poslal Nepřihlášený
Přestože jde o životně důležité téma a Církevní zastupitelstvo Československé církve husitské mu mělo věnovat pozornost již v první den svého jednání v pátek 8. října 2004, byl tento bod programu nejprve přeložen na druhý den a nakonec odložen. Odkládat lze ovšem cokoliv nepodstatného, v žádném případě však pokus o obnovu duchovního společenství v konkrétních náboženských obcích. Při své cestě po církvi poznávám, že nazrál čas k rozhodnutí a následnému opatření, které bude znamenat návrat k obnově díla, k němuž se potom také přihlásí Bůh.
Otevírám proto diskuzi na dané téma, abychom společně promýšleli tak závažnou záležitost již nyní, třeba i na stránkách Českého zápasu. Děkuji také za písemné návrhy a připomínky, které shromáždím, zpracuji a předložím je příštímu řádnému zasedání církevního zastupitelstva na jaře 2005.
Musíme se totiž vbrzku rozhodnout, zda se smíříme s hrozivým zmenšováním církve a stálým ubýváním členské základny. Pak bychom měli toto rozhodnutí vyslovit a nejen schválit, ale také mu přizpůsobit strukturu úřadů a mechanismus církve. V čele malé církve může stát jeden biskup - patriarcha, příp. biskup český a biskup moravský a patriarcha. Na pěti diecézích nelze dále trvat. Takovým opatřením rozhodneme o dříve milionové církvi, stále ještě v rámci ERC považované za tzv. velkou nekatolickou církev, která se v nejbližších letech stane církví, jež se významem i počtem členů zařadí mezi desítku malých církevních společenství. K tomuto trendu stačí potom jen přihlížet a registrovat úbytky členů. Farář pak může administrovat dvě i tři náboženské obce, což v praxi třeba znamená, že ve skutečnosti pracuje s deseti, nanejvýše dvaceti členy církve. Je otázka, jak dlouho nám bude tento stav pozvolného úpadku tolerovat stát. Víme přece, kolik věřících připadá na jednoho placeného duchovního v ostatních církvích.
V opačném případě je zapotřebí zahájit vážnou rozpravu o obnově církve. Prodiskutovat konkrétní opatření na poli misie a hovořit o variantách církevní práce, o zapojení duchovních i církevních laiků do života církve, do práce na školách, v ústavech, ve sdělovacích prostředcích, ve veřejném životě. Vytvořit praktický plán obnovy. V tuto chvíli stojíme na osudné křižovatce a je nutné zodpovědně zvážit cesty k obnově národní církve s pohledem do konkrétní situace v diecézích. Nelze si předstírat idylické poměry a tvořit pouze církevní řády. Mohlo by se nám stát, že z husitských sborů se stanou památníky, v nichž budou vystaveny na panelech už jen dokonalé řády.
Děkuji proto za váš zájem a za každý konkrétní návrh na cestě k obnově. Nestačí si jen stěžovat a vzájemně se obviňovat. Je nutné zušlechťovat dílo církve vroucí modlitbou a obětavou prací. Je nutné hledat inspiraci v kořenech, aby znovu vyrašila větev našeho díla v nových plodech a oblažila přítomné generace objevem Boží lásky, která sama obnovuje celý svět. Ať si můžeme bez obav připomínat slova apoštola Pavla – Kdo sází a kdo zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu. (1K 3,8) Pán žehnej všem věrným sestrám a bratřím, kteří stojí při díle.
Jan Schwarz, patriarcha Církve československé husitské
Zdroj: http://www.ccsh.cz/new/patriarcha.asp
