33Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; ·  

34přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. ·  

35Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘   

 Samařan pomůže. Je to projev empatie. Ví, že ten poutník potřebuje pomoc. A je to pomoc naprosto nezištná a na vlastní náklady. Nenechá po sobě ani žádný vzkaz, tedy nečeká na úhradu ani projevy vděku. Ten poutník se možná dozvěděl jedině to, že šlo o Samařana. Možná na něho nikdy nezapomněl a směřovaly k Bohu jeho modlitby za Samařana. Jak jinak mohl vyjádřit vděk?   

 Jak to krásné ladí s tím, co říká Pán Ježíš?   ·  

34Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. ·  

35Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, ·  

36byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ ·  

37Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? ·  

38Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? ·  

39Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘ ·  

40Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘   

 Vzpomínám si, že v životě bylo několik takových hodných lidí. Pomohli mně a přitom je k tomu vedla láska a empatie. Kde měla zdroj? Mnozí z nich ani nečetli  tyhle biblické příběhy a přesto se chovali líp, než ti, co šermují biblickými verši.   Jak rád bych jim dnes po letech ještě více poděkoval. Dokázali plnit Ježíšovo poselství, aniž by se nějak nábožensky projevovali. Nezbývá mi, než se za ně modlit, aby na jejich lásku a činy Bůh pamatoval jako v tom podobenství.   A možná je to náhoda, co se mi stalo zrovna dnes cestou do marketu. Potkal jsem pána kolem padesáti let. Vím, že má dlouho nemocnou nohu. Pozdravili jsme se a on se ptá?  „

 Můžete pro mne něco udělat? „

 „A co byste si přál?“

 „Půjčit peníze“ 

 „Kolik?“

 „Aspoň pět stovek?“ 

 Měl jsem v peněžence tisícovku  a tři stovky.   

 „Dám vám akorát jen ty tři stovky. Tisícovku mám na nákup“   

 „Aspoň něco. Díky a přijďte si pro ně v neděli na faru“   

 Rozešli jsme se a  doma jsem to vyprávěl manželce.   

 „ Ty jsi Františku, naivní, přece má invalidní důchod. Dáš jednou a bude chtít znova“   

 Když já jsem zrovna v tu chvíli přemýšlel o Samaritánovi. Ale co, tři stovky zase není tolik. Klidně je oželím.