poslal Frantisek100 1Saul
schvaloval, že Štěpána zabili. Tehdy začalo kruté pronásledování jeruzalémské
církve; všichni kromě apoštolů se rozprchli po Judsku a Samařsku.
·
2Zbožní muži
Štěpána pochovali a velmi nad ním truchlili.
·
3Saul se však
snažil církev zničit: pátral dům od domu, zatýkal muže i ženy a dával je do
žaláře.
·
4Ti, kteří se z
Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli.
Jistě. Saul ještě nepoznal Krista, nebyl pod Duchem Božím.
Byl vzdělaným farizejem a věřil, že to, co ho učili, je pravda. Ostatně nebyl
sám. Všichni podobně uvažovali a proroctví
pro ně bylo něco, co si vysvětlovali špatně anebo vůbec nechápali. Byli k
pravdě hluší. Kdo vlastně porozuměl úloze Pána Ježíše? Ani dnes mnoho křesťanů tomu nerozumní a mají
svá vysvětlení. Na první místo dávají
všechno možné, ale ne Pána Ježíše.
Vystupování Štěpána bylo pro veleradu
a farizeje jen důkazem, jak je učení Krista pro židy nakažlivé a jak se může nebezpečně šířit.
Jediné řešení je likvidace nositelů tohoto učení. A tuto metodu nakonec
používaly i samotné církve později, když získaly moc. A to nejen katolická, ale
i církve nekatolické. Spustila se tak
vlna pronásledování křesťanů. Obdivuji apoštoly, kteří v tak těžké době
zůstávají v Jerusalemě. Bylo však dost věřících , kteří se rozptýlili po Judsku
a Samaří. A nebylo to ze strachu z pronásledování v hlavním městě, ale i z
touhy šířit Krista i mimo hlavní město. Doposud se jejich svědectví soustředilo plně na Jerusalem,
ale nyní se rozšíří po celé zemi a i dál za hranice. Možná, že dříve se
neodvážili na takové cesty a takový
život, ale nyní jsou k tomu i přinuceni okolnostmi. Z lidského hlediska se
jednalo o temnotu, ale z hlediska Božího šlo o žeň. Zrno víry se šířilo po zemi
jako větrem. Evangelium se tak dostalo i
do vzdálených míst. Nevíme, jaká jména měli ti zbožní muži, kteří pochovali
Štěpána. Byli to třeba křesťané, kteří ještě neopustili pro ně tak nebezpečné
město. Mohli to být i zbožní židé, ve kterých odvážný Štěpán vzbudil respekt a uznání,
a proto považovali za správné, aby měl řádný pohřeb.
Saul se začal chovat jak posedlý. Co ho tak vyprovokovalo,
aby tak aktivně pronásledoval křesťany? Dělo se něco v jeho svědomí? Chtěl snad
dokázat, že víra křesťanů je něco velice
nebezpečného pro židovskou víru? Možná vnitřně i záviděl Štěpánovi jeho odvahu a třeba i víru. Dokázal by to i
on? Díval se na popravu, hlídal pláště a slyšel svědectví člověka, který věří v
Krista, který se nebojí smrti a vidí Ho
v posledních chvílích svého života. A přitom nemá v sobě nenávist jako Saul
vůči křesťanům. V Saulovi je vnitřní boj. Svědomí mu říká něco jiného , než
jeho farizejský názor a farizejská víra,
a toto svědomí musí přehlušit svojí nenávistí.
5Filip odešel do
města Samaří a zvěstoval tam Krista.
· 6Všichni lidé
byli zaujati Filipovými slovy, když je slyšeli a když viděli znamení, která
činil.
·
7Neboť z mnoha
posedlých vycházeli s velikým křikem nečistí duchové a mnoho ochrnutých a
chromých bylo uzdraveno.
·
8A tak nastala
veliká radost v tom městě.
Filip, o kterém
se zde píše, byl jedním ze sedmi hellenistů , to je Židů, kteří mluvili řecky a byli
sborem zvoleni k péči o chudé v jeruzalémském sboru. Filip zajímal vynikající postavení
vedle Štěpána a po jeho smrti uprchl z města, ale ne za účelem ukrývání se, ale
aby kázal v Samaří, kde měl velmi dobré výsledky.
Samaří v Ježíšově době bylo území uprostřed Judska. Město
Samaří bylo v době před dobytím Asýrií v roce 722 před letopočtem hlavním městem Severního království
Izraele. Asyrský král odvedl odtud mnoho zajatců .
Filip v tomto příběhu
není apoštol jako jeho jiný jmenovec, má však od Boha dar kázání, kterým zaujme
lidi a navíc dostal i dar uzdravování. Dokáže uzdravit tělesně i psychicky
nemocné. Jeho přítomnost ve městě vyvolává radost a všichni jsou rádi, že takového
člověka zde mají. Je to nádherná reprezentace
Kristova učedníka a důkaz, že křesťanství je z moci Boží.
·
9Jeden muž,
jménem Šimon, který tam žil, už dlouhou dobu svou magií uváděl v úžas samařský
lid; říkal o sobě, že je v něm božská moc.
·
10Všichni –
prostí i významní – mu dychtivě naslouchali a říkali si: „On je ta božská moc,
která se nazývá Veliká.“
·
11Poslouchali
ho ve všem proto, že na ně dlouhý čas působil svou magií.
Existence kouzelníka, člověka, který se zabývá magií, nebylo nic
neobvyklého. V té době bylo mnoho čarodějů a mágů, kteří měli velký vliv. Působili
divy, uzdravovali, vymítali zlé duchy. Dnes se s tím také setkáváme hlavně v západních
zemích v letničním hnutí. Navenek jejich působení vypadá tak, jakoby by byli
pod zvláštní nadpřirozenou moci. Lidé ji nazývali božskou a působila na ně.
Otázka je k čemu takové působení bylo užitečné. Šimon působil zde v Samaří asi
dělal ze sebe velmi důležitého. Lidé ho poslouchali. Tady vidíme, jak je takové
působení nebezpečné. Ala příchodem Filipa se to změnilo.
·
12Ale když
uvěřili Filipově zvěsti o Božím království a o Ježíši Kristu, dávali se pokřtít
muži i ženy.
·
13Tu uvěřil i
sám Šimon, dal se pokřtít, byl stále s Filipem a nevycházel z úžasu, když
viděl, jak se tu dějí veliká znamení a mocné činy.
Filip nedělá jen zázraky, ale zvěstuje evangelium a léčí
duši. Ti lidé se pod vlivem zvěstování evangelia nechávají pokřtít a pro křest
se rozhodne i Šimon. Nevíme přesnou motivaci jeho rozhodnutí pro křest. To se
může stá i dnes, že se lidé nechají pokřtít v nějaké církvi a ani neví proč. V
každém případě vidí Šimon ve Filipovi
svého velkého konkurenta. Možná si myslí, že křtem bude mít také takové
schopnosti jako Filip. Možná, že Šimon upřímně uvěřil evangeliu, ale jeho
povahu a touhy to nezměnilo. Jsou třeba lidé po křtu jiní a lepší než před křtem? Zažil Šimon stav
znovuzrození? Zdá se, že spíše nikoliv podle jeho uvažování.
Filipův křest asi nebyl křest Duchem. On nepřikládal ruce na
hlavu věřících. Ale přesto mnozí pokřtění
ve jméno Pána Ježíše byli oddáni Kristu. Oni prostě uvěřili
a byli pokřtěni. Ducha mohli přijmout až od apoštolů. Filip tuto schopnost
od Boha ještě neměl, ale přesto dokázal mnoho a Bůh byl s ním.
·
14Když
apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k
nim Petra a Jana.
15Oni tam
přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý,
·
16neboť ještě
na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše.
·
17Petr a Jan
tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého.
Apoštolové v Jerusalemě
se dozvěděli , že Samaří nadšené přijalo evangelium a že mnoho věřících bylo pokřtěno. Musíme si
uvědomit, že mezi Židy a Samařany existovala určitá distance. Židé se
vždy cítili nadřazenější. Možná příčinou bylo i to, že mnozí Samařané pocházeli
ze smíšených manželství, takže měli z části i pohanské předky. Tato situace
nastala v době válek a okupace Severního
království. Bylo by zlé, kdyby se tato nadřazenost projevovala i mezi křesťany
z Jeruzaléma a křesťany ze Samaří. Proto Bůh posílá a apoštoly do Samaří, aby
přijetí Krista bylo plné a bylo i v
Duchu Svatém. Pak nebude mezi nimi v ničem rozdílu. Jan s Petrem tam přicházejí,
vkládají ruce na věřící a oni přijímají Ducha Svatého. Nevíme, jak se to
projevovalo. Možná nějak nějakým hlasitým projevem, radostí, voláním, děkováním,
obrovským klidem v duši, prostě úžasným stavem, který lze přirovnat tomu, co
člověk prožívá při opravdovém znovuzrození.
·
18Když Šimon
viděl, že ten, na koho apoštolové vloží ruce, dostává Ducha svatého, nabídl jim
peníze a řekl:
·
19„Dejte i mně
tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce.“
Šimon je ohromen. Vidí, co činí apoštolové a uvědomuje si, že takovou moc a schopnost
nemá. On nedokáže dát lidem takovou radost a zážitek a ještě mnohem víc. Touží
po takové schopnosti. Proč asi? K čemu
by mu byla? On nechápe její hluboký duchovní význam, a spíše v tom vidí nadpřirozenou
moc, která by mu posloužila k obchodování s ní. Dnes také někteří mají podobnou
moc, ale od koho? Asi nebude od Boha. Dokáží vyvolat stavy
podobné drogovým orgiím, kdy se lidé válí po zemi, křičí a jsou nepříčetní. Taková reakce u Pána Ježíše nikdy snad nebyla. Šimon
by rád měl schopnost, co vidí u
apoštolů.
Nabízí apoštolům peníze, pokud mu takovou moc předají. Tady
vidíme, že Šimon je sice pokřtěný, ale
není obrácený. Nic z toho nechápe. Nechápe původ této moci. Nechápe, co
je Duch Boží a co znamená pro věřícího. Nechápe, že něco takového se nedá koupit.
·
20Petr mu
odpověděl: „Tvé peníze ať jsou zatraceny i s tebou: Myslil sis, že se Boží dar
dá získat za peníze!
·
21Tato moc
není pro tebe a nemůžeš mít na ní podíl, neboť tvé srdce není upřímné před
Bohem.
·
22Odvrať se
proto od této své ničemnosti a pros Boha; snad ti odpustí, co jsi zamýšlel.
·
23Vidím, že
jsi pln hořké závisti a v zajetí nepravosti.“
Petr Šimonovi dává lekci
a odhaluje jeho nitro. Šimon není obrácený a křest byl jen vnější ceremoniál. Svědčí to tom,
že Šimon pochopil evangelium a Krista špatně a podle tohoto poznání jedná.
Myslí na sebe, na svůj zisk, na svoji slávu a moc. Má v sobě stále moc
nedobrých lidských vlastností. Měl by se odvrátit od hříchů a prosit Boha o odpuštění hříchů a pak teprve
bud emoci přijmout naplnění Božím Duchem. Spasení, odpouštění hříchů nebo Boží
moc se nedá koupit ani za největší sumu. To může získat člověk jen pokání a
vírou v Ježíše jako Spasitele.
·
24Šimon na to
řekl: „Modlete se za mne k Bohu, aby mne nepostihlo nic z toho, o čem jste
mluvili.“
·
25Apoštolové i
potom vydávali svědectví a kázali slovo Páně. Pak se vraceli do Jeruzaléma a
ještě cestou zvěstovali evangelium v mnoha samařských vesnicích.
Šimon si tato slova asi vzal k srdci. Uvědomuje si, že potřebuje i cizí pomoc a sám
si nepomůže. Tato změna je vidět na tom, že místo naštvání se na apoštoly je
naopak prosí o modlitbu. Možná, že
přestal pak i se svým šamanstvím. Je dobré, že si vzal slova apoštola Petra k
srdci a nechal je působit na své svědomí. A tak
se apoštolové mohli ze Samaří vracet s pocitem, že v Samaří je poznání evangelia a
jsou zde noví bratři v Kristu z části pohanského původu, plně hodnotní jako ti ze Židů.
26Anděl Páně
řekl Filipovi: „Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy.“ Ta
cesta je opuštěná.
·
2
7Filip se
vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů
kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma
·
28a nyní se
vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše.
Gáza. Městečko v
jižní Palestině. Je to oblast území při
pobřeží
Středozemního moře. sousedí s Egyptem a s ním také
vedl Izrael v moderní době válku. Dnes patří palestinskému státu a je místem
častých bojů. Vedla přes ní právě cesta směrem dál na jih až do Afriky. Vůbec
nebyl důvod, proč se tam měl Filip
vydat. Jakoby Bůh přesně určil, co se má
stát. Filip se neptá na důvod toho vyslání a poslechne anděla.
Bůh nám někdy něco vnukne nějakým způsobem a přitom později
zjistíme, že to mělo význam. Tady ta zdánlivě nepochopitelná Filipova vesta
měla smysl, který Filip brzy poznal až na místě. Setkání
s etiopským dvořanem mělo svůj smysl. Kdo by mu vysvětlil texty, kterým
nerozuměl. Prostě tady zapůsobil nějak sám Bůh, Žádné náhodné setkání, ale vše
je připraveno tak, aby působilo nenápadně. Filip sám dopředu nevěděl, co se
stane.
·
29Duch řekl
Filipovi: „Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!“
·
30Filip k němu
přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: „Rozumíš
tomu, co čteš?“
·
31On
odpověděl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!“ A pozval Filipa, aby
nastoupil a sedl si vedle něho.
·
32To místo
Písma, které četl, znělo: ‚Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý,
když ho stříhají, ani on neotevřel ústa.
·
33Ponížil se,
a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích?
Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.‘
Etiopský dvořan byl
zjevně konvertitou k judaismu, protože předtím byl v Jeruzalémě, aby se tam
poklonil Bohu a nyní se vracel domů. Držel u sebe asi svitek Izaiáše. A náhodou
četl zrovna z 53 kapitoly tu část, která
se vztahuje ke Kristovu utrpení. Je obrovská shoda náhod anebo Boží vedení?
Právě v této, chvíli kdy dvořan čten tyto verše se vedle kočáru objeví Filip a přátelsky zahájí s dvořanem konverzaci. Ten právě přemýšlí nad daným textem a
nerozumí napsanému textu.
·
34Dvořan se
obrátil k Filipovi: „Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví – sám o sobě, či o
někom jiném?“
·
35Tu Filip
začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše.
Dvořan je jistě rád, že najednou okolo je tu muž,
který mu asi text vysvětlí. Zeptá se ho a Filip si uvědomí, jaké asi bylo jeho poslání od anděla do těchto končin. Filip má už
zkušenosti a schopnosti pro vysvětlování evangelia a totéž učiní i zde. Účinek
se dostaví okamžitě po sdělení. Dvořan
uvěřil v Pána Ježíše a toto uvěření chce potvrdit a dokončit křtem.
·
36Jak
pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: „Zde je voda.
Co brání, abych byl pokřtěn?“
·
37Filip mu
řekl: „Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání.“ On mu odpověděl:
„Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“
·
38Dal zastavit
vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil.
·
39Když
vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale
radoval se a jel dál svou cestou.
·
40Filip se pak
ocitl v Azótu. Procházel všemi městy a přinášel jim radostnou zvěst, až se
dostal do Cesareje.
Filip dvořanovi vysvětlil evangelium tak, že dvořan uvěřil,
že Ježíš Kristus je Syn Boží a nejen to. On chce vykonat to, co chce Pán Ježíš. Být pokřtěn
a tím zjevně projevit, ,že Mu chci patřit, chci být jeho, přijímám jeho
oběť a jsem mu vděčný za odpuštění a
věčný život, za usmíření s Bohem.
Neznáme další osudy
dvořana, ale víme. že Etiopie byla jedna z prvních křesťanských zemí na africkém kontinente.
Musel zde působit Duch Boží, že dvořan nemá žádné další otázky a chce učinit to, co si Pán Ježíš
si přál a co vzkázal učedníkům. A tak u
nejbližší vody proběhl křest. Možná k němu přihlíželi služebníci dvořana, kteří
nechápali, co se děje, ale on jim pak asi později sám vše
vysvětlil. Jak může být někdy jednoduché uvěřit
a nechat se pokřtít. Dvořan měl
tu výhodu, že znal již některá Písma a tak měl i z hlediska náboženského
dřívějšího poznání pro víru v Krista i
určité jasné a logické důkazy.
Filip v nedaleké oblasti zůstává a dál působí úspěšně jako hlasatel evangelia.
Cesty Boží.