poslal Nepřihlášený Móda se mění a vkus liší. Mezi
křesťany různých národností zůstávají kulturní rozdíly. Nový zákon tyto
věci moudře dovoluje a co se týče oblasti oblékání a vzhledu,
nestanovuje jiná pravidla než zásadu slušnosti (1. Tim. 2:9) a jednoty -
to znamená, že bychom měli být opatrní a nepřevzít žádný styl vzezření,
který by nás spojil s odporně zvrácenými lidmi, jejichž styl a móda
jsou vlastně jejich znakem. Druhý princip se zdá být zahrnut v Pavlových
slovech v 1. Korintským 11:6, kde pravděpodobně ostříhané hlavy
odkazují na znamení nevěstky. Máme-li zde tyto dva principy a
přijímáme-li, že věřící má být ve všech věcech ozdobou evangelia skrze
pokoru a svatost, můžeme obvykle poměrně snadno zhodnotit, které způsoby
oblékání a vizáže jsou pro nás jako pro křesťany vhodné. Nicméně je zde
však prvek křesťanského oblékání, které Bible neumožňuje posuzovat
tímto způsobem. Tím je pokrývání hlav při veřejné bohoslužbě.
Nový zákon trvá na tom, že ženám je to přikázáno a mužům zakázáno. V
našem věku tzv. genderové rovnosti - nesprávného označení pro filozofii
radikálního feminismu a protikřesťanského humanismu - se to může zdát
podivné. Není to podivné. Bible tyto normy stanovuje z velmi dobrých
důvodů.
Pokrývky hlavy u žen
Pavel otázce pokrývek hlavy věnuje půl kapitoly (1. Kor. 11:1-16).
Ničím nenaznačuje, že zde zavádí pravidlo pouze pro místní situaci v
Korintu. Používá slova jako mrzká věc a ohyžďování hlavy (v konečném
důsledku Krista, verš 3). Tyto pojmy ukazují na mravní problém
neutuchajícího významu, nikoli na pouhé místní otázky. Pavel se také
jako na důvod toho, proč mají ženy při veřejných bohoslužbách mít hlavu
pokrytou, odkazuje slovy na Boží anděly (verš 10). Říká, že příroda učí
to samé (verš 14). To vše silně naznačuje, že zde Pavel stanovuje obecné
pravidlo pro všechny křesťanské církve bez ohledu na místo nebo lokální
kulturu. Tento závěr posiluje vyjádření ve verši 4. Tam apoštol
zakazuje při bohoslužbě pokrývání hlavy mužům. Jak Židé, tak Římané měli
ve zvyku při náboženských obřadech na mužích pokrývky hlavy vyžadovat.
Je zřejmé, že Pavel zde neřeší pouhé kulturní otázky. Stanovoval, co je
pro křesťany správné a vhodné bez ohledu na kulturu, ve které žijí.
Proto to, co vyučuje 11. kapitola 1. Korintským, bereme jako závaznou
normu i pro nás dnes.
Vskutku se zde ukládá, mají-li či nemají-li ženy mít při společných
shromážděních pokrytou hlavu. Žádný renomovaný komentátor či vykladač
nemá nejmenších pochyb, že Pavel trval na tom, aby korintské ženy nosily
během veřejných bohoslužeb na hlavě pokrývku. Nevíme o žádné Bibli
věřící církvi, která by mužům umožňovala během veřejných bohoslužeb
nosit klobouky či čepice. Důvodem je, že to 1. Kor. 11:4 zakazuje. Nikdo
nepochybuje, že tento zákaz stále platí. Jaké výkladové a logické
překroucení může přičíst obdobný zákaz pro ženy uctívat Pána Boha s
odkrytou hlavou pouhé dočasné záležitosti, týkající se Korintských, ale
již ne nás? Jak můžeme ve světle Pavlova jasného záměru stanovit
všeobecné pravidlo chování ignorovat jasné učení, že křesťanské ženy by
měly během veřejných bohoslužeb nosit pokrývku hlavy? Ve Svobodné
presbyterní církvi tak nečiníme. Ochotně to přijímáme.
Souzení dle Božích standardů
Jeden z důvodů pro pokrývání hlav u žen se týká úlohy mužů a žen
při stvoření a v církvi (verše 7-8). Musíme si dávat pozor, abychom
neposuzovali lidskou hodnotu a důstojnost podle bezbožných měřítek
moderního radikálního feminismu či humanismu. Pravá důstojnost ženy
spočívá v poznání a přijetí jejího místa, které ji přidělil její
Stvořitel a Vykupitel. Totéž platí pro muže. Pokrývání hlavy ženami je
výmluvným svědectvím o přijetí norem Božích a nikoli lidských. Základní
princip je stanoven ve verši 3: "Muže hlava jest Kristus, a hlava ženy
muž, hlava pak Kristova, Bůh." Apoštol zcela zřejmě nerozebírá otázku,
kterou svět nazývá "rovností" nebo "důstojností". Projednává otázku
správy a autority v křesťanské rodině a církvi. Navíc musí být všechny
tři výroky ve verši 3 brány jako celek. Jinými slovy, Pavel nepředkládá
důvody pro mužskou autoritu nad ženou bez přihlédnutí k mužově
podřízenosti autoritě Kristově. Spíše vede muže a ženy do podřízenosti u
nohou Páně. Naše domovy a církve by byly mnohem šťastnějšími a
zdravějšími místy, kdybychom všichni - muži i ženy - plně uznali moc a
autoritu Kristovu a poslušně Mu sloužili v úloze, kterou nám dal.
Symbol autority Kristovy
Při rozvádění tohoto základního principiálního vyjádření (verš 3)
dodává Pavel ve verších 4 a 5: Každý muž, modle se aneb prorokuje s
přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou (což jest Kristus). Každá pak
žena, modleci se aneb prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu
svou (což jest autoritu, kterou nad ní postavil Pán Bůh). V tom spočívá
význam pokrývání hlavy. Odmítnout to je vzpourou proti Božímu řádu vlády
v Jeho církvi. Pro ženu je to stejně špatné, jako by před Pána Boha
přicházela s ostříhanými vlasy, což bylo ostudným odznakem nevěstek
(verše 5-6).
"Pro anděly"
Zde máme pro pokrývku hlavy další důvod. Má být nošena jako symbol
podřízenosti vůči autoritě "pro anděly" (verš 10). Tento odkaz na anděly
nám připomíná, že při bohoslužbě máme co do činění s neviditelným
světem a že by naše chování nemělo být řízeno podle převažujících názorů
současného zlého světa, ale podle trvalých standardů pořádku, které Pán
Bůh stanovil. Andělé jsou přítomni církevní bohoslužbě, a ti nemohou
nevhodné ustrojení pominout jako něco nedůležitého. Odmítnutí Božích
řádů ohledně pokrývek hlavy je z pohledu andělů nevhodné, protože to
vyjadřuje vzpouru vůči Pánem Bohem nařízené struktuře autority. Andělé
byli osobně svědky toho, jakou zkázu způsobila taková vzpoura jak v
jejich řadách, tak v zahradě Eden. Nemohou proto považovat za nedůležité
jakékoli odmítnutí čehokoliv, co Pán Bůh uložil jako něco pro církevní
bohoslužbu nezbytného.
Přítomnost andělů při naší bohoslužbě nás navíc učí některým velmi
důležitým věcem. Posoudíme dvě z nich. Za prvé nás to učí, že povinnost
křesťanských žen pokrývat při bohoslužbě hlavy není pro ženy ponižující.
Andělé jsou vyššího postavení než lidé (Ž. 8:5) a sami se před Pánem
zakrývají (Iz. 6:2). Jak pak může křesťanská žena považovat Boží
ustanovení o pokrývání hlavy za břímě nebo něco, co snižuje její
důstojnost? Druhým poučením je, že bychom ohledně uctívání a služby měli
rádi přijímat každé nařízení Boží. Ač vyššího postavení než lidé,
andělé se ochotně podřizují službě věřícím (Žd. 1:14). Je tedy jasné, že
by žádná křesťanská žena neměla odmítat Bohem ustanovený symbol poddání
se Jeho autoritě jako by tím byla porušena její svoboda nebo popřena
důstojnost.
Všechna sláva Kristu
Skutečná krása Pavlova učení, že při veřejné bohoslužbě ženy musí a
muži nesmí mít pokryty hlavy spočívá v tom, že staví všechnu lidskou
slávu a autoritu tam, kam správně patří: k nohám Krista. Ženě míti
dlouhé vlasy poctivé jest, je to pro ni sláva (1. Kor. 11:15). Je
správné, že by si je při bohoslužbě měla pokrývat, neboť všechna sláva
musí náležet Kristu. Muži hlásají stejnou pravdu tím, že si hlavu
nepokrývají. Dodnes si sundávají pokrývku hlavy v přítomnosti
nadřízeného. Stejně je tomu tak zde. Různými úkony se muži a ženy
spojují v osvědčování, že Pánu Ježíš Kristu náleží všechna sláva a čest.
Námitka
Někteří namítají, že se o ženě píše, že "vlasové k zastírání dáni
jsou jí" (verš 15) a žádnou jinou pokrývku tedy nepotřebuje. To je zcela
v protikladu všemu, co Pavel říká. Ti, kdo věří, že hovoří o pouhém
pokrývání skrze vlasy, by si ve verších 5 a 6 měli nahradit slovo
pokrytí (kral. zavíjení) slovem vlasy a uvidí, jak nesmyslný a vyloučený
jejich argument je. Pavel dává jasně najevo, že mluví o pokrývce
umístěné na hlavě. Ve čtvrtém verši slovo přikrytý znamená doslova
"mající něco na hlavě." To je Pavlova hlavní myšlenka. Příroda ženě dává
ve vlasech závoj (kral. zastírání). "Je to pro ni sláva, protože je to
závoj. Závoj sám o sobě tedy musí být přiměřený a pro ženy ozdobný"
(Charles Hodge).
Ve skutečnosti zde může být ve verši 15 další myšlenka, neboť
doslova říká: "Její vlasy jsou jí dány místo pokrývky". V tomto verši je
pokrývka (kral. zastírání) nové slovo. V Židům 1:12 (což je jediný
další výskyt v Novém zákoně) je to přeloženo jako "oděv" (nebo: háv,
roucho). Označuje to něco, co splývá okolo celého těla, a Pavel tím
možná chtěl říci, že křesťanské ženy nemusí na hlavě nosit nedůstojné
celkové pokrývky, jako to ženám ukládají některá jiná náboženství.
Jediný křesťanský zvyk
Jedinou patřičnou odpovědí na biblické učení je radostné přijetí a
podřízení se. Jestliže se s námi lidé chtějí přít přese všechno, co říká
1. Korintským 11 říká, pak musí být naše odpověď stejná jako odpověď
apoštola Pavla: "Jestliže pak komu se vidí neústupným býti, myť takového
obyčeje nemáme, ani církev Boží" (verš 16). Veškeré argumenty apoštol
ukončuje prohlášením Boží autority. Říká, že církve Boží nemají žádný
takový zvyk, aby se ženy, zapojovaly do veřejné bohoslužby bez pokrývky
hlavy (a stejně tak muži s pokrývkami), bez ohledu na to, co si o této
naší praxi myslí jiné skupiny.
Radostné svědectví evangelia
Ve Svobodné presbyterní církvi věříme, že se více sluší poslouchati
Boha než lidí. Z toho důvodu se řídíme jediným obyčejem v této věci,
který Pán Bůh kdy ve své církvi ustanovil - že muži by se neměli
zapojovat do veřejné bohoslužby s hlavou pokrytou, a ženy s hlavou
nepokrytou. Není to pro nás žádné zákonické otroctví, ale radostné
svědectví evangelia k samotné slávě Pána Ježíše Krista v Jeho církvi.
Zdroj:
www.zasadovacirkev.org
misionářem této církve v ČR je Miloš Šolc III. - syn a vnuk známých kazatelů BJB
