Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

I v případě věřících lidí na ně dopadají pochybnosti. Jste překvapeni? Jedním z takových božích služebníků je i Job. Job pochybuje a to dokonce tak, že neví, zda má věřit, nebo nevěřit Pánu Bohu.
Jedná se o utrpení Joba. Job sám neví, co se s ním vlastně děje. Neví to ani jeho manželka, která mu radí: „Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč, žehnej Bohu a zemři.“ [1] Job pochybuje a tato pochybnost víry je naznačena svatopiscem v hebrejštině.

v hebrejštině:

... הן יקטלני (לא) [לו] איחל

 Povšimněte si těch hebrejských písmen, která jsem zvýraznil tím, že jsm je dal do závorek. V kulaté závorce (je hlavním čtením v hebraice) záporka „ne“, hebrejsky לא [lo]. V hranaté závorce (v hebraice jako marginální poznámka) je zájmeno s prefixem znamenající „jemu“, hebrejsky לו [lo]. (záporka i zájmeno se čte stejně - lo)

Jedná se o homonymum, které zaznamenal pisatel listu Job. [2] Posluchači nedovedli rozlišit, zda se jedná při recitaci o záporku nebo o zájmeno. Rozdíl, zda je v textu záporka nebo zájmeno, pak ale mění smysl textu:

... הן יקטלני לא איחל
 
V textu se záporkou „ne“ se nám říká: „I kdyby mě zabil, nebudu věřit…“   (Bible, kniha Job 13:15)

V textu se zájmenem „jemu“ se nám říká:

הן יקטלני לו איחל

„I kdyby mě zabil, budu mu věřit…“ (Bible, kniha Job 13:15)

Domnívám se, že smysl dvojího čtení není nějaká kosmetická úprava, aby to bylo krásné. Není to nějaký náboženský folklór. Naopak, rozdílné čtení je cosi znepokojujícího, něco, v čem se nám zjevuje rozporuplnost, dilema biblického textu.

Já si osobně myslím, že to byl od svatopisce záměr. Zjevuje se nám tak nejistota, tápání Joba a rovněž tak všech, kteří procházejí utrpením. „Budu věřit Pánu Bohu × nebudu věřit Pánu Bohu?“ V biblickém textu se nadto může odrážet dvojí pohled na jednání božích služebníků při jejich setkání s utrpením. První pohled spočívá v tom, že se pasivně podřídíme okolnostem, které na nás dotírají. Skoro za ně i děkujeme Pánu Bohu.

Druhý pohled spočívá v tom, že se v souvislosti s utrpením spoléháme sami na sebe. Jsme to my, kteří bojujeme s nepřízní osudu. Na Pána Boha jako bychom v těchto chvílích malinko zapomněli. Já myslím, že správné bude, pokud setrváme na modlitbách, ale sami se taky pokusíme něco podniknout. Pěkně to vystihuje latinské přísloví: ORA ET LABORA „modli se a pracuj“, „modli se a usiluj“.

Pokud prožíváme trápení, pokud jsme se setkali s nepřízní osudu, není hanbou, jestli máme pochybnosti o naší víře v Boha, jestli pochybujeme. Jak jsem mohl dokázat ve svém článku, pochybnosti měl i takový boží služebník, jakým byl Job. Samotný Job nám však může být povzbuzením a příkladem, abychom vytrvali a naše trpělivost bude zcela jistě odměněna, když už ne v tomto věku, tak jistě v tom přicházejícím.
 
Poznámky:

1. Bláhovost rady manželky Joba a šoa
2. Za tuto pěknou myšlenku jsem vděčný panu Jacquesi Doukhanovi, s kterým jsem se setkal v roce 2001.