Maria je dle anděla Boží milostí zahrnutá, je Bohem omilostněná ve všech směrech, to ano. 

Ale není ani nikdy "od této chvíle" nebyla blahoslavená u všech pokolení. Marii neblahoslaví všechna pokolení. Nic takového se neděje. A to co se děje v satanském mariánském kultu, není o blahoslavení Marie. To jak se po staletí projevuje mariánská úcta je projevem ryze modlářským. Sochy a obrazy Marie,  a mariánské modlitby před těmito zobrazeními jsou toho dostatečným důkazem. Takhle si to své blahoslavenství Maria rozhodně nepředstavovala. A pokud by si to tak hypoteticky představovala, těžko by si jí pro takové modlářské představy Bůh vybral..

Prorok Simeon měl o Marii jiné proroctví bez nějakého blahoslavenství. Její duší (srdcem), pronikne meč, tedy v prorockém jazyce, že jí bytostně pronikne boží slovo. A uvedl také důvod proč. Marií pronikne Boží slovo, aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.

Boží slovo v souvislosti se smýšlením srdce, je smýšlením o Bohu. Marii proniklo Boží slovo a vyšlo tak najevo smýšlení o Bohu u mnoha lidí. Stalo se to? Je na to odpověď v Písmu? Ano, je.

To, že Maria nerozuměla poslání Krista je z Písma dobře patrné. A taky každá tato zmínka o jejich vzájemném vztahu je pronikáním Božího slova její duší. 

Ve dvanácti letech Ježíš Marii poučuje a poukazuje na její nevědomost otázkou. "Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?"

Maria to tedy nevěděla..

Je to první průnik Božího slova do jejího srdce, což potvrzuje další zmínka, že ta slova uchovávala ve svém srdci.

Maria je nedočkavá. Má dospělého syna, takřka třicetiletého muže, který se ovšem nijak zvlášť božsky neprojevuje, a stále nerozumí božskému poslání které má. Jsou spolu na svatbě. Došlo víno. Žádá po synovi zásah. A Ježíš se vůči ní ohrazuje a opět poukazuje na její nevědomost a hluchotu. Jak to, že Maria která tolik let žije vedle Krista stále neví a Boží slovo neslyší?

A odpovídá snad takovým způsobem syn své matce? Oslovuje ji, "ženo"?!

"Žena" zřejmě byla neodbytná, a tak jí Kristus vyhověl. První zázrak se tedy stal kvůli ženskému rozmaru, aby se přiopilí svatebčané mohli ještě více opít kvalitním vínem. Je také velmi pravděpodobné, že žádost Marie byla motivovaná tím, že ona sama byla již přiopilá. Je zcela běžným projevem, že střízlivé ženy přiopilým hostům zabraňují v další konzumaci alkoholu a omezují jeho přísun, pokud ovšem.. pokud nejsou taky přiopilé. Byla tedy Maria jiná než jsou takřka všechny ženy, anebo byla s přiopilými hosty ona sama také přiopilá a proto žádala po Kristu tuto nepatřičnosti? Správce hostiny o tom, že hosté byli již přiopilí podává svědectví. Mluví o nezvyklém podávání kvalitního vína na závěr hostiny, kdy opilci vypijí již všechno. Takže co se asi v okamžiku zázraku dělo? Novověkým slangem by se to dalo vyjádřit, že pařba pokračovala až na dorážku. Zázrak s pachutí marnosti a kocoviny. Jaký z toho měla asi dojem a poučení Maria když vystřízlivěla a všechno si uvědomila. Proto Ježíš ten zázrak učinil. Aby ji a nejenom ji poučil o tom, že zázrak se děje z vůle Boží, a nevynucuje se z vůle lidské. Jinak mohou být následky zcela jiné, než ty původně zamýšlené.

Ježíš má kolem sebe apoštoly které si vyvolil. Má kolem sebe houf lidí, věrné muže i ženy, a ti jej následují. Jenže ouha. Je zde podivná rodinná tlupa, která se neshromažďuje kolem Krista, ale shromažďuje se kolem Marie.

Je to přímá rodina Krista. Jsou to bratři, kteří však nedoprovází Ježíše, ale doprovází Marii. Komu bratři Krista věří víc? Svému bratru anebo matce? V Písmu je toto oddělení Marie od apoštolů celou dobu patrné a to až do Letnic. Shromáždění kolem Krista je zárodečnou buňkou prvocírkve. Což se ovšem nedá říct o shromáždění kolem Marie. Rozkol graduje v okamžiku, kdy ze středu prvocírkve chtějí sourozenci v čele s Matkou Krista ze shromáždění odvést. Jakou šlehu asi dostal mateřský cit Marie v okamžiku, když Ježíš říká, že matkou a bratrem je mu ten, "kdo slyší Boží slovo a podle toho jedná?" Tohle by pro každou mámu byl těžký srdeční zásah.

Je to přímá narážka na to, že Maria Boží slovo neslyší a nejedná podle toho! Jedná se o další průnik Božího slova do duše Marie. Kterou matku by taková slova od syna neranila. Maria to neměla jednoduché. Jejím srdcem proniká Boží slovo, a ve shromáždění, tedy u mnohých po slovech Krista vychází najevo smýšlení jejich srdcí, smýšlení o Bohu.

Ježíš se k Marii nevyjadřuje jako pozemský syn, ale vyjadřuje se k ní z pozice Boha, a to je patrné na tom, že ji oslovuje ženo, a ne matko. Bůh žádnou Matku nemá. Od Marie si Stvořitel života bere smrtelné tělo, které potřeboval k výkonu spásy. Bůh se stal smrtelným člověkem a smrtelné tělo přijal od smrtelné ženy- Marie. 

Bůh potřeboval Marii hlavně k tomu, aby se mohl stát smrtelným člověkem. A to není lidská zásluha, a pro Slovo které přijalo smrtelné tělo od lidské smrtelnice to bylo ponížení. 

Ježíšovo smrtelné tělo které přijal od Marie již neexistuje. Kristovo tělo je oslavené, je prvorozeným mezi vším novým a budoucím stvořením. Na prvorozenství Krista nemá žádný smrtelný člověk ani tu nejmenší zásluhu, a nemá ji ani Maria. Není to matka Krista. Byla to matka smrtelného člověka Ježíše, matka jeho smrtelného lidství, nemůže a ani není matkou jeho božství ani nemůže Kristu dát oslavené tělo. To ona sama oslavené tělo od Krista při vzkříšení dostane. 

Kristus v hodině smrti z pozice Boha ukončuje její pozemské mateřství k sobě jako smrtelnému člověku. "Ženo, hle tvůj syn. Hle tvá matka"  Matku přitom oslovuje ženo, ale učedníkovi tu ženu představuje jako matku. Jan Marii za matku přijímá, ale Maria mlčí, nevyjadřuje se k tomu. Lze se proto oprávněné domnívat, že v tom okamžiku Jana za syna nepřijala. Tato domněnka je oprávněná i proto, že při Letnicích přichází Maria k apoštolům opět jako oddělená frakce. Tedy ona v kruhů bratru Ježíše. Není ve společnosti nového syna Jana, ale je u ní vše při starém. O tom jaký byl její další osud nejsou v Písmu další zmínky. Na Janově evangeliu je však patrné, že Jana za syna nakonec přijala a žila s ním jako se svým synem. V Janově evangeliu jsou totiž postřehy typické ženám a matkám. Kdy, kdo a kde za Ježíšem přišel, atd. Od koho asi tohle Jan při psaní evangelia věděl?

Daniel to dávno předpověděl. 

Odstranění každodenní oběti je zavedení eucharistických modloslužebných praktik a uzurpování kněžství, namísto slavení večeře Páně po domech tak jak ji ustanovil Kristus a jak tomu bylo v prvocírkvi. Každý křesťan je Kristův kněz, a každý křesťan může lámat chléb. 

Vztyčení ohyzdné modly pustošitele je mariánský kult. Mariánský kult pustoší vše co Kristus vykonal. Mariánský kult je symbolizovaný sochou, satansky pyšnou sochou která symbolizuje Matku Boha, prostřednici všech milostí, spolutrpitelku Krista a spoluvykupitelku Krista. Není větší modly pustošitele, než je mariánský kult jehož sochy jsou zhotovené dle zjevení anděla světla- Lucifera. Je to kult který paroduje a pustoší všechno co Kristus vykonal. 

Velký pozor na tento kult!

Vyznavači mariánského kultu jsou navenek samý slastný medový úsměv, ale při konfrontaci s Božím slovem jejich sladká maska padá, ukazuje se nenávistná tvář a ústa plná sprostoty a satanského zatracování.

Když jejich duší pronikne meč božího slova, ukáže se jejich skutečné a skrývané smýšlení o Bohu a lidech. Simeonovo proroctví není jenom pro a o Marii. Je univerzální, jelikož Boží slovo vždy a v každém odhaluje to, co je v něm skryté.

PK