájemným respektem a považ ... i například ujasněním, že něco vidíme jinak.
..Soulad s Písmy
Jo jediná skupina, která je v souladu s Písmy a tvrdí to o sobě, je ta, která má patent na výklad Písma, vždy to tak bylo. Ti, kteří jsou ale vskutku duchovní, nebudou své výklady jaksi vždy a apriori považovat za Písma a uznají zkoumání druhých jejich poselství. Také neboudou tak nesmiřitelní a vyhranění proti jiným porozumněním Písmům. Opět, zde je linie, co je ještě ok a co ne. Této linii se nevyhneš. Někdo to má posunutý i na muslimy a já nevím co, což je samozřejmně jeden extrém, druhý ovšem je v opačném extrému a nevidí si, promiň, v tomto na špičku nosu.
Pokoj
3)denominace a jednota
PS: No nevím co Joyner jak Royner (Rick), rozhodně nezastává tvé učení. A denominace , já si nemyslím, že je to základní Boží vůle, základní Boží vůle je jedna církev, jedno tělo a myslím, že je to myšleno původně i vnějšně. Proto já věřím na spojení některých denominací třeba, byť je to u většiny nereálné. (ne ale ve směru "nach ROma"). Nejsem ten, kdo na základě verše o "usilování o jednotu Ducha" ruší i vnější jednotu a jaksi na ni rezignuje uplně absolutně (názor, "klidně tisíc různých sborů, hlavně že budeme jedno v Duchu", není můj náhled Písme). Přesto věřím na "spojení v srdcích".
Je to na dýl a nechci to tady patlat teď. Pokoj!
Rozhodně ale nemyslím, že toto poznání lze uchopit tělesně a vlastně říct, vše je blbě , pojďme do jendoho pravého sboru. A tím vytvoří defacto další :):) . Nevím, nedělá to hnutí local church náhodou? Něco se mi takto vybavuje v tomto směru.
Tak hoj měj se pěkně Gregorie a prosím Tě už přestn s tou zatrvzelostí, je to fakt na palicu to Tvoje učení. Všichni mimo, jen to a to a to. některé věci z Písma absolutně přetahuješ, i když třeba tam vskutku některé věci nacházíš. A jedna myšlenka na závěr. I kdybys měl pravdu v některých věcech. Bacha na "poznání vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje" .
Pýcha přestává vidět, co je vskutku dobrého mimo jeho vlastní zájem a přestává respektovat ostatní. Slovo výlučné, jak pak používáš, je sice neutrální slovo, ale jestliže začneš z církve vyzdvihovat jednu skupinu určenou nějakýcm specifickým důrazem a poznáním i strukturou, pak ta výlučnost opravdu zavání , či spíše s*****í sektářstvím. Odděluješ se i když tvrdíš, že ti jde o jednotu církve.
Je zde opak slov a skutků. Jednotu církve uznáváš jen ve své skupině, a to je rozdíl. Já ji vidím mnohem šířeji než ty. "umenšuji "mou skupinu" a resepktuji i jiné, protože vidím, že jdou za Bohem. POstojem se vyhraněně nehlásím jen a jen ke skupině, ale k jendotě Božího lidu, přestože uznávám členství v místních sborech různých církví. Dokonce je doporučuji a myslím, že je to velmi důležité.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Denomice stejně tvoříš (Skóre: 1) Vložil: xvejvodam (xvejvodam@seznam.cz) v Neděle, 30. září 2007 @ 14:03:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://mocneevangelium.webzdarma.cz | Hele lidi, ve sk. 5,13 je, že nikdo neměl odvahu případně bál se k nim připojit, dnešní pochopení kralického znění "nesměl" je zavádějící, v tehdejší době mělo totiž (tuším) sloveso směti také více co do činění se smělostí než se zákazem (jak to vnímáme dnes). Tento význam konečně odpovídá i řeckému originálu, kde je použito slovo tolmaó, což znamená mít odvahu. Takže váš výklad tohoto verše (zejména Gregoriův) je od samého počátku pomýlený, nebo´t vychází ze špatného pochopení kralického překladu.
|
]
Re: Denomice stejně tvoříš (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Úterý, 25. září 2007 @ 10:32:04 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Jirko,
mezi denominací a Církví Boží je diametrální rozdíl. Církev Boží nemá žádné oficiální jméno, které by z ní vytvořilo organizaci. O tom mluví tato místa Písma: Gn 11,4 // 1Kor 1,11-13 // Zj 3,8. Církev je organismus. Má-li nějaká církev oficiální jméno, naznačuje tím již ve své podstatě, že chce věci dělat lidským organizačním způsobem, a tak se také děje ve všech denominacích.
Dále Církev Boží nemá žádné pozemské ústředí, ale pouze nebeské ústředí - Pána nad Církví - Boha a Pána Ježíše Krista ( Ef 1,20-23 // 2Kor 3,17 ), jehož v Církvi zastupuje Duch svatý, který je skutečným Zástupcem Ježíše Krista na zemi ( nikoliv papež! ). Denominace má své pozemské ústředí, které administrativně ( nezávisle na Bohu ) zasahuje do činnosti a správy jednotlivých sborů, které jsou pod tímto ústředím soustředěny a tím znemožňuje Panství Ducha svatého v církvi.
Církev Boží je zcela odloučena od státu. Co je císařovo patří císaři a co je Božího patří Bohu. Církev patří Bohu a nikoliv císaři. Proto ani neusiluje ani o žádný státní souhlas k činnosti, ani o státní registraci nebo snad dokonce o finanční podporu od státu! Církev Boží na to ani nemá statut, neboť není žádnou oficiální organizací.
Denominace je spolková organizace a jako taková je POVINNA splnit všechny náležitosti, které stát vyžaduje. Proto je také v dobách útlaku denominační organizaci snadné zrušit či zakázat a pochytat nebo perzekuovat její členy.
To jsou hlavní znaky denominací. Dalšími vedlejšími znaky je existence profesionálního duchovenstva, které svoji "kvalifikaci" získalo na teologických a biblických školách, existence pravidelných, sjednaných platů pro tyto "duchovní", jejich podpora od státu, užívání oficiálních titulů těchto "duchovních" v rozporu s Mt 23,8-10. Dalším vážným znakem poměrů v denominacích je paralýza Těla Kristova, znemožnění účasti všech údů těla na bohoslužbě podle 1Kor 14. kap. a z toho vyplývající "služba" pouze dvou, či tří, nebo dokonce jen jednoho údu - tzv. kazatele.
Žádný z těchto znaků společenství jehož jsem příslušníkem, NEMÁ. A proto nemůže být nazváno denominací nebo sektou. Žádné společenství, které usiluje dělat věci podle apoštolského učení a zjevení v Písmech, nemůže být nazvána sektou. Sektou je společenství, které od tohoto zjevení a učení odpadlo.
|
]
Re: Re: Denomice stejně tvoříš (Skóre: 1) Vložil: jirikrupa v Úterý, 25. září 2007 @ 13:59:58 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.joelnet.cz | Znaky ktzeré máš. Podobné věrovyznání. Vyhrazení se(tedy totálně markantní, něco jako Svědkové Jehovovi pomalu) vůči ostatním. Totální pošpinění všecho ostatního (modlářství atd. ) a někdy i démonizace. Toto jsou jedny ze znaku sekt. Učení i vyjímečnosti a pravosti daného společenství.
Když Vás bude 100 budeš mít nějaké "ustředí" ,sám si řekl, že nějaký bratr na pokyn Ducha svolá shromáždění a pak tři po třech vždy obvolají celé společenství. Jestli toto není ustředí tak pak nevím. Rozhodně si to nebude moci dovolit kdokoli, ale nějaký "centrální bratr", který je super zaručeně veden Duchem. Pokud jsou vedoucí jinde, tak ti jistě pracují nezávisle na Duchu Svatém, nemodlí se a tak. (pozoruješ jak automaticky očerňuješ ostatní lidi, aby se v té tmě zaskvělo světlo vaší skupiny?..asi to nevidíš)
Když Vás bude 20 sborů a začnete uvažovat, kdo je uznávaný a kdo ne, kdo má to správné rozlišování a kdo ne, tak to bude pěknej guláš. Vychováváš lidi tak, že skončí vzájemným obniněním, že tomu zjevil Duch, že první je mimo, ale druhémů zjeví Duch, že naopak onen je mimo.
A jinak PAvel byl jistým centrem pro "jeho církve" , stejně tak apoštolové a starší rozhodli centrálně o všech ostatních církvích,tak nevím proč mlžíš.
To že dnes nemáme centrální jasné apoštoly, neznamená, že v jisté pokoře neúplnosti a nedokonalosti se podobný způsob vedení částí církve (bude tedy přesnější - , nikolí církví, ale částí a jednotlivých jednotek Boží církve) nemohl uplatňovat a nemohlo to dodávat stabilitu.
A církve Boží, jak ji zjevuje Písmo, není společenství nezávislích a individualistických jedinců, ale celek organizovaný v nějakém vzájemném vztahu a v nějakých stanovenýh úřadech a služebnostech. Je zde také řád stanovující, že někdo je poslouchán a někdo poslouchá.
Zajímá mne, jak funguje 20 sborů "pravé víry" dle tvojí teorie? Upozorňuji dost, že je to teorie. Co když jeden sbor má 4 starší a ti se neshodnou? Považují za vedení Ducha něco jiného . Dva to vidí tak a dva jinak? Jeden starší dokonce začne smilnit , ale nechce se vzdát vedení, jak se toto bude řešit? (zhruba, neexistují moc šablony)
|
]
Re: Re: Re: Re: Vedení Ducha versus řád a autorita (Skóre: 1) Vložil: Olin v Pondělí, 24. září 2007 @ 14:04:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jiří (a ostatní vespolek),
já chápu tu debatu, ale v otázce, zda mají nebo nemají být naše církve vedeny a strukturovány nelze dojít k uspokojivému výsledku. V podstatě je možné dojít i k tak absurdnímu závěru, že nevěřící nemá na našich shromážděních co dělat. Je to ještě křesťanství? Je! Je to jedna z nesčetných slepých cest křesťanství. Takových bylo, takových bude, a JE! Ale pořád je to křesťanství.
Zmíněná "autorita" - říkejme mu třeba David Nový, a jeho (asi) jediná "ovečka" - říkejme mu třeba Řehoř Zákon jsou zbloudilci v temném lese tohoto světa a jeho nepřehledných struktur, a z nedostatku odvahy a pod tlakem žízně si vytvořili vlastní formu, kterou pracovně nazvěme "novozákonismus".
Židé mají svoji zeď nářků - to je vše, co jim zbylo z chrámu. Tito mají sami sebe, to je vše, co zbylo z české církve, když Libby emigrovala...
...ale pořád je to pro mě - přestože si dělám humor - úctyhodná molekula křesťanství, neboť tito lidé se modlí, oni hledají v Písmech, a ačkoli nám to,co nacházejí, někdy přijde jako blbost, varuji sebe i ostatní abychom nezapoměli, že každý, kdo hledá v Písmu hnán žízní po živém Bohu, má i pro nás větší cenu, než znuděný biskup, který si ještě plní povinnosti a těší se na důchod. I pro nás, kteří jim nerozumíme a kteří se s nimi přeme. Natož pro Ježíše, který se sice jejich "radami" neřídí, ale se s nimi nehádá.
Olin |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Vedení Ducha versus řád a autorita (Skóre: 1) Vložil: Libby v Pondělí, 24. září 2007 @ 14:32:58 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | O'Lynne, alias Allinone, Olco, atd... Je to sice telesne, ale casto mne dovedes rozesmat. Jako tedka. Ja ti to odpoustim. Kazdy jsme jinak ve vire a nemame soudit jeden druheho, ale hlavne sebe. Coz delam a privadi mne to k depresim, coz je zase telesne a nas Greg777 by rekl, ze je to slabost ve vire, a ja si to taky myslim. Mela bych klecet na kolenach a prosit Boha o odpusteni hrichu, kterych je kazdy den dosti a furt nachazim vymluvu nebo se neco deje a nemuzu to udelat. Rozhodne ale nikomu nic neradim, natoz pak tobe. Ty jsi takovy matcho man, ze bych si opravdu netroufla, ani v telesnosti natoz pak ve vire. To by bylo uplne mimo. Abych byla uprimna, v duchu myslim porad na veci viry, modleni, odpousteni, posuzovani, rozsuzovani, touzim po svem Panu Jezisi, ale ta telesnost je pritomna. Nejde ji jen tak odstranit. Ziji zivot tady na zemi jako zena, manzelka, matka, pritelkyne, obcanka, sestra. Mam ruzne povinnosti a ty jsou spojeny se svetem. Je to neustaly boj, aby mne ten svet nevtahoval az tak moc k sobe. A ty napises takovou "srandu". Prala bych ti byt v me kuzi. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vedení Ducha versus řád a autorita (Skóre: 1) Vložil: Olin v Pondělí, 24. září 2007 @ 16:41:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Děkuji, ale nechci. Mám dost práce se svou kůží.
Tělesnost mě tolik netrápí, neboť máme to zaslíbení o vykoupení těla. Odpočineme u Pána. Tady na Zemi se tělesnosti stejně nezbavíme, naštěstí máme ponaučení, jak s ní zacházet. Od čeho je Zákon? Tělo na tomto světě má být v něčem zapřaženo jako oslík. Může třeba vozit Ježíše. Nebo Balaáma. Vyber si!
O'Lynn |
]
|
|
Re: Vedení Ducha versus řád a autorita (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Neděle, 23. září 2007 @ 22:30:20 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Chtěl bych zde vypíchnout několik věcí z Písma ohledně vedení Duchem svatým v kontrastu s tím, jak se věci dělají v organizovaném křesťanství.
Začnu od Abrahama, otce všech věřících.
Žd 11,8 : "Vírou povolán jsa Abraham, uposlechl Boha, aby odešel na to
místo, kteréž měl vzíti za dědictví, i šel, NEVĚDA kam přijde."
Jan 3,8 :"Vítr kam chce věje a hlas jeho slyšíš, ale nevíš odkud přichází a kam jde."
A to se shoduje i s naší zkušeností.
Chodíme-li vírou a činíme-li Boží vůli a jsme-li vedeni Duchem svatým, pak chodíme krůček po krůčku. Bůh nám zjeví první krok a když uposlechneme, pak nás vede dál a my nevíme, co nás čeká, a Pánovo vedení je pro nás skoro vždycky překvapením.
Viz. Filipova evangelizace se skládala z těchto kroků:
1) Vstaň a jdi ku polední straně na cestu, kteráž vede od Jeruzaléma do Gázy, kteréž jest pusté.
2) Přistup a přiviň se k tomu vozu.
3) Zeptej se, zda rozumí, co čte.
4) Zvěstuj mu Ježíše
5) Pokřti komorníka
Další příklad Ananiáš, který pokřtil Pavla v Duchu svatém:Sk9,10-19. Ananiáš se dokonce s Pánem dohadoval. Myslíte, že je běžné se v organizovaném křesťanství s Pánem dohadovat? Třeba jako Abrahám u Sodomy?
Apoštol Pavel byl zván mnoha sbory k návštěve, a sám také toužil mnoho sborů navšívit a vidět se s nimi, protože je miloval. Ale nedovolil si jít, kam by chtěl ani přijmout pozvání jen tak:
Sk 18,21 :"... ale navrátím se k vám zase, bude-li vůle Boží."
Ř1,10: "Vždycky na svých modlitbách žádaje, abych aspoň někdy mohl šťastně, byla-li by vůle Boží, k vám přijíti."
Pavel tedy musel na modlitbě žádat, aby mu Bůh někdy umožnil přijít ke svatým v Římě.
Nečinil nic BEZ DOVOLENÍ.
Jak 4,13-16: "Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes neb zítra vypravíme se
do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok a budeme kupčiti a něco
tam zištěme. Ješto nevíte, co zítra bude.... Místo toho, co byste měli říci: BUDE-LI PÁN CHTÍTI a budeme-li živi, učiníme toto neb onono. Vy pak chlubíte se v PÝŠE své. Všeliká taková chlouba zlá jest."
Činíme tedy Boží vůli na úzké cestě, nebo děláme to, co si myslíme, že je POTŘEBA? Kdybychom dělali všechno, co je potřeba, museli bychom se rozkrájet. A to Bůh nechce. Chce abychom pokojně pracujíce svůj chléb ( Boží vůli ) jedli. To se netýká jen fyzického pokrmu, ale i duchovního - činění Boží vůle.
Pro každého z nás je připravena úzce specifická Boží vůle, které máme
za svého života posloužit, tak jak je o nás psáno v knihách, ve kterých
jsou Boží skutky předem připraveny a Duch svatý nás do nich uvádí. Avšak tuto cestu je třeba v MDLOBĚ a BOŽÍ BÁZNI a TŘESENÍ hledat. Není to tak, že bychom si sami něco usmysleli, to co se líbí naší duši a co si myslíme, že je POTŘEBA a my to pak jdeme bez dovolení Pána ( čili v troufalosti ) vykonat. My nevíme, co máme činit a proto se ptáme Pána jako Pavel při svém obrácení:"KDO jsi Pane a CO CHCEŠ abych činil?" Víme -li tedy, KDO je PÁN a že je Pán, netroufneme si udělat něco sami
se sebe, ba co více třeseme se v bázni Boží něco takového udělat.
1Kor 2,3 :"A byl jsem já u vás v mdlobě a v bázni i v strachu mnohém."
Proč? Pavel byl v MDLOBĚ protože podle Ř 8,26 my nevíme co činit, za co se modlit ( to je naše mdloba ), ale Duch je pomocen MDLOBÁM našim a zjevuje nám svou vůli. Aby tomu tak ale bylo, musíme mít tuto MDLOBU a bázeň a třesení. Vidíme ji dnes v organizovaném křesťanství?
V Ř 15,18 :"Neboť bych NESMĚL mluviti toho, čehož by SKRZE MNE neučinil Kristus..."
Jsou lidé, kteří vždycky téměř okamžitě vědí, co budou dělat a zaco se mají modlit, kam mají jít.
Sk 13,4 : "A oni posláni byvše od Ducha svatého, přišli do Seleucie...."
Ř 10,13-15 :"... A kterak uslyší bez kazatele? A kterak kázati budou, jestliže nebudou POSLÁNI?"
Vezměme si naše modlitby. Ty mají být v souladu s Boží vůlí a jejím odrazem. Ptáme se však Pána za co se modlit? Známe nejdříve Boží vůli, za kterou se máme modlit? Je naše modlitba odrazem Boží vůle, tak jako se David modlil v souvislosti se stavbou chrámu, aby se NAPLNILO SLOVO BOŽÍ? Jsme při modlitbě v MDLOBĚ před Bohem, aby nám mohl Duch svatý pomoci? Nebo je to tak jako s Martou a Marií: Zatímco Marie seděla u Pánových nohou a poslouchala Jeho Slovo, tak Marta vyvíjela mnohou zbytečnou AKTIVITU. Co bychom udělali na místě Pána Ježíše v Jan 11,1-7, když Lazar na smrt onemocněl? Běželi bychom tam hned, anebo bychom čekali na vedení Ducha svatého dva dni? Pán vlastně nechal pod tímto vedením Lazara nejdříve zemřít, aby jej pak mohl vzkřísit.
Sk 16,6-7:" A prošedše Frygii i Galatskou krajinu, když jim ZABRÁNĚNO
bylo od Ducha svatého, aby nemluvili slova v Azii. Přišedše do Myzie,
pokoušeli se jíti do Bitynie, ale NEDAL jim Duch."
Kolikrát už se stalo, že nám v našich aktivitách Duch svatý ZABRÁNIL? Pokud nikdy, pak zcela jistě nejsme vedeni Duchem, ale sami sebou.
A co slova v J4,34// J5,19-20// J5,30//J6,38//J8,26//J8,55//J12,48-50//J14,10// J14,31//J15,4//J16,13//J17,8//? Takto chce skrze nás Pán Ježíš jednat, když se k tomu necháme opracovat křížem a zapřeme svou duši.
Ať je nám k tomu Bůh milostiv
Ale ještě k tomu řádu. Je nutno říci, že Boží vůli plní každý z nás sám, individuálně. Není třeba se o tom s nikým moc radit. ( viz. Petr x Kornelius, učedník Ananiáš v Damašku při návštěvě Saule z Tarzu, evangelista Filip x etiopský ministr, Juda ve Sk 15, kterému se vidělo, aby zůstal v Antiochii, Pavel neposlechl proroky Církve, aby nechodil do Jeruzaléma ). Nic z toho, výše uvedeného v závorce, co se stalo následkem individuálního jednání na základě vedení Ducha, by se asi nestalo, kdyby se o tom dotyční radili nejdříve s Církví. Je to naše osobní zodpovědnost Pánu. Starší jsou tu od toho, aby udržovali řád. Ale nejsou tu od toho, aby nám říkali, co máme nebo co budeme dělat, pokud se týká Božího díla. Od toho je Duchu svatý a naše Hlava - Kristus. Starší nemohou nijak někomu zasahovat do vedení Ducha svatého, pokud je to skutečně Duch svatý, kdo nás vede. Má-li někdo vedení kázat ve městě evangelium, ať tak činí. Jiní to tak nevidí, tak ať to nedělají. Ale nemohou nikomu bránit. A tak je to se vším. Starší pouze DOHLÍŽEJÍ ( proto jsou dohlížitelé ) na to, zda se někdo nedopouští nějakých excesů, které nejsou z Ducha. V tom je ten řád a autorita - a i toto skrze dohlížitele činí Duch svatý a ne oni sami. Pán Ježíš sám, je skrze ně Dobrým Pastýřem. Takže když to tak vezmeme, nic, z toho, co se děje v Církvi, není ponecháno na lidech. Všechno je poddáno Hlavě-Kristu a Jeho Duchu. Je to vlastně On sám, kdo vytváří řád a autoritu. I to je Jeho vedení a Jím vedené.
|
|
|
Re: Vedení Ducha versus řád a autorita (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Sobota, 29. září 2007 @ 12:44:17 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | "Zaveďme řád! A nepovolujme našim tělům! Armádo, na svá místa!"
Jiří, nespletl sis náboženství?
|
Re: Re: Vedení Ducha versus řád a autorita (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Sobota, 29. září 2007 @ 16:33:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Je to podobné heslo, jako "proletáři všech zemí, spojte se!" :-)
|
]
|
|
|
|