poslal Majka2 Pár slov na rozloučenou
Stalo se to před léty, kdy nebylo zvykem na veřejnosti hovořit o Bohu. Tenkrát
jsem byla ještě mladá, bibli jsem nerozuměla tolik jako dnes. Neznala jsme
zpaměti verše, kterými je možno trpícího člověka „ pohladit po duši
„.
Je noc. Oddělení spí a já tiše vcházím
na pokoj, kde s těžkým infarktem namáhavě dýchá moje pacientka. Je mi jí líto.
Snad nikdy předtím ani nikdy potom jsem
se nesetkala s pacientem, který by vážil více než 200 kg. Ona je tou výjimkou.
Uvědomuje si, jak je pro nás obtížné jen třeba ustlat pod ní lůžko. Přicházím k ní. Nespí. „Potřebujete ještě
něco?“ ptám se. „Chci člověka!“ vyhrkne ze sebe. V ten okamžik se moje ruka
dotýká její. Sedám si k ní a jemně ji hladím …
Pak několikrát odbíhám za jinou prací,
ale vždy znovu a znovu se vracím k ní. Služba mi brzy skončí. Opět se vracím.
Jako by cítila, že budu muset odejít. Přerušovaně šeptá: „ Já tu chci mít
člověka! “
Skláním se k ní, dodávám si odvahu a
rozechvělým hlasem jí říkám: „ Člověk přijde a zase odejde. Věřte v Boha, proste
ho o pomoc a určitě vám pomůže. I mně v životě hodně pomohl …“ Naše oči se setkávají. Chvilku se nechápavě dívá a pak – snad se mi
to jen zdá ? Mám pocit, že její tvář se
vyjasňuje, že se usmívá. Ještě jednou ji pohladím po vlasech a
odcházím..
Vracím se domů pěšky. Ještě je tma.
Miluji tyto návraty domů ve tmě a tichu. Jsou to chvíle, kdy celou cestu
hovořívám s Bohem, nikdo mě přitom nevidí a neslyší, jen On. A já Ho teď prosím,
aby té moji pacientce pomohl, aby k ní byl milosrdný. Aby se
netrápila.
Další den nastupuji do služby a při čtení
„ Hlášení“ zjišťuji, že zde chybí její jméno. Cedulka na tašce s jejím ručníkem
mi jasně napovídá, že moje pacientka zemřela několik hodin po mém
odchodu..
Vracím se ve vzpomínkách o den zpátky.
Znovu vzpomínám na její poslední probdělou noc. Kdysi bývala učitelkou. Určitě
mnohokrát musela dětem vyprávět, že Bůh není. Možná, že tomu i sama věřila.
K čemu by jí dnes byl tento životní názor ? A pak zas vidím ty její veliké modré
oči, jak se bolestně a přitom šťastně usmály, když slyšely těch mých pár slov na
rozloučenou …
Někdo má to štěstí, že pozná a uvěří ve
svého Stvořitele již v mládí. Někdo má k tomuto přesvědčení příležitost až
v posledních hodinách života. Asi jako ona. Vždyť Pán Ježíš nám o vstupu do
Božího království vyprávěl krásné podobenství :
Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout
dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár za den a poslal je na vinici.
Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu a řekl
jim:
„ Jděte i vy na mou vinici a já vám dám, co bude spravedlivé.“
Oni šli.
Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpolední a učinil právě tak. Když
vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí a řekl
jim:
“
Co tu stojíte celý den nečinně ?“
Odpovědí mu: „ Nikdo nás nenajal“
On jim
řekne: Jděte i vy na mou vinici. “
Když
byl večer, řekl pán vinice svému správci: „ Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu,a
to od posledních k prvním !“
Tak přišli
ti, kteří pracovali od pěti odpoledne a každý dostali denár. Když přišli ti první, měli za, že dostanou
víc; ale i oni dostali po
denáru.
Vzali ho a reptali proti hospodáři: „ Tihle poslední dělali jedinou
hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a horko! “
On
však odpověděl jednomu z nich: „Příteli, nekřivdím ti ! Nesmluvil jsi se mnou
denár za den ? Vezmi si, co ti patří a jdi ! Já chci tomu poslednímu dát jako
tobě;
nemohu si se svým majetkem udělat, co chci ?
Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý ? Tak budou poslední první a
první poslední ( Mat. 20, 1-16 )
Ano – v Božím království nebude rozdílu mezi
těmi, kdo uvěřili jako děti či mladí lidé a mezi jinými, kteří uvěřili třeba na
sklonku života. Bůh dobře ví, kdy a jakou příležitost měl každý z nás k tomu,
aby v něho uvěřil. Pán Ježíš nám všem nabízí stejnou odměnu – věčný
život.
Moje myšlenky se vrací zpátky. Utrpení
skončilo, pacientka už žádnou bolest nevnímá. Mlčky, aniž si to uvědomuje, čeká
…
Až jednou v Poslední den Pán Ježíš znovu
podle svého slibu přijde na tuto zem a vezme si své věrné k sobě, pak určitě
poznám, zda těch mých pár slov na rozloučenou mělo smysl…
Majka2 ( H.M)
